 |
Mojí láskou jsou zvířata, rostliny a všechno živé, ale i neživé. Mám ráda život jako takový, jsem snad povětšinou nenapravitelný životní optimista. Ale v čele mých oblíbených zájmových témat se nacházejí psovité šelmy. Psi malí, velcí, tlustí, tencí, mladí, staří, prostě všichni. Jim jsem zasvětila svůj život, jsme skoro rodinná psí charita. Jenže nejen psi se hřejí na výsluní mé přízně. Mými oblíbenci jsou i vlci, psí předkové.
Ráda o jejich způsobu života čtu, rovněž i o kontaktu člověk – vlk. Mezi mé nejoblíbenější knihy patří kniha pana Mowata Vlci, kniha paní Crislerové Život s vlky, kniha pana Pechy Cora – moje stříbrná vlčička, knihy pana Jaroslava Monte Kvasnici Arktický vlk (Deset let se smečkou), Krajina s vlky (Rapsodie šedých stínů, Honba za přízrakem Gévaudanu), Jantarové oči.
Dovolte, abych se uchýlila ke dvěma moudrým citátům, ty dovedou pár slovy vyjádřit mé pocity. „Když nedokážeme porozumět vlkům, stěží budeme rozumět něčemu jinému.“ (Roger Caras). Druhý citát zní: „Vlk byl kdysi obecně považován za symbol zkaženosti mezi divokými zvířaty, dnes pro mnohé představuje vznešenost přírody.“ (Peter Steinhart – Ve společnosti vlků)
Vlčí zpěv jsem poslouchala poprvé naživo v mini ZOO ve Vrchlabí, kde žili v mém dětství krásní vlci s neopakovatelnýma očima a nikdy na setkání s nimi nezapomenu. Zatímco táta krotil jakési cizí nevychované spratky, šťourající klacky do pletiva dvojice mladých rysů, já se v procházce poněkud zasekla. Nad vlčím výběhem vedla lávečka s asfaltovým povrchem. Sedla jsem si na asfalt a dívala se, dlouho a s radostným očekáváním. Nejprve se objevil jeden mohutný vlk s úžasnou hřívou . Za ním po chvíli dorazila menší vlčička. Já jim potichu vyprávěla, že jsou krásní, nádherní, vznešení, že je mám ráda a jsem tu jen kvůli nim! Že na toto setkání nikdy nezapomenu, že mi dali svoji prostou nádheru proto, abych se s nimi mohla potěšit. Seděli, poslouchali a moje duše zpívala s nimi. Vlk chvíli poslouchal a pak zavyl táhle, nádherně a pro mne to byla ta nejkrásnější operní árie. A že jsem se svou mamkou jako děvče shlédla snad všechny opery vyskytující se v nabídce v Praze.
Před několika lety jsem navštívila se svou rodinou pražskou ZOO. Šla jsem tam se svou vnučkou Adélkou, která po mne zdědila lásku ke zvířatům, s cílem ukázat Adině vlky. Byli ve výběhu, opět za drátěným pletivem. S holkou za ruku jsem vstoupila do prostotru, kam se asi nesmí, těsně k plotu. Ostatní stáli za zábradlím. Nemýlila jsem se, přišel. Zvědavý, krásný, šedostříbřitý s nádhernýma vlčíma očima! Obě jsem zíraly a obdivovali jeho vznešený půvab. Pak dorazil menší samec, pak drobná samička. Opět jsem jim vyprávěla, že jsme tam kvli nim, že jsme je přišly a Adou pozdravit a popřát jim hezký den. Oni nám ten den hezkým udělali už jen svou přítomností, jen tím že existují! Naše nadšení poněkud zchladil zřízenec, který nás z prostoru vyhnal. Adélka byla nadšená, ona je duše citlivá a zvířatům rozumí. Chodí se mnou do útulku v pražské Libni a pejsci ji vždy nadšeně vítají. Máme tam spolu virtuálně 3 adoptované pejsky.
Je pro mne velkým potěšením, že mne má věrná kamarádka Jana H. informovala o existenci Vašich Vlčích stránek. Komu věnuji toto vzpomínkové povídání? Vlčím stránkám a hlavně všem vlkům planety, která nese jméno Země (Gaia). Dále posílám tuto vzpomínku za Duhový most krásné vlčičce Lupině psího psychologa pana Rudolfa Desenského, kterou jsem měla možnost poznat před několika lety na Snu zvířat v pražské Vinoři…..
|
Text - Ivana Lena Němcová
Ilustrace - Jaromír Němec
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
