Budete-li mít štěstí, tak na svých toulkách po krásné Šumavě nemusíte zrovna na cestě najít drahokam, ale můžete spatřit živé šumavské poklady - pasoucí se jeleny a laně. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Historie jelení zvěře v šumavských hvozdech je pro nás teď již naštěstí především zajímavá, ale její minulost byla přímo tragická.
Obrovské rozlohy souvislých lesů bývalých panství Český Krumlov, Vimperk a Prášily byly v minulosti jako stvořené pro zvěř všeho druhu. Vysokohorské polohy Plechého a Lisého po obou stranách Vltavy byly již za pánů z Růže domovem šumavských jelenů, kteří se svou krásou vyrovnaly i těm nejlepším karpatským jelenům.
V roce 1733 bylo na panství Český Krumlov spočteno celkem 3210 kusů jelení zvěře z toho 909 jelenů. Toto šumavské bohatství ovšem lákalo pašeráky a pytláky a odpradávna se o bavorských pytlácích vyprávěly hrůzostrašné historky. Z bavorské strany přicházelo do Čech mnoho pytláků, kteří kromě pytláctví také kradly a vraždily vše, co jim přišlo do cesty. Zvláště surový a neohrožený byl pytlák známý jako Pechstefel - Smolný Štěpán, který patřil mezi ty, jež stříleli jen pro potěšení a pro získání nejpěknějšího paroží.
Válečné události napoleonských válek a pytláci měli za následek snížení počtu šumavské jelení zvěře. Myslivci i obyvatelstvo byli proti bandám pytláků čítajících někdy až 100 mužů bezbranní. Na všech přechodech a mostech přes Vltavu na panství Český Krumlov byly umístěny vojenské posádky, aby zabránily přechodu pytláků do vnitrozemí, ale všechna opatření byla marná. Pytláci pronikli dokonce až na panství Chýnov u Tábora, kde hledali adjunkta, který jim zastřelil v šumavských lesích kamaráda, aby se pomstili… Takové poměry vládly ve druhé polovině 18.století v šumavských revírech.
Ani posílení lesnického personálu a snížení stavů zvěře nepomohlo a situace se neuklidnila. Proto byl vydán příkaz k vystřílení veškeré jelení zvěře a každý z panských myslivců mohl střílet jak a co chtěl. Jelení zvěř nejdéle přežívala v Blanském lese, kde byly uloveny poslední tři kusy v roce 1848. V pozdější době se objevovala jelení zvěř na Šumavě už jen jako přebíhavá…
Vystřílení původní šumavské jelení zvěře se ukázalo tragickým omylem, protože k zamezení pytláctví nedošlo. Naopak - pokračovalo ještě v hrozivější míře dále ve vnitrozemí. V roce 1826 se v oblasti Dolní Vltavice na panství Český Krumlov objevila stočlenná tlupa ozbrojených pytláků se psy, kteří stříleli jak na českém území, tak i na sousedním rakouském panství kláštera Schlägl (česky Drkolná) vše, co jim přišlo pod mušku a nejen to. Loupili a okrádali vesnické obyvatele a pocestné. Opět bylo proti nim povoláno vojsko. O výsledku této akce se nedochovaly žádné zprávy, avšak lze předpokládat, že úspěch nebyl valný, neboť jakmile pytláci zjistili, že po nich jde vojsko, rozprchli se pravděpodobně do svých domovů a vojsko oblasti prohledávalo marně.
Po roce 1850 se řádění pytláků uklidnilo a tak se lesníci chtěli pokusit o nasazení jelení zvěře alespoň do některých šumavských revírů. Až v roce 1874 povolil majitel panství zřídit v revíru Zátoň na úpatí Boubína obůrku o výměře 70 ha, aby si zde zvěř zvykla. Byl do ní vypuštěn Honzík - jelen hlubockého původu, který byl majetkem továrníka Viléma Kralika z Lenory. Honzíkovi zde dělaly společnost tři laně, jež pocházely z panství Orlík a do Lenory byly přemístěny už o rok předtím, aby zde přezimovaly. Do obůrky byly všechny čtyři kusy vypuštěny dne 25. června 1874. Začátkem roku 1875 byly z panství Lány dovezeny dvě laně a dva kolouši. Tyto dvě laně byly tak krotké, že museli byt odvezeny do obory na Hluboké a místo nich byla roku 1877 koupena laň z děčínského panství.
Rok 1978 se stal zakladateli
rodu boubínských jelenů Honzíkovi osudným. V únoru byl v obůrce zastřelen
bavorskými pytláky. Ti jelena chtěli naložit na ruční saně a odvést do
Bavor. Ale Honzík byl příliš těžký a tak odřízly jen paroží a nejlepší
kusy masa a odtáhli náklad až do obce Bischofsreuth, kde byli zatčeni a
odsouzeni k citelným trestům. Honzíkovo paroží bylo vráceno a je dnes umístěno
v mysliveckém muzeu Ohrada u Hluboké nad Vltavou.
Jako náhrada za nešťastného Honzíka byl zakoupen ze Schwarzenavy v Dolních Rakousích jelen osmerák, který však po říji musel být jako neplodný odstřelen. Ještě téhož roku byly z panství Černovice u Tábora zakoupeny čtyři laně. Stav jelení zvěře se v tom roce zvýšil na 49 kusů - z toho bylo 14 jelenů. Dne 27.listopadu téhož roku bylo třicet kusů - z toho devět jelenů - vypuštěno z obůrky do volné přírody. Vypuštěná zvěř velmi dobře přezimovala v revíru Zátoň. Na jaře roku 1879 se objevilo několik kusů v revíru Včelná, většina zvěře však zůstávala v okolí obůrky, kde bylo zřízeno několik seníků a krmilo se na osmi místech.
V roce 1880 byl na Boubín dovezen jelen získaný z Bukoviny. Tento jelen byl jako kolouch věnován do revíru Poněšice na panství Hluboká. Tam byl umístěn 4. září 1875 do obůrky, kde byl s několika laněmi ponechán až do roku 1880. Jako nepravidelný čtrnácterák byl "přestěhován" na Boubín, kde převyšoval výškou i silou všechny ostatní jeleny. Byl to však jelen velmi zlý a několikrát zranil personál. Při krmení v roce 1882 vážně poranil hajného a to bylo příčinou ke zrušení obůrky. Do volné přírody bylo vypuštěno 13 laní a zlý jelen byl vrácen zpět do Bukoviny. Na Boubíně ve stádě však zanechal několik silných potomků.
Jelení zvěř, kterou můžete v šumavských lesích spatřit v současnosti, vznikla křížením českého vnitrozemského jelena s jelenem karpatským. Po druhé světové válce došlo k dalšímu osvěžení krve tím, že k nám přes hranice přešla jelení svěř z Rakouska a Německa. Lze tedy bez nadsázky říci, že jelení zvěř patří k nádherným živým pokladům naší Šumavy.
V překrásném horském prostředí NP a CHKO Šumavy můžete spatřit ve volných výbězích - pro tento kraj nezvyklá zvířata - Skotský náhorní skot (Highland Cattle). Stačí zajet do Horské Kvildy….
Původ těchto krasavců se odvozuje od keltského dobytka ze severozápadní Skotské vysočiny. Toto plemeno nebylo vystaveno moderním selekčním postupům a v nezměněné formě se chová již od 18. století. Tvrdé horské podmínky, skromná pastva a celoroční volný pohyb v přírodě ovlivnily konstituci a zdraví těchto zvířat. Zvlášť ceněná je vysoká odolnost, otužilost a nenáročnost.
 |
 |
 |
Ekologicky hospodařící farma "Highland Horská Kvilda" zájemcům nabízí ubytování v rodinných pensionech, nekonvenční pohled na zemědělství s možností zapojení se do práce na farmě, jízdu na koních, pěší turistiku a v zimním období běžecké a sjezdové lyžování v tomto malebném koutu Šumavy.
Dnešní ZOO OHRADA Hluboká nad Vltavou se nachází vedle loveckého zámku, v těsné blízkosti města a zámku Hluboká nad Vltavou. Díky poloze v rovinaté krajině na břehu rybníka poskytuje možnost pohodlné procházky. Parkoviště je přímo před vchodem areálu, k dispozici je občerstvení i možnost zakoupení suvenýrů. ZOO OHRADA byla založena roku 1939 a dnes zabírá celkem 6 ha - z toho expoziční část 1,8 ha a 3 ha je určena k dalšímu rozvoji. Chová se zde 126 savců ve 35 druzích, 579 ptáků ve 119 druzích, 112 plazů ve 13 druzích, kolem 38 ryb v 15 druzích a 16 bezobratlých ve 2 druzích. Upoutá vás expozice vodních ptáků, plameňáci, vydry říční, australská fauna. Specializace ZOO je především fauna ČR a proto se její chovatelské aktivity soustřeďují především na ohrožené druhy naší fauny. Zoologická zahrada je zapojena do Národní sítě stanic pro zraněné a handicapované živočichy koordinované Českým svazem ochránců přírody. Zajišťuje odbornou první pomoc a další péči o nalezené zraněné či jinak handicapované volně žijící živočichy. Nejvýznamnější chovatelské úspěchy: želvy zelenavé, želvy bahenní, arasari řasnatí, satyři obecní, ary ararauna, puštíci bělaví, krkavci, snovači zahradní, lžičáci pestří, bernešky rudokrké, srnci evropští, medvědi hnědí, jezevci lesní. Další významné druhy: puštík bělavý, výreček malý, čáp černý, kolpík bílý, hohol severní, jeřáb popelavý, vydra říční.
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
VEZA