|
Takhle zblízka byste snad už ani nepoznali, že je mi teprve rok. |
Tohle je můj kamarád, také hříbě. Spolu tu bydlíme, ale já jsem silnější! |
Přijela panička Alena. Spolu s kamarádem ji provedeme po našem domově. |
Hříbátku je už teď rok a kousek. Už to není takové to dlouhonohé stvoření, které neví jak chodit, aby si nepopletlo nožičky. Už je z něj pěkný koník - vlastně slečna koníková, protože se jmenuje Rominka. Do půl roku byla Rominka s mámou Rozárkou. Pak musela do světa - jako každý koníček, kterého čeká závodní kariéra; mezi hříbata, zvykat si na společnost. Tak i naše Rominka je teď daleko od mámy, v krásném kraji - Podkrkonoší u Trutnova. K Vánocům dostala pytel mrkve a její páníčkové, Alena s Martinem, za ní jezdí každou volnou chvíli.
|
Takhle zblízka byste snad už ani nepoznali, že je mi teprve rok. |
Tohle je můj kamarád, také hříbě. Spolu tu bydlíme, ale já jsem silnější! |
Přijela panička Alena. Spolu s kamarádem ji provedeme po našem domově. |
|
Pak už se podíváme, co nám to ta panička vlastně přivezla... |
...aha, mrkev - no tak to si dám říci, tu já můžu. |
Tak, a je v mně - nevadí, v té tašce určitě bude další. |
|
A to je můj páníček Martin, ten co jezdí s maminkou závody. |
Rychle musím zjistit, co dobrého mi přivezl on. |
Je tu krásně - jen ten hmyz kdyby mě tak nekousal... |
Ani takové hříbátko nemá dětství jednoduché. Civilizační choroby se nevyhýbají ani koním. A tak má naše Rominka alergii na kousnutí hmyzem, která může ohrozit i jeho budoucí kariéru závodního koně. Držme jí palce, ať se vše upraví a její mládí a zdravý kořínek zvítězí nad záludnostmi všech neduhů.
JL
