 |
 |
Pod tímto názvem bude v nejbližší době zaregistrováno občanské sdružení, které bude sdružením nejen vlastníků hrobů, ale bude otevřeno i sympatizující veřejnosti.
Vracím se tímto ke kauze "psího hřbitova", kdy jeho pozemek byl vydán jako
restituční náhrada, ačkoli měl přednostní právo na případnou koupi jeho nájemce
a zakladatel pan
Lukáš. Kauza proběhla tiskem i televizním vysíláním, vzbudila nevoli
veřejnosti i některých politiků, aby v konečné fázi zaměstnala i naše
soudnictví. Důvodem protestů formou petice a následných trestních sporů byla
neuvěřitelná nestoudnost a arogance pracovníků Pozemkového fondu, kteří vydali
pozemek jako zemědělskou půdu v rámci spekulativních náhradních restitucí,
ačkoli nejde o žádné pole.
V lednu tohoto roku proběhl soud o vlastnictví, který vyhrála restituenta - paní
Brunová. Zlomený a spory vyčerpaný
pan Lukáš
marný boj o svá práva vzdal a "psí hřbitov" byl ponechán svému osudu. Skepse,
beznaděj a tlumený hněv byl znát na každém návštěvníku pietního parku. Nedovedli
jsme si představit, že za pár let na tomto pozemku vyroste třeba areál
překladiště kamionů. Vzhledem k plánovanému obchvatu Prahy přes Suchdol to byla
docela reálná představa.
Nečekaný zvrat tuto beznadějnou situaci nenadále změnil.
Na sobotu 16.června 2007 bylo sezváno do
Pietního parku setkání všech, kdo mají na pohřebišti v Bohnicích - Draháni
uloženy ostatky svého zvířecího přítele a mají zájem na jeho zachování a
fungování. Setkání se uskutečnilo na popud
soukromých osob z řad vlastníků hrobečků a současné majitelky pohřebiště paní
Brunové.
Všichni jsme byli mile překvapeni prohlášením (a písemným doložením) paní
Brunové a jejího právního zástupce, že inkriminovaný pozemek "psího hřbitova"
vrátila Pozemkovému fondu a žádá o výměnu za jiný, s čímž Pozemkový fond
souhlasí. Současně
prohlásila, že území bude začleněno do územního plánu Prahy jako pietní
území - pohřebiště, a nebude s ním již jinak nakládáno. čeká se však, jak soud
rozhodne v dalších sporech o pozemky, kterých je ten náš součástí. Ať však
dopadnou jakkoli, na nové situaci pohřebiště to již nic nemění.
|
|
"Tělíčko nech v klidu spát, dušičkou buď s námi,
musí nad námi bdít, máme tě moc rádi.
Shledáme se zas, až přijde náš čas."
 |
Vzhledem k tomu, že pan Lukáš, který Pietní park založil, vypověděl
jako nájemce k roku
2008 nájemní smlouvu s tím, že náklady na údržbu pozemku bude hradit jen do
října 2007, je nutné, aby se o Pietní park postaral někdo jiný. A kdo jiný, než
my, kteří sem chodíme za svými drahými zesnulými. Nedělám si legraci, ani
nezlehčuji tu skutečnost, že pokud Pietní park navštívíte, často spatříte uplakané
lidi, kteří čistí a zkrášlují místo posledního odpočinku nejen svého pejska či
kočičky... Není tajemstvím, že je zde rozsypán na hrobě pejska i popel jeho
člověčího kamaráda.
Nesmíme dopustit, aby náš zvířecí hřbitov zanikl pro nezájem jako jeho lidský
soused. Musíme chránit a hýčkat krásné stromy a keře - vždyť je to tu jak v malé
botanické zahradě nebo arboretu. Škoda, že musely být odstraněny dvě dřevěné
besídky, kde se tak krásně sedělo a povídalo o "psím životě" ...
 |
 |
První pietní park - zahrada přátel největrnějších, který se nachází v cenné pražské lokalitě Přírodním parku Draháň - Troja (Bohnického údolí, Zámka, Drahaňské údolí, údolí Čimického potoka) tak svým způsobem rozšiřuje hezká a pohodová místa, kam mohou lidé vyjít na procházku. Vždyť k přírodnímu parku bezprostředně přiléhají sídliště Severního města. Je k neuvěření, že ještě v roce 1998 zde byla velká divoká smrdutá skládka všeho možného odpadu a harampádí!
Bohužel, v těsném sousedství Pietního parku tiše do propadliště dějin
odchází starý Bohnický
hřbitov, který v minulosti sloužil bohnické psychiatrické léčebně (dříve Zemský
ústav pro choromyslné). V průběhu I. světové války zde byl nedaleko zajatecký
tábor a na hřbitově jsou pochováni i zemřelí italští zajatci. Z mauzolea
italských vojáků se dodnes dochoval zdevastovaný pomník. Velkoryse pojatá
hřbitovní kaple už není kaplí; je rozebírána na stavební materiál, nedávno byly
shozeny tašky ze střechy, trámy a schody se propadají, okna oslepla...
Kaple a celý kdysi krásný hřbitov umírá pro něčí nezájem. Vrata jsou uzamčena
řetězem a nikde se nedozvíte, kdo se má o tento hřbitov starat, kdo je za tento
neutěšený stav zodpovědný, či jaký je s ním záměr.
 |
 |
Po tomto velmi smutném pohledu na lidský hřbitov se nyní o to radostněji jeví budoucnost hřbitova zvířecího. O dění v občanském sdružení Přátel pietního parku Draháň vás budu na těchto stránkách informovat, později přidám i odkaz na webovou stránku.
Děkuji všem, kdo jakýmkoliv způsobem a činem přispěli k záchraně našeho zvířecího hřbitova.
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
VEZA