Když se tak někdy podívám na svého psa, zlatého retrívra Bennyho, jak si večer spokojeně odfukuje na dece v obýváku, kam má přes silácké řeči paničky Věruš celkem nerušený přístup (protože i ona ho má ráda), říkám mu - kamaráde, já ti závidím, že jsi pes. A dám mu vylízat kelímek od jogurtu, což on moc rád (a já mu tam samozřejmě vždycky trochu nechám). Ale nejsem si jistý, jestli bych chtěl být psem i nadále a zvláště v Praze, kde se schyluje k věcem velikým a znepokojujícím.
Pražští radní v těchto dnech odsouhlasili novelu vyhlášky o místním poplatku ze psů, která by měla nabýt účinnosti od příštího roku. Podstatou změny této vyhlášky je uložení povinností k označování psů a k přihlašování jejich chovatelů do evidence. Způsob označování psů bude možný dvěma způsoby, a to buď tetováním nebo čipováním.
„Navrhovaná opatření sledují regulaci populace toulavých a opuštěných psů. V případě zaběhnutí, opuštění nebo ztráty psa jeho trvalé označení spolu s databází chovatelů představují důležitý nástroj pro vyhledání chovatele psa,“ uvedl náměstek primátora Rudolf Blažek. Označení psa usnadní i dostupnost informací o zdravotním stavu zvířete pro případ, že by pes někoho pokousal a nebyl dostupný jeho majitel.
Pražský magistrát bude při označování psů preferovat jejich čipování. „Této metodě dáváme přednost a navrhujeme úlevu od poplatku pro chovatele, který nechá označit psa mikročipem a přihlásí se do evidence v souladu s připravenou vyhláškou,“ dodal Blažek.
Tak psal Pražský kurýr 23.6. 2004 ...
Magistrát konečně hodlá zamezit
útokům agresivních psů a také neplacení poplatků chovateli zvířat.
Prostředkem k tomu by mělo být čipování nebo tetování psů. Tento návrh
však ještě 21. října projedná pražské zastupitelstvo.
Zjednodušeně jakýsi občanský průkaz, jenž by doložil,
kdo a kde na svého svěřence platí místní poplatky a nakolik byl pes očkován.
Čipování je i jednoznačným cestovním pasem pro psy do ostatních zemí EU.
Po mnoha letech, kdy podobnou zákonnou úpravu Praha prosazovala, jí napomohlo
letošní schválení novely na ochranu proti týrání zvířat. Podle ní čipování
ani tetování týráním není.
Doposud uznávaná známka, jež identifikovala psa a dokládala to, že na něj
majitel platil, se stále častěji kradla a přenášela na jiná zvířata.
"Rádi bychom tímto návrhem vyhlášky zákona zvýšili vědomí
chovatelů psů, zač je jejich zvíře odpovědné," řekl radní Rudolf
Blažek. V posledních měsících totiž stoupá počet útoků psů zejména
na děti.
Podle Blažkova návrhu by měl každý chovatel nechat trvale označit mikročipem
nebo tetováním psa staršího půl roku. Další novinkou je, že registrační
kartu musí doručit každý chovatel na magistrát, tedy nikoli obvodním
radnicím. Podle Blažkova návrhu se to týká i těch, kdo provozují jatka,
útulky, záchranné stanice, zoo, i těch, kdo na zvířatech dělají pokusy.
Čipování stojí nyní zhruba 500 korun. "Sleva na poplatcích pak ale může
být okolo 700 korun," podotkl Blažek.
Tento text byl převzat ze stránek Zlatý retrívr z 14.10. 2004.
Je tu ovšem: P ř í l o h a k
usnesení vlády ze dne 23. června 2004 č. 637: S t a n o v i s k o vlády k návrhu
zákona o evidenci psů a o změně některých zákonů (sněmovní tisk č.
674).
Vláda na své schůzi dne 23. června 2004 projednala a posoudila návrh zákona o evidenci psů a o změně některých zákonů (sněmovní tisk č. 674), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s, a to zejména z těchto důvodů:
Vláda se neztotožňuje s názorem předkladatelů, že zavedení centrální evidence psů a označování všech psů tetováním nebo čipem usnadní řešení případů nebezpečných útoků ze strany psů. Zřízení evidence všech psů na celostátní úrovni by představovalo neúměrně rozsáhlou databázi a průběžné zaznamenávání veškerých změn, týkajících se psů i jejich vlastníků, což by bylo spojeno se značnými náklady. Představu předkladatelů, že vedení takové centrální evidence by nepřekročilo částku 2 mil. Kč (přičemž sami předkladatelé uvádějí počet psů v České republice 2 mil.), považuje vláda za velmi podhodnocenou.
Kulantně řečeno ... to na stránkách Chovpsů.cz se ovšem vyjadřují stručně, jasně a každému srozumitelně:
Fantasmagorie, šikana a arogance s jakou poslankyně připravovala společně se svými spolubojovníky tento zákon a jeho celkový obsah je naprostou urážkou lidské svobody vlastnit a držet psa. Její diktátorské principy registrace, kontroly, postihy a sankce, které měly dopadat nejen na vlastníka psa, jsou a budou asi po delší čas pouhou fikcí v hlavě "chytré horákyně".
Nabízí se tu zcela vážně myšlenka, aby se každé "myšlence" vzešlé v hlavách Našich Nejvyšších ponechal čas uzrát. Jistě se vám stává, že večer usínáte s převratnou myšlenkou, že zítra ... Ráno si tou myšlenkou již nejste tak jisti a v poledne již jistotu máte - že by to byla pěkná pitomost, kdybyste to zrealizovali. Tak to vypadá i s našimi ministry. Přijdou, nadělají spoustu reforem a převratných změn (= napáchají škody) a odejdou nebo jsou odejiti. Přijdou další, udělají si to podle svého, ale jinak než jejich předchůdci ... atd. Člověk neví, kde mu z toho hlava stojí ... a co zrovna platí. Jen to nešťastné školství a zdravotnictví - není důležité zdraví a vzdělávání, řekl by nezasvěcený pozorovatel. Jsou tu zřejmě jiné priority.
Samozřejmě, že nějaký čip nebo tetování nezabrání tomu, aby se nestávaly případy, kdy dojde k napadení člověka zvířetem. Jak se píše například na výše uvedených stránkách:
Na lidi, kteří se nevěnují výchově psa nebo jej mají dokonce přímo jako prostředek pro zastrašení, na ty budou zákony opět krátké. Přitom každý starosta obce i bez nějakých dalších zákonů ví, kde je pes týrán, kde u plotu běžně zuří agresivní pes, kolem kterého je strach projít, kde je pes "načerno". Nevěřím, že přijetím nových předpisů se starostům a městským policistům zlepší zrak. Pes je v lidské společnosti vlastně nepochopen. Někteří lidé jej považují za tvora, kterého je třeba ze společnosti vyřadit, protože běhá, kálí a kouše. Jiný naopak myslí, že každý pes je živá plyšová hračka, a proto je ideální, když si malé dítě bez dohledu hraje s německým ovčákem. Napadlo by přitom někoho nechat dítě bez dozoru u koně nebo u býka? Jistě ne, přitom ani kůň, ani skot nejsou šelmami, tedy predátory, lovci. Pes ano.
Dále se tu probírá otázka zavádění čipů:
Jaký je tedy důvod plošně zavádět čipy? V období poválečné socializace degradovalo v této zemi kde co. Stejně tak chovy psů. Na čistokrevná plemena se lidé dívali (a dosud dívají) jako na snobárnu (podobně jako na golf nebo dostihy). Pes v české společnosti ztratil svou cenu. Lidé si jej pořizují jako vánoční dárek nebo jako zlého hlídače na dvorek a jako každou věc, která je omrzí, jej klidně vyhodí u cesty. Stejně jako vše, co nemá svou cenu! V zemích západní Evropy, kde k takové degradaci v minulých letech nedošlo a chovatelství má velkou tradici a úroveň, je situace zcela opačná, než u nás. Bohužel současná debata směřuje k tomu, že perzekuováni budou opět lidé, kteří se za své psy nestydí, chodí k veterináři, nechávají je očkovat, cvičí je, věnují se jim. Ti, kteří mají psy uvázané u boudy, nebo doma v bytě a tváří se, že žádný pes neexistuje, protože nechtějí platit, budou nadále v klidu.
Zažil jsem před dosti drahnou dobou tu hrůzu, kdy se prudce zvýšily poplatky ze psů. V tu chvíli se ukázala ta hrůzná nerovnost vztahu pes = nejlepší přítel člověka. Pes rázem kvůli pár penězům přestal být přítelem (nejen nejlepším z nejlepších) a území ČSSR se plnilo zoufalými bytostmi vyhazovanými z aut, odkládanými u benzínových pump a přivazovanými v lese ke stromům. Hnus pomyslet - jeden den domácí mazlíček, pak přišla složenka a ... Čeká nás nová vlna takové hrůzy? Ne každému se bude chtít jít někam psa čipovat, platit za to (ty řeči o úlevě ... hmmm...) a ještě to donést osobně na magistrát. Už vidím ty babičky a dědečky, pro které je pes mnohdy jediným přítelem, jak tohle obstarají a pojedou na magistrát (kde jejich čerstvě čipovaný pes bude asi osobně muset panu primátorovi dát pac...) - kdo takovou hovězinu vymyslel?
Jak tohle
souvisí s čipováním nebo tetováním? Bohužel velmi těsně. Od 1. října
2004 je totiž možné se psem, kočkou nebo fretkou cestovat pouze s pasem dle
nařízení (ES) č. 998/2003. Zvíře musí mít svůj pas - mezinárodní
průkaz pro malá zvířata - jednotný doklad platný ve všech státech
EU. Chovatel zvířete pas získá u schváleného soukromého veterinárního lékaře.
Vedle pasu musí být k dispozici také identifikace zvířete -
a jsme u toho: jsou totiž možné jen dva způsoby, a to tetování a označení
zvířete mikročipem. Tetování provádí poradce chovu nebo soukromý
veterinární lékař. Označení mikročipem provádí soukromý veterinární lékař,
a to pouze čipem splňujícím normy pro mikročipy a čtecí zařízení
- ISO11784 a ISO 11785. A kdyby někdo náhodou chtěl dát přece jen přednost
tetování před změnou zvířete v čipovaného kyborga, má smůlu: zvířata,která
nejsou zapsána v plemenných knihách, musí být označena mikročipem.
Dále je tu povinné očkování proti vzteklině
- zvířata musí být očkována od 3 měsíců stáří. Toto očkování
provádí soukromý veterinární lékař v souladu s vakcinačním schématem
dané očkovací látky. V ČR je povinnost každoročního přeočkování. A
ještě tu máme sérologické
vyšetření na vzteklinu - od schváleného soukromého veterinárního
lékaře. Je to všechno? Ale kdeže;
členské státy mohou stanovit další požadavky pro vstup zvířat
v zájmovém chovu na svoje území, např. ošetření proti ekto- a
endoparazitům. Ošetření musí být provedeno a potvrzeno soukromým veterinárním
lékařem.
Promiň Benýsku, ale asi spolu do Evropy nepojedeme ... to je na mě moc ouřadování.
Žádný čip, žádné tetování, nic nemůže zabránit tomu, aby se tu a tam nestala nějaká ta nehoda, kdy se ve psu probudí pudy šelmy a ventiluje je bohužel tam, kde by neměl. Je to ale hlavně v lidech, jak oni své psy vychovávají a jak se jim věnují - a jací oni pak ti psi jsou. Je to děs, když rozzuřené zvíře způsobí dítěti třeba celoživotní poškození obličeje a opravdu bych nechtěl být v kůži jeho ani jeho rodičů. Je to ovšem také pořádné sousto pro krvelačná masmédia. Viník je jasný, oběť je k dispozici ... a davová hysterie může začít. Že se třeba každodenně uškvaří za živa v plechových rakvích na čtyřech kolech pár lidí kvůli zfušovaným dálnicím a silnicím, neodpovídajících svou kvalitou potřebám doby, o tom se pomlčí - mohlo by se sáhnout někam, kam se nemá.
Nemohu si pomoci, ale v tetování a čipování vidím jakýsi předstupeň toho, co nás čeká - nás lidi. Nic nového pod Sluncem. Kdysi mi ve vlaku do polského Gdaňska ukazoval starší muž jakési vytetované číslo. Něco k tomu říkal, ale mě bylo v té době asi 12 let a zapamatoval jsem si jedno slovo - Buchenwald. že by si nás teď naši mocipáni tetovali, to asi moc nehrozí. Ale ty čipy, ty zatraceně ano. Není snem každého mocipána vědět, kde jsou právě teď jeho poddání (a případně co tam dělají a o čem mluví?). Jistě, psí čip je pasivní a po aktivaci čtečkou zveřejní jen jakýsi kód či co. Ale pokroky v nanotechnologiích jsou takové, že si lze představit čipy téže velikosti, aktivní, s vlastním napájením a také napojením na celosvětovou síť. Čipy šmírující nás na každém kroku - třeba pod zástěrkou monitorování životních funkcí.
Je nedůstojné živé bytosti, aby její tělesná schránka byla doplněna o jakékoliv technologické zařízení, čipy nevyjímaje. Jistě, jsou tu snad opodstatnitelné výjimky, jako kardiostimulátory nebo endoprotézy - když jde o zachování zdraví nebo samotných životních funkcí. Snad je tu i tendence tyto průmyslově - technologické berličky nahradit čistě biologickými ekvivalenty. Ale u těch čipů, tam jde spíš o opačnou funkci. Nevinné schéma - skrytá psí známka, kterou nelze ukrást, se může obrátit proti nám. Většina lidí tyhle úvahy bez přemýšlení odsoudí a povýší na fantasmagorii. Ale ruku na srdce, copak někoho třeba před 20 lety napadlo, že bude mít doma vlastní počítač nebo přenosný telefon spojený s fotoaparátem? Za pár let může být zase všechno jinak a v čipu velikosti zrnka rýže může být ukryt "interfejs" člověka se světem - či spíše jeho vládci. Třeba to na první pohled zní lákavě, nemít již žádné peněženky, nemuset tahat s sebou žádné doklady, nemít různé zdravotní karty ... atd - jen položit ruku na snímač a nakoupit, prokázat totožnost ... a být neustále monitorován. Jistě, opět se najdou skeptici, kteří řeknou - když žiju slyšným životem, tak si můžu mít na hlavě třeba kilovou kameru - co mi kdo může, když nic neporušuji? Jenže zatím žijeme celkem svobodně. Zatím ano, ale nemusí to tak být pořád. A není to již dnes tak všude.
Nenechme tedy našim čtyřnohým kamarádům strkat pod kůži nic, co tam od přírody nepatří. Je to pro ně potupné a navíc - jednou se to otočí proti nám. I když si to zrovna teď nemyslíte.
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
JL