 |
To jsme takhle jsme šli s šéfovou z venčení a já měl takovou strašnou žízeň – no, co si budem povídat: léto a kožich. Tak jsem jí řekl, že se napiju – a vona že prej né, že je ten potůček hnusnej a vůbec měla řeči. Ale já se nedal – no copak mají lidi nějakej smysl pro krásno, pro vůně, nebo copak vědí, co je dobrýho k jídlu?
|
1. Plnej potok vody, ale blbě se do něj z toho svahu leze…
 |
2. Zkusím to tady vedle…ale nějak to tu klouže…
 |
3. jé…jé…néé….. a PLESK!
 |
4. Ježiš, no to byla vostuda! Já tam spad – a přímo po čumáku!
 |
5. No jak se mi to mohlo stát?
 |
6. Prostě nechápu…
 |
7. Ale na druhou stranu – vono to vykoupání bylo docela příjemný…
 |
8. Že bych ještě jednou? Tady by to nebylo marný…No tak, šéfová, votoč se na chvíli! Co ti to udělá?
Tak tohle jsem psala podle diktátu Pana Psa – a protože se zrovna nekouká, můžu za sebe dopsat malý dodatek: ten potok je opravdu mimořádně hnusný. Voda je sice docela čirá, ale protože teče z důlních výsypek, nese s sebou obrovskou spoustu jemného jílu a tak jsou dno i břehy potůčku pokryty tlustou vrstvou rezavého nánosu. Všem psům se to moc líbí a lezou tam nadšeně, jenže dostat jim pak ten jíl z kožichu, to je nadlidské dílo. V tomhle případě byl namočený jen psí podvozek, ale stejně ten pacholek chlupatá nechával i po vykoupání ještě druhý den rezavé šlápoty…
A myslíte, že se aspoň trochu styděl? Přesně naopak! Celé loňské léto se pokoušel najít nějaký okamžik, kdy bych nedávala pozor a on by – samozřejmě čistě náhodou – do toho potoka znova vletěl!
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
Kateřina