Moje psí vzpomínání

Tam, kde se mlží lidské obzory, tam za šestero vesmírnými horami, za šestero nebeskými oceány, za šestero zlatými závorami věčného zapomnění, tam leží Šesté psí nebe. Propojeno Duhovým mostem s nebem Sedmým, tedy lidským. Vstup na Duhový most je povolen pouze očekávaným a zvaným. Moc si přeji, abych mezi ně patřila! Věřím, že právě on nás jednou spojí s našimi psími láskami. Mne s erdalteriérkou Agarou, psičkou mého dávného raného dětství. Se Sůzou a Robinem, kokří dvojicí mého dospívání a časné dospělosti. A hlavně s Babetkou První Lovečkou, mým prvním jezevčíkem, odloženou pytláckou fenečkou. Černou jako uhel, s nádherně světle pískovým pálením. A s mandlovýma, neuvěřitelně bystrýma očima, s oddaností i svéhlavostí, která je vlastní právě jezevčímu rodu.

Byla to právě ona, která započala naši nekončící jezevčíkovou životní etapu. Chytila mé srdce do své jezevčí pasti. Pasti v podobě devítiměsíční venkovské uličnice s ryze nornickými způsoby. Pán pytlák tehdy skončil v kriminále, psí dorostenka u nás. Od té doby odmítala opustit náš dům. To jsme pochopili při jejím týdenním pobytu v Praze, v bytě mých rodičů. Ona se tehdy rozhodla. Buď život na vesnici, ve svém domě se zahradou, nebo život žádný. V Praze to vzdala. Vrátila se zpět do našeho domu, kde v péči mých dospělých synů prožila hezký zbytek svého psího života. S odchodem do Šestého psího nebe počkala na sobotu, na můj příjezd.

Kokřička Sůza

Babetka Lovečka První a Baruška První Dračí tlama

Naše společné, tedy moje a Jaromírovo, štěstí začalo příchodem Princezny Babetky Druhé, aristokratky s uhlazenými způsoby a noblesní vizáží. Naší nezapomenutelné družky, rezavé dlouhosrsté jezevečky. Příběh započal pětitýdenním droboučkým štěňátkem, zabaleným do bílé mohérové šálky, památky na psí maminku Peginu z Libně. Dárkem od kamarádky našeho syna, dárkem plačícím pro svoji psí maminku a sourozence. To zvířátko se u nás objevilo jako náplast na můj žal po odchodu Babetky První Lovečky. S ním dostal náš život nový rozměr. Jako u záletné paničky dostávají s pořízením milence jiný rozměr záletnická prsa, boky, bříško a kdoví co ještě, tak v našem případě adopcí štěňátka se jednalo o rozměr života v jedné velké psí noře. Psička trhala rychle, dlouho, s chutí a pravým nornickým zaujetím. Dravá a nespoutaná rvala tapety, křesla, deky, v podstatě vše, co utrhla. Všechno odeznělo s uplývajícím časem a z naší dorostenky se stala noblesní dáma. Moudrá a krásná Princezna Babetka Druhá. Právě ona, naše nenahraditelná, se po odchodu do Šestého psího nebe stala zakladatelkou svého Království tří černých oliv. Proč právě tří černých oliv? No přece dvě olivové psí oči a třetí oliva černý lesklý čumáček!

Princezna Babetka Druhá

Bára s psím polštářkem

Jen týden zůstalo pozemské království naší Princezny Babetky Druhé opuštěno. S jejím laskavým svolením bylo osídleno Divou Bárou, jezevčí loveckou šelmičkou z Jizerských hor. Krásná několikaměsíční dravá šelmička, lasička s divokou krví, útěkářka, nervní drobeček s vynikajícími německými nornickými předky a s nenávistí k většině mužů. Někdo z mužského pokolení jí musel ublížit v době, kdy se spokojeně toulala se svou smečkou po Jizerkách. Přišla k nám v květnu 2005 a je z ní pětikilová dravá ochránkyně naší rodinné svatyně.

Dlouho sama nezůstala, koncem června téhož roku dostala společnost. V příbuzenstvu zemřela babička a zbyla zoufalá, dvanáctiletá poloslepá jezevčí trpasličí holčička. Určená k odvozu do útulku v Troji. Pochopitelně, že namísto útulku putovala do naší rodiny. Staré zvířátko, tolik podobné mé dávné Babetce První Lovečce! Jen nepatrně menší, s víc černým obličejíčkem a tmavším pálením. Schoulená, vyhublá, odhodlaná následovat svoji paní. Naše Betsička, Betsinka, Betsy, Betsie, naše černé sluníčko! Jako žebrák vyklopena u našich dveří se svým košíčkem a polštářkem, vsunuta do bytu a opuštěna. Opuštěna svou paní, nezvratně a navždy. Drobné, černé, vyděšené stvořeníčko ve věku naší zemřelé Princezny Babetky Druhé. Barunka byla báječná medicína na bolest naší Betsičky. Staly se nerozlučnou dvojkou, jedna bez druhé neudělaly ani krok. Tolik lásky bylo v tom vztahu. Byly spolu pět let, tři měsíce a třináct dní.

A pak se to stalo. Letos 9. září poštípaly naši sedmnáctiletou Betsičku na obličeji muchničky. Otekla a následoval anafylaktický šok, který se ještě podařilo zvrátit. Ale otravu a následky alergické reakce už tělíčko staré holčičky nezvládlo. Přesně za měsíc 9. října se s námi rozloučila a usnula navždy ve svém pelíšku. Pláčeme všichni, vzpomínáme a čekáme, že jednou nás spojí ten Duhový most…..

Barunka Princezna na hrášku

Betsy Kašpárek

Snad se najde v Království tří černých oliv místo pro jednoho šaška, kašpárka, trpaslíčka, trochu (hodně) popletu a zmatkáře. Nezkazí žádnou legraci a zaručeně způsobí spoustu zmatků. Zato bude Království jistě oddaně a vší svou trpasličí silou sloužit. V té pohádkové zemi, v Království tří černých oliv, jí jistě budou na každé louce zvonit zvonky zvukem nerezové mističky plněné vybranými pochoutkami. A těch melounů, banánů, jablíček, hrušek a dalšího ovoce, které měla tak ráda! Chybět nebudou ani piškotky, vždyť je to státní poklad, který neubývá.

Betsičko, ať se ti tam líbí, nebudeš tam sama. A čekejte svorně s Princeznou Babetkou Druhou na Princeznu na hrášku Barunku. Ta snad má ještě času dost.

Ivana Lena Němcová

Zpět na Stránky našich zvířecích přátel