Jednoho dne jsem jela jako obvykle se svým přítelem
domu na Vysočinu. Normálně jsme vystoupili z autobusu a už jsme se hnali k
autu. Nasedli jsme a najednou vidím, že Lucinka, to je moje neteř drží v
ruce malou vysokou krabičku. Najednou slyším brášku, jak říká: “Máme
doma nový přírůstek.“ Podívala jsem se do krabičky a najednou jsem spatřila
malou kunu. Krásně byla smotaná v seně v krabičce. Brácha Jirka nám samozřejmě
řekl celou historii tohoto příběhu, jak se to malé stvoření dostalo až k
nám.
Naše kočka měla koťátka, ale bohužel jí nezůstalo ani jedno.
Začal za ní opět brousit jeden mlsný kocour. Bráchův kamarád Michal
našel se svojí přítelkyní u nich na půdě malou osamělou kunu. Mají totiž
velké hospodářství, které se občas nazývá i DALLAS. Vzali malou kuničku
a dovezli ji Jirkovi. Jirka byl rád, protože ho hned napadlo, že si kunu necháme,
kvůli naší kočce, která přišla o koťátka. A tak jsme také udělali.
Když jsme dorazili domu vzali jsme broskvový sprej a postříkali jsme jím
kunu i kočku. Tak jsme alespoň trochu oklamali matku přírodu. Kuna totiž
hrozně smrděla kunou, což je samozřejmé. Udělali jsme tedy pokus. Litovala
jsem, ale malou kunu, protože jí se moc sprej nelíbil a moc přitom brečela.
Brečela tolik, že se jí i kočka bála. Dali jsme je spolu do králíkárny a
čekali jsme. Kočka se kuny bála. Kuna nejdříve moc křičela, ale pak se
smotala do klubíčka a usnula. Vylekaná kočka čekala u vrátek a prosila mňoukotem
o otevření, ale my jsme se nad ní neslitovali, protože malá kuna potřebovala
novou maminku a naše kočka byla ideální adoptivní maminka. Je velmi hodná
a věřili jsme, že si kunu osvojí.
Nechali jsme je spolu samotné a občas jsme se na ně šli
podívat. Ze začátku kuna stále spinkala smotaná v klubíčku a kočka ležela
opodál. Zkusila jsem tedy dát kunu napít od kočky, která měla ještě mléko
po koťatech. Kočka se nejdříve bránila, ale nakonec se nechala přemluvit,
ale musela jsem jí za to hladit a ona si přitom krásně vrněla. Kuna se
alespoň napapala, měla jistě už hrozný hlad. Pak jsme je nechali přes noc
sami a doufali jsme.
Druhý den nás kočka překvapila, protože už se tulila
ke kuně a zahřívala ji. Obě dvě byly moc spokojená. Kočce ani nevadil
smrad, který šel z jejího nového přírůstku. Byla spokojená, že našla
jakoby svoje koťátko.
Kunu jsme pojmenovali Ágnes.
Zpět na Stránky
našich zvířecích přátel
