Při své noční procházce parkem s dobrmanem Adamem často naši cestu kříží cupitající ježek. Zastavíme se, dáme tomuto nositeli blešek přednost, on si nás za to ani nevšimne, protože je na pejsky a lidi už zvyklý, a běží dál za svým cílem. Spolu se společenstvím havranů, hejnem sojek, pár kun a čtyř zajíců-provokatérů je to stálý obyvatel našeho rozlehlého parku u Kobyliské střelnice pod kopcem Ládví (Praha 8).
Ježek je ve střední Evropě
jediným bodlinatým savcem řádu hmyzožravých. Je to suchozemský noční
tvoreček s tělem hustě pokrytým bodlinami. Zvláštní je jeho dlouhý,
štíhlý a pohyblivý čenich, ale jeho chrup je velmi jednoduchý, neboť k nabodnutí
a rozříznutí kořisti používá pouze dva přední řezáky v dolní čelisti.
Na každé noze má pět prstů s drápy a při chůzi plosku chodidla i patu pokládá současně na zem. Ježek běhá a šplhá s překvapující hbitostí. Při sebeobraně schoulí hlavu i nohy na břicho a stočí se do klubíčka. Jako noční zvířátko se ze všeho nejvíce spoléhá na svůj sluch.
Ježek západní - Erinaceus europaeus - (ale také ježek obecný) žije po celé Evropě. Obývá suché lesy, polní remízky, okraje křovinatých lesů, parky a zahrady, žije i v horách. Loví červy, hmyz, pavouky, housenky, žížaly a další malé živočichy. velmi mu chutnají také ptačí vajíčka a nepohrdne ani trochou zdechliny. Potuluje se a hledá potřebu v noci a přes den se skrývá v hnízdě z trávy a listí někde ve křoví nebo pod kládami v nějakém opuštěném doupěti.
Během zimního spánku se může za vlahých nocí probudit a vyjde ven hledat potravu. Když se včas nevrátí do teplého hnízda zmrzne.
Na milostné schůzky vyráží od května do října a když náhodou potká soka, tak varovně velmi hlasitě chrochtá. Dojde-li ke střetu a k souboji dvou nápadníků o „dámu“, tak do sebe ježci s rozběhem prudce narážejí, dokud ten slabší nevyklidí bitevní pole…
Paní ježková mívá v létě čtyři až pět potomků, a ty charakteristické bodlinky se u mrňousů objeví už během první hodiny po narození. Mladí ježci jsou již po šesti týdnech samostatní. Stává se, že druhý vrh je i v září.
Příbuzný našeho evropského ježka - ježek ušatý - žije v západní, střední a východní Asii a v severní Americe. Vypadá stejně, ale je větší a na obličeji, nohách a na břiše má hrubou srst – všude jinde pak bodliny. Během dne odpočívá pod balvany a ve křoví. Loví různé malé živočichy. Má-li málo potravy a vody, může upadnout do nehybného stavu – jako když na delší dobu omdlí…
Další příbuzný – ježek pestrý – žije v Jižní Asii. Vzhledem i chováním se podobá ušatému, je však ještě hustěji pokryt bodlinami a na hlavě má holou plošku – plešku! jeho zbarvení je mimořádně přizpůsobivé, a to od velmi tmavých až po skoro bílé. Je tak připraven k životu v poušti, suchém křovinatém porostu a vyprahlé travami porostlé krajině. I on v době nepříznivých životních podmínek upadá do nehybného stavu.
Jako hnízdo vyhledává přirozené útvary jež mu poskytnou úkryt, především skalní trhliny.
K obživě loví hmyz, štíry a jiné malé potvůrky, vyhledává ptačí vejce a také se přiživí na zdechlině. Když má možnost, tak si nosí do hnízda zásoby na pozdější dobu.
Dále o ježcích na našich stránkách - viz článek Pomozte ježčím dětem přežít zimu
Zpět na Stránky našich zvířecích přátel
VEZA