Mé Štírečce za Duhovým mostem…

Štírečko Betsičko, smutných osm měsíců nejsi ve svém pelíšku.

Nechala jsi tu svého pána, paní a Barunku, Princeznu na hrášku.

Prošla jsi stinným údolím nemoci a rozloučila se s námi…

V plné psí sedmnáctileté kráse jsi vstoupila na Duhový most.

Most mezi naším Žižkovem a Šestým psím nebem.

Jen ty víš, jak se kráčí nehmotným tělíčkem po spektru duhy.

Našlapuješ lehounce na lurexový kobereček mikrokapiček.

Jsi vznešenou a oddanou psí Duhovou vílou.

Pravda, černou s pískovým pálením, ale přesto vílou nejkrásnější!

V Šestém psím nebi jsi z barevného mostu vkročila tam,

kde bylo tvé místo, spočinula jsi v Království Tří černých oliv.

V péči naší vzdálené lásky, Princezny Babetky Druhé.

Již jsi nemohla slyšet nářek, pláč a volání tvé družky,

tvé svěřenkyně a neteře Barunky Princezny na hrášku.

Naše slzy jsi také nezahlédla, tvůj pán ti napsal rozloučení!

Deset minut po tvém odchodu, poslali jsme ti ho.

Po vesmírném tyrkys paprsku do Babetčina království…

Vím, že při svém odchodu jsi vnímala mé hlazení a zpívání.

Denně ti zpívám ráno po cestě do práce do našich tajných míst.

Tam, kam jsme spolu chodily zalévat náš bodláček bělotrn.

Zalévám ho pilně, ale jen svými slzami, pláčou mi oči i duše.

Když jsem ti hladila umdlévající hlavičku a otírala horký čumáček,

svěřovala jsem tě do péče naší Babetky, která tě předešla o pět let.

Tvůj chladnoucí hřbítek byl pro mne jemnější než samet,

tvá kalná očka jasnější než nejčistší horský křišťál!

Dobře, že jsi neviděla mé nefalšované Štíří slzy.

Slzy stesku, bolesti a loučení s tebou, má lásečko!

Píši tobě, má spřízněná Štírečko, zpívám ukolébavku.

Aby se ti spalo jak v mechu a kapradí, v kopci nad tratí.

V objetí šípkových a trnkových keřů. A stříbrného smrčku.

Kolébána rytmickým drncáním jedoucích vlaků a mým zpěvem.

Zpívám ti bez ohledu na kolemjdoucí, vzhlížím nahoru na kopec.

K čínské jabloňce, označené pro lepší viditelnost bílým šátečkem.

Tam spí tvé odložené tělíčko s oboječkem a mými bílými křemínky.

V tašce Betsonínce, v té, která tě provázela na našich výletech.

Spi sladce, moje Betsy, Betsičko, Betsinečko!

Nikdy nezapomenu a děkuji ti za obohacení našeho života…

Ivana Lena Němcová

Zpět na Stránky našich zvířecích přátel