Dalo by se říci, že kdo neochutnal Retsinu, tak nepoznal Řecko. Retsina je totiž jedinečná tekoucí řecká specialita - víno, do nějž se přidává vonná pryskyřice.
Výroba
Retsiny dnes představuje deset procent z celkové produkce vína v Řecku. V EU jí
byla přiznána kategorie Tradicional Appellation, což je potvrzením původu a
tradiční metody přípravy. V rámci Evropské unie je toto označení vymezeno pouze
pro Retsinu. I proto je tak jedinečná!
Retsina se v drtivé většině připravuje jako bílé víno z 85 procent vinné odrůdy Savatiano Rhoditis s přídavkem piniové pryskyřice, jež pochází převážně z Atiky, Evie, Viotiky. Některé levnější Retsiny nemají označení původu a mohou být i víny směsnými z více oblastí. Nic to ale neubírá na jejich originalitě a chuti. Retsina je citrónově žlutá (bez barviv a konzervačních látek), vůně je výrazně ovlivněna pryskyřicí, chuť je velmi neobvyklá. Druhů Retsiny je několik: Boutaris, C.A.I.R., Cambas, Gaia, Kourtakis, Liokri, Malamatinas, Tsantalis. Kromě bílé existuje i Retsina rosé – Kokkineli – o té ale nemohu referovat, tu jsem nepila neb ji ve stavrosské sámošce neměli.
Hlavními pěstitelskými oblastmi jsou Atika, Boiotia a Euboia, lahvinku Kourtakis zakoupíte v každé řecké samoobsluze asi za 0,75 euro, včetně zálohy na láhev. V kavárnách a restauracích je oblíbena jako aperitiv nebo se pije k meze (předkrmům z plněných hroznových listů), k olihním a různým salátům. Často se pije jako střik, avšak ředěna pouze vodou (nikdy ne sodou, rozbila by se její svérázná chuť). Podává se chlazená!
V Česku lze zakoupit Retsinu Tsantalis v supermarketu Albert (asi 110 Kč za 0,75 l.), velký výběr Retsiny různých druhů nabízí vinotéka U zámku v Brandýse nad Labem. Můžete si ji dát k jídlu v řecké restauraci Zorbas v pražských Smečkách či v Taveně v Revoluční třídě, v Liberci ji nalévají v restauraci U kláštera. Na svých webových stránkách velký výběr druhů nabízí firma VOTUS z Českých Budějovic. Tak vida – Retsina expanduje do Česka! Sama však s výše uvedenými restauracemi a obchody nemám zkušenost, preferuji totiž Retsinu dovezenou ze slunného Řecka osobně v baťohu.
Dějiny
Retsiny jsou staré přes 3 tisíce let a sahají až do období antiky. Už tehdy
zřejmě přišli Řekové na to, že víno se po přidání pryskyřice stane trvanlivějším
a zároveň jim takto ochucené začalo asi i chutnat.
Domněnek,
proč a jak se pryskyřice do vína dostala je několik. Původně prý byly sudy
zhotovovány z borovicového dřeva, které pryskyřici do vína pouštělo a že později
si na tu chuť Řekové prostě zvykli. Další verze praví, že se pryskyřice do sudů
odjakživa přidávala kvůli konzervaci. Další názor je, že smůlu do sudů začali
přidávat Turci, aby Řekům zkazili radost z vína. Řekové prý prvopočáteční nechuť
překonali a později jim doslova zachutnalo.
Při archeologických vykopávkách byly nalezeny hliněné amfory z doby bronzové, které vykazují zbytky vína a pryskyřice. Víno v nich totiž bylo zazátkováno - zapečetěno právě tou pryskyřicí. Tento zvyk z antických dob - uzavírat amfory s vínem pomocí pryskyřice, která chránila víno před účinkem vzduchu se uchoval až do dnešních časů, kdy se piniová pryskyřice přidává do vína již během kvašení.
Retsinu
máte možnost ochutnat třeba právě na dovolené v Řecku. Nejlépe při siestě nebo
navečer na terase u moře, třeba na Chalkidiky ve Stavrosu – můžete nad
skleničkou Retsiny ve své paměti vydolovat některou z řeckých bájí, mající k
tomuto pitíčku ba i jen vzdáleně vztah. Některé vám připomenu.
Atika bylo ve starověku označení pro krajinu středního Řecka s hornatým
územím jižně od Boiotie o rozloze kolem dvou tisíc kilometrů. Jednalo se
především o okolí Athén, které bylo duchovním a uměleckým centrem tehdejšího
Řecka. V lesnatém pohoří Kithairon na hranicích Atiky a Boiotie, se odehrávaly
Dionyzovi slavnosti, jež zničili thébského krále Penteuse, a kde se král Aktaion
stal obětí zloby bohyně Artemidy.
Sama Boiótie je úrodná zvlněná krajina mezi pohořími Helikonem a Parnasem - rodiště Dionýsovo. Ten se narodil ze spojení Dia a thébské princezny Semele. O Semele nám báj říká, že to byla neobyčejně krásná dcera thébského krále Kadma a jeho božské manželky Harmonie. Sestry Semele se jmenovaly Autonoé, Ínó a Agaué. Vládce bohů Zeus byl uchvácen krásou Semely a často se s ní stýkal v podobě krásného jinocha. Diově manželce Héře však neuniklo záletnictví chotě a ve své nezkrotné žárlivosti se rozhodla, že Semele zničí. Přijala podobu staré chůvy, která Semele kojila a zasela do duše zamilované dívky pochybnosti, zda její tolik milovaný jinoch je vskutku Zeus nebo zda se za něho jen vydává. Semele se dala ovlivnit a poslechla lstivě našeptané rady, že má donutit svého milence, aby se jí zjevil v plné nádheře jako vládce bohů. Semele zavázala Dia přísahou, aby splnil její jediné přání. Marně se pak snažil Zeus odvrátit Semele od tohoto požadavku, neboť věděl, že to znamená její záhubu, ale ani on sám nemohl zrušit nejposvátnější přísahu a musil své milence vyhovět. Při příštím setkání stanul Zeus před Semele jako vládce bohů s hromy a blesky, což mělo za důsledek, že nešťastnice v ničivém jasu shořela. Zeus, aby zachránil nedonošené dítě, si je zašil do stehna, z něhož se po třech měsících narodil Dionysos. Dionysos vyrůstal u své tety Ino převlečený za děvčátko. Héra vsak neustala ve svém hněvu a seslala na manžela Iny - krále Athamanta šílenství, ve kterém zahubil svého syna Learcha. Na rozkaz Diův zanesl Hermes dítě k nymfám, kde žil Dionýsos do své dospělosti. Héra však potrestala i Dionysa šílenstvím, ve kterém se vydal se svou družinou ovládnout svět. Dionýsos všude šířil veselí, ale své nepřátele krutě trestal. Dionýsos si po velkých bojích vynutil uznání celého světa. Pak sestoupil do podsvětí a uplatil myrtou vládkyni říše Stínů Persefonu, aby mu dovolila vyvést matku z Hádu. Pod jménem Thyóny ji uvedl na Olymp, kde jim Zeus daroval palác a Dionysos usedl po pravici svého otce Dia. Héře nezbylo než se se svou bývalou sokyní smířit.
O
králi Kadmosu jiná báje říká, že byl praotcem Thébanů. Podle tradice přišel z
Foinikie (kraj v Libanonu), odkud přinesl Řekům písmo. Byl to syn foinického
krále Agenora a královny Telefassy. Kadmos měl sourozence Foinixe, Kilikose a
Europu, kterou unesl Zeus. Agenor nařídil svým synům, aby hledali a přivedli
zpět zmizelou sestru - bez ní se nesměli vrátit. Kadmos nejprve přistál na
ostrově Rhodosu, kde založil chrám bohu Poseidonovi, pak odešel do Delf, kde mu
věštkyně Pythie poradila, aby se vzdal hledání své sestry a šel za první krávou,
kterou spatří a tam, kde kráva ulehne k odpočinku ať založí město. Poté šel
Kadmos do Fokidy; tam potkal první krávu a šel s ní až do Boiótie, kde se kráva
zastavila. I rozhodl se, že ji obětuje bohyni Pallas Athéně. Poslal své
průvodce, aby přinesli vodu z pramene zasvěceného Areovi. Ty však zabil hlídací
drak - potomek Areův, který střežil v posvátném háji ten pramen. Kadmos zabil
netvora balvanem a dle nařízení Pallas Atheny zasil dračí zuby na poli. Z nich
po chvíli vzešli bojovníci, kteří se ihned navzájem (kromě pěti) pobili. V
Thébách, které Kadmos založil, se stali tito muži zakladateli šlechtických rodů.
Kadmos však musel podle rozhodnutí bohů osm let sloužit Areovi, aby odčinil
zabití draka. Pak dostal od Arese za manželku jeho dceru Harmonii, jejíž matkou
byla bohyně Afrodita. Z manželství se narodily dcery Autonoe, Ino, nám již známá
Semele, Agaue (matka Polydora, otce Labdakova, z jehož rodu pocházel i Oidipus)
a syn Polydoros. Kadmovo potomstvo nebylo šťastné. Kadmos po zavraždění svého
vnuka krále Penthea, v jehož prospěch se vzdal vlády, odešel se svou ženou do
Illyrie, kde se stal králem. Tam manželé zemřeli současně a byli podle Ovidiova
vyprávění proměněni v hady a žili pak na ostrově Blažených. Jiná báje říká, že
Ares proměnil Kadma a Harmonii ve lvy...
Další báje vypráví, že král Aktaion, syn Kadmovy dcery Autonoe byl vynikající lovec. Jednou spatřil v lesním prameni koupající se bohyni Artemis, kterou se nymfy marně snažily před ním zakrýt. Rozhněvaná Artemis proměnila Aktaiona v jelena, aby se nemohl vychloubat, že ji viděl nahou. Vlastní smečka loveckých psů pak Aktaiona uštvala a roztrhala. Když vykrvácel, Artemidin hněv se ztišil…
Théby coby hlavní město Boiótie patřily k nejvýznamnějším oblastem mykénské civilizace. Váže se k nim bohatá mytologie, byly jedním z center dionýsovského kultu a své rodiště zde měl Herakles. My si však připomeneme Oidipa, thébského vladaře z doby před Trójskou válkou, syna krále Laia a královny Iokaste, potomka Kadmova. Jeho jméno Oidipus prý znamená - s opuchlýma nohama. Chudák malý Oidipus to rozhodně neměl v životě lehké. Jako novorozeně byl pohozen v kithaironských roklinách, aby se nenaplnila věštba, podle níž se měl stát vrahem svého otce. Ujal se ho však pastýř, který jej odevzdal korintskému králi Polybovi k výchově. Když Oidipus dospěl, v Delfách mu vyvěštili, že zabije vlastního otce a ožení se se svou matkou. Na cestě z Korintu potkal krále Laia a aniž věděl o koho jde, v afektu ho zabil. V Thebách pak rozluštil hádanku Sfingy a zbavil tak město útrap, jimiž ho stvůra sužovala. Stal se thébským králem a oženil se s královnou Iokaste, s níž zplodil syny Eteokla, Polyneika a dcery Antigonu a Ismene.
A
co říká báje o nebohém thébském králi Pentheovi? Tento vládce nezapřel krev
svého bojovného otce, neboť jej těšil pouze pohled na dobře vyzbrojené bojovníky
a meč, na němž nikdy neosychala krev. Řinčení zbraní pro něj bylo rajskou
hudbou, vším ostatním opovrhoval. Neuznával bohy, pohrdal věštbami a spoléhal se
jen na zbroj a mocné paže. Jenže jednou se v blízkém háji usadil se svým veselým
průvodem velmi veselý hoch Dionysos. Přijel na malém vozíku taženém tygry,
obklopený zpívajícími a tančícími ženami a muži. Mezi nimi poskakovali na
kůzlečích nohách s kopýtkama satyrové, bůžkové s lidskou hlavou a špičatýma
ušima. Mnoho thébských žen si rozpustilo vlasy, mužové se ověnčili břečťanem,
opustili město a běželi k Dionysově družině vzdávat chválu životu. Když se to
dozvěděl Pentheus, tak se zlostí neznal!
Nechápal,
jak mohou muži zapomenout na zbraně a jít za Dionysem. Pro něj to nebyl žádný
bůh, ale zbabělý podvodník, který neumí jezdit na koni ani bojovat. Poslal své
pochopy, aby Dionysa přivedli k němu v poutech. Zděsil se slepý věštec Teiresias
a varoval nerozumného krále před hněvem olympských bohů. Pochopové však Dionysa
nenašli. Za Dionysem nakonec odešla i králova matka a další ženy z paláce.
Pentheus se vzteky vyřítil za nimi, ale cestou jej postihlo podivné šílenství –
viděl na obloze dvě slunce, za sebou viděl dvě města, stromy i skály se mu
míhali před očima. Slyšel smích a zpěv, ale nerozeznal lidi. Uviděl vysokou
borovici a vylezl na ni. V tom se ozval hromový hlas: Podívejte se, na borovici
sedí náš největší nepřítel. Rozjaření a opilí lidé krále nepoznali. Myslíce že
tam sedí nějaký dravec začali po něm házet kameny, ryli klacky pod kořeny až se
borovice skácela k zemi i s králem. Všichni, i králova matka, se na něj vrhli a
klackama ho ubili. Tak zahynul král Pentheus a lidé ho nelitovali. Vrátili se k
jednoduchému způsobu života a jen na jeho obranu brali do rukou meč.
Pokud si z Řecka Retsinu přivezete, tak až si nalijete sklenku, můžete třeba otevřít Petiškovy Řecké báje a pověsti, kde se dozvíte více.
VEZA
Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí
