V honbě za stále většími zisky si farmaceutické firmy vymýšlejí nemoci,
které ve skutečnosti neexistují. Kvůli prolínajícím se zájmům lékařů
a průmyslníků se v hledáčku vynálezců chorob může ocitnout každý.
Byznys dorazil do ordinací:
namísto pacientů chodí klienti a z lékařů se stali
"poskytovatelé zdravotní péče".
Skoro půl milionu Čechů trpí
migrénou! Poruchy spánku sužují dvě pětiny populace! Devět z deseti
mužů s poruchami erekce se neléčí! Více než osmdesát procent lidí
bolí záda! Denně na osteoporózu nebo na její následky umírá deset
pacientů! Každou třetí ženu stíhá sexuální dysfunkce! Repertoár nemocí,
které ve stále se zhušťujících intervalech lidem překládají vědci a lékaři,
je nepřeberný. Vybrat si může každý: koho netrápí sex, možná na sobě
pozoruje příznaky závislosti na nakupování. Kdo nemá potíže ani s jedním,
ani s druhým, hrozí se přechodu. Jiné ovládá strach z nedostatku
vitaminů nebo z protivných nálad a bolestí hlavy před začátkem
menstruace.
To všechno jsou příklady
nemocí, které je podle expertů potřeba léčit. Mezi malou, ale nikoli nevýznamnou
částí odborné veřejnosti se však stále častěji ozývají hlasy, že s údaji
o zdraví a chorobách lidí něco není v pořádku. Dobře to
vystihl Fred Nadjarian, obchodní ředitel farmaceutické společnosti Roche,
který v rozhovoru s prestižním lékařským časopisem British
Medical Journal připustil: "Kdybychom sečetli dohromady všechny
statistiky, tak by každý musel mít přibližně dvacet chorob."
Rozšíření počtu diagnóz v průmyslově
vyspělých zemích dosahuje až groteskních rozměrů. Lékaři jich u Homo
sapiens stanovují na třicet tisíc a na skoro každou nemoc existuje
nějaká pilulka. Stále častěji to však platí obráceně: na každou
pilulku existuje nová nemoc. V angličtině už fenomén získal označení
disease mongering, tedy kšeftování s nemocemi, a mezi
kritiky tohoto trendu se běžně hovoří o "medikalizaci každodenního
života". Jinak řečeno: vynálezci nemocí vydělávají peníze na zdravých
lidech, kterým namluví, že jsou choří. Tam, kde selhává fantazie, se
alespoň přikrášlují oficiálně uznané choroby do katastrofičtějších
rozměrů.
Na lidi, jimž nic nechybí, se
zaměřuje farmaceutický průmysl z jednoduchého důvodu. Vytváří si
pro produkty nová odbytiště, a tak zatímco neúměrně stoupající náklady
přetěžují zdravotnické systémy většiny zemí, obchody farmaceutického
průmyslu jen kvetou. Roku 2001 vzrostl zisk největších koncernů na světě
o 18 procent a loni o dalších 13 procent, kdy ve více než
osmdesáti zemích světa dosáhl trh s léky objemu 430 miliard dolarů.
Touhu po zisku koncernům nelze
nijak vyčítat, metody, jež k dosažení cíle volí, jsou přinejmenším
diskutabilní. Více než sporné je zejména propojení farmaceutů s vědci
a lékaři. Následkem toho je nám na počátku nového století kázána
medicína, která už nezná zdravého člověka. Jak taková provázanost
funguje? Bez finančních podpor ze strany farmaceutických firem by se jen těžko
pořádaly například velkorysé lékařské kongresy, mnozí lékaři vystupují
skrytě jako mluvčí farmaceutických firem a za odborná vystoupení například
na tiskových konferencích účtují honoráře, které v Německu činí
až čtyři tisíce eur. Často je ale podjatost lékařů ještě mnohem přímočařejší:
za předepisování konkrétních léků dostávají pozvánky na semináře v luxusních
přímořských letoviscích či v alpských lyžařských střediscích,
provize nebo třeba nabídku na nejmodernější vybavení ordinace. Lékař je
zkrátka dostatečně motivován k tomu, aby léků pacientovi předepsal
co nejvíce.
Pražský rehabilitační
lékař Jan Hnízdil, který jako jeden z mála v Česku proti tomuto
trendu veřejně vystupuje, říká, že každý by měl důkladně zvážit,
zda jeho zdravotní potíže skutečně vyžadují návštěvu lékaře. "Může
se velmi snadno stát, že zbytečné vyšetřování a užívání léků
pacienta poškodí více než problém, pro nějž lékaře vyhledal. "Lékařů
napojených přímo na farmaceutické firmy je sice menšina, všichni ale musejí
poskytovat péči v systému, který má blíže k průmyslově-obchodnímu
odvětví než ke skutečné medicíně."
Ve Spojených státech má jeden zástupce farmaceutické společnosti na starosti zhruba jedenáct lékařů, jimž například rozdává "vzorky zdarma", aby je mohli dávat svým pacientům. Vytvářejí u nich dojem, že dostávají něco lepšího a napříště budou tentýž lék požadovat znovu. Ovšem již za úhradu. Úměrně s tím, jaká je věnována péče lékařům a propagaci, rovněž obrovsky narůstají výdaje na cestu léků od výrobce ke spotřebiteli. Jen v USA přicházejí na 15,7 miliardy dolarů ročně; reklama v časopisech stojí skoro půl miliardy, informace pro nemocnice 770 milionů, informace poskytované! lékařům čtyři miliardy, informace spotřebitelům přímo 2,5 miliardy a cena rozdaných vzorků zdarma je osm miliard dolarů. Také u nás vzrostly finance vložené do reklamy léčiv na dvojnásobek oproti polovině devadesátých let minulého století. Na přelomu tisíciletí činily 420 milionů korun. Stejný vývoj lze pozorovat také v síti lékáren, kterých bylo v Česku v roce 1994 zhruba třináct set, k roku 2000 přibylo sedm set dalších. Dobře je to vidět například na pražském Karlově náměstí, kde je možné napočítat sedm prosperujících apatyk.
Významným odvětvím byznysu s léky
se stal hlavně pokročilejší věk. Lidí, jejichž údajné zdravotní problémy
pramení z toho, že se nedokážou vyrovnat s naprosto normálním
procesem stárnutí, stále přibývá. Tento trend farmaceutický průmysl přiživuje
v nebývalé míře. Všichni musíme být krásní, zdraví, flexibilní,
dynamičtí, k čemuž mohou dopomoci nejrůznější preparáty. Starý
nemohoucí člověk je oproti tomuto ideálu moderní doby jakoby obtížný a nežádoucí.
Firmy Jenapharm a Dr.Kade/Besins
Pharma se například v posledních letech snaží v Německu
propagovat chorobu, která údajně trápí miliony mužů v nejlepších
letech: Aging-Male-Syndrom. Má to být jakási mužská menopauza,
charakteristická "plíživým úbytkem produkce mužských hormonů".
Podle farmaceutického průmyslu trpí příznaky nedostatku testosteronu pětina
mužů starších šedesáti let. Po tisíciletí starší pánové brali ubývající
mužnou sílu jako přirozený proces, který ke stárnutí patří. Dnes by však
měli začít užívat hormony. Podnětem k rozsáhlé reklamní kampani na
téma Aging-Male-Syndromu přitom bylo zahájení distribuce dvou hormonálních
preparátů z laboratoří zmíněných firem.
Doposud se farmaceutickému
průmyslu daří v oblasti péče o zdraví žen. Obrovské výdělky
přineslo zavedení hormonální substituční terapie, která má odstraňovat
nepříjemné průvodní jevy menopauzy. Po necelém půlstoletí podávání
hormonů ženám v přechodu se ukazuje, že zázračné pilulky sice na
jednu stranu pomáhají, ale také mohou škodit, protože zvyšují riziko
rakoviny prsu. Na světě už přitom polykají pilulky miliony žen, Američanky
v roce 2001 za preparáty prodlužující "kvalitu života"
vydaly 2,75 miliardy dolarů, Češky zaplatily v roce 2001 v lékárnách
za stejný požitek přes 300 milionů korun. Na konci září před hormonálními
preparáty varovala dokonce německá ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová:
"Rizika by neměla být bagatelizována." Lékaři a farmaceuti,
kteří patří mezi zastánce terapie, si berou na pomoc zejména argument, že
léky pomáhají proti řídnutí kostí, takzvané osteoporóze. U nás údajně
postihuje jednu desetinu obyvatel a stala se všeobecným strašákem. Lidé
do sebe ochotně ládují vápník a nejrůznější vitaminy ve formě
tablet. Odborníci ze společnosti Prameny zdraví přitom upozorňují, že
osteoporóza je mnohdy nemocí nezdravého životního stylu. Rudolf Poledne z Institutu
klinické a experimentální medicíny (IKEM) nedávno prohlásil, že
lidi, kteří nezmění špatné návyky, neuchrání ani polykání pilulek s obsahem
vápníku. Odvápnění kostí nepochybně existuje, ale jeho nejčastější příčinou
je nedostatek pohybu, špatná životospráva a stres. Lidé v poradně
pro osteoporózu však dostanou hormony, minerály, analgetika nebo wobenzym.
Obdobně komerčně úspěšnou diagnózou
jsou degenerativní změny kloubů, artróza, jež postihuje starší ročníky.
"Z té vytvořila současná medicína past na obrovskou část populace. U drtivé
většiny pacientů přitom jde o přirozený projev stárnutí kloubů, s nímž
je nutné se naučit žít. Nejlepším lékem je přiměřený a pravidelný
pohyb, dobrá kondice a odpovídající váha," tvrdí Hnízdil. Přesto
lidé utrácejí obrovské sumy za zázračné všeléčící enzymy,
"kloubní výživu" či žraloci chrupavky.
Jednu ze zvláštních kapitol
tvoří cholesterol. Například v Německu byly jeho mezní hodnoty
definovány tak, že lidé s "normální" hladinou cholesterolu v krvi
se ocitli v menšině a z většiny Němců se v podstatě
stali rizikoví pacienti. Tyto hodnoty přitom roku 1990 prosadilo jedno zájmové
sdružení lékařů, jehož členové měli vazby na farmaceutický průmysl,
jenž na boji s cholesterolem vydělává miliardy. Problematiku už léta
provázejí rozsáhlé reklamní kampaně. O skutečné roli cholesterolu v lidském
organismu, například zda se jeho zvýšenou hladinou také zvyšuje riziko
infarktu, se přitom v odborných kruzích vedou, už léta spory. Profesor
Paul Roscli z New York Media College komentuji hysterii kolem cholesterolu
slovy: "Vymývání mozků veřejnosti fungovalo tak dobře, že mnoho lidí
věří, že čím nižší je hladina cholesterolu, tím jsou zdravější. Není
to ale pravda."
Největší fantazii při vymýšlení
nových chorob a strastí vykazuje psychiatrie. Farmaceutický průmysl se
zaměřuje hlavně na mírné duševní poruchy a problémy, které by
mohly zasáhnout co nejširší okruh osob, jako je třeba premenstruální
syndrom. Jde o nepříjemné stavy, které ženy pociťují před začátkem
menstruace: bolí je hlava a "jsou protivné". Do spektra potenciálních
pacientek lze zahrnout prakticky každou menstruující ženu, protože drtivá
většina se s příznaky "syndromu" někdy setkala.
Průmysl si nad rostoucími zisky mne ruce. Přitom
právě v oblasti psychiatrie je často spojitost mezi koncerny a odbornými
lékaři očividná. Třeba německou společnost pro psychiatrii a psychoterapii
DGPPN "podporují" firmy jako Astra Zeneca, Aventis Pharma
Deutschland, Lilly, Novartis či Pharma und Organon.
Mnohé z "nových strádání duše", jak jim říká basilejský
psychiatr Erasmus Finzen, nejsou přitom podle jeho názoru nic jiného než přirozené
změny a projevy běžného života.
Nejrůznější psychofarmaka
zažívají boom a stala se módními drogami. Lidé je polykají za všech
možných situací: při smutku, depresích, panice či naopak proto, aby si zvýšili
sebevědomí. Všechny zmíněné stavy, pakliže už jsou jednou uznány za
vhodné léčení, farmaceutický průmysl dále důkladně rozpracovává.
Jenom proti různým formám strachu existuje několik desítek medikamentů.
Nedávno se objevila zbrusu nová závislost: na nakupování. Spolu s diagnózou,
která byla popsána už na konci devatenáctého století, ale znovuobjevena až
nyní, se pochopitelně vyrojily první léčivé přípravky. Stížený jí
jsou prý stamiliony lidí, což už je hezky velká armáda potenciálních
pacientů. Psychiatři se také už delší dobu zabývají výzkumem
vzdorovitosti dětí a hyperaktivitou nejmladší generace.
Například v osmdesátých
letech minulého století se mezi dětmi, respektive jejich rodiči, obrovsky
rozmohlo podávání léku s názvem Ritalin, snižujícího nadměrnou
aktivitu. V USA lékaři předepisovali tento lék každému třetímu školou
povinnému dítěti: na žádost rodičů, kteří měli pocit, že je jejich
potomek trochu živější, a přestávali se zajímat o to, zda jde o skutečnou
hyperaktivitu nebo jestli Pepíček (tedy spíše Johnny) jednoduše zlobí.
Ritalin, jehož odpůrci upozorňovali, že jde o lék devastující
osobnost, byl podáván i naprosto zdravým dětem. V Německu hesenská
zemská vláda zpracovala studii, v níž se říká, že každé deváté
dítě základní školy polyká prášky na mentální vývoj a každé čtvrté
dítě prvního stupně bere denně léky pro zvýšení výkonu. Nejideálnější
chorobou, již farmaceutický průmysl podle Hnízdila přímo zbožňuje, je však
chronický únavový syndrom. "Jde o tak všeobjímající diagnózu,
že se do ní vejde každý, kdo se cítí unavený. U na prosté většiny
lidí jde o dlouhotrvající únavu, která však obvykle pramení z nějaké
životní krize." Na únavu se naváže spousta dalších tělesných
projevů: snížená imunita, infekce, bolesti hlavy i zad, zažívací a sexuální
potíže, gynekologické problémy, což skýtá obrovské možnosti prakticky všem
lékařským odbornostem. Pacientům je možné předepsat celé spektrum léků
od analgetik přes wobenzym, hormony, antidepresiva či imunostimulační preparáty.
Nikdo s nimi ovšem nerozebere situaci, která únavu zapříčiňuje. Léčí
se následky, ale neodstraňuje příčina. Postižený člověk pak dostává nálepku
nemocného pacienta a choroba se stane součástí jeho života a posléze
i životním stylem.
Farmaceutické firmy už několikrát tvrdě
narazily a v odborných kruzích se formují jakési "odbojové
skupiny", které se snaží na nešvary moderní medicíny alespoň
poukazovat. Trpělivost došla například Mezinárodnímu výboru vydavatelů lékařských
časopisů, který rozhodl o omezení možnosti publikovat klinické
studie, protože jsou v mnoha případech manipulovány farmaceutickými
firmami, jež výzkumy financují. "Existují případy přehánění předností
léků nebo zamlčování nepříznivých účinků," prohlásil vydavatel
časopisu Lancet John Horton.
Neslavně v devadesátých
letech například skončila snaha o "výrobu" takzvaného Sissi-syndromu.
Poprvé se objevil roku 1988 v reklamě farmaceutického obra SmithKline
Beecham (dnes GlaxoSmithKline). Lidé postižení kvazisyndromem mají
prý sice deprese, ale předstírají zvláštní aktivitu a radost ze života.
V případě potřeby je jim možno pomoci psychofarmaky. Syndrom je
pojmenován podle proslulé rakouské císařovny Alžběty, nazývané Sissi. Média
a psychiatři v Německu syndrom mohutně propagovali a počet
lidí jím trpících se tu odhadoval na tři miliony. Odborníci univerzitní
kliniky v Miinsteru nemoc nedávno demaskovali jako vynález průmyslu,
který není nijak vědecky podložen. Za vším stála PR agentura Wedopress
z Oberurselu, kterou firma SmithKline Beecham pověřila
reklamní kampaní pro jednu ze svých nových pilulek. Další příklad
choroby, která "vznikla u psacího stolu", poskytla koncem
devadesátých let firma Roche, která chtěla ve velkém stylu uvést v Austrálii
na trh antidepresivum Aurorix. Německý publicista Jorg Blech v knize o vymyšlených
nemocech uvádí, že lék měl pomáhat proti údajně chorobné formě ostýchavosti,
jíž podle tvrzení Roche trpěl více než milion Australanů. Firmě
se nakonec ale nepodařilo ani sehnat dostatek osob pro klinické studie nového
léku. Ona sociální fobie byla totiž velice vzácná.
Stejně farmaceuti pohořeli při pokusu o léčení
takzvané ženské sexuální dysfunkce. Snahy o zavedení nové diagnózy
se objevily nedlouho poté, co se začaly problémy s mužskou erekcí řešit
lékem Viagra, který jen v roce 2001 zaznamenal odbyt v hodnotě
1,5 miliardy dolarů. Později se ukázalo, že tvrzení o počtu žen,
které mají problémy (43 procent), pochází z úst lékařů napojených
na farmaceutické firmy. Časopis British Medical Journal poukázal na
skutečnost, že číslo je značně nadsazené a že do vzorku byly
zahrnuty také ženy, které mají normální potíže v partnerském
vztahu.
Z moderní medicíny se stal
supermarket s léky a chorobami. Potvrzuji to nejen vymyšlené nebo přikrášlené
choroby, ale i signály přímo z ordinací. V USA na mnohých
klinikách například upouštějí od termínů lékař a pacient a zdravotnická
zařízení se za-milovávají do řeči byznysu. Pacient je nahrazován slovy
klient či zákazník a doktor se stává "poskytovatelem zdravotní péče".
Než Britové nové termíny převzali, zeptali se nemocných, kterým z těchto
pojmů by dali přednost. Třem čtvrtinám se líbí slovo pacient, pouze 23
procent by chtělo být klienty. Vydatná "masáž" přináší
farmaceutickým firmám ovoce. Odhaduje se, že čtyři z pěti osob starších
75 let berou nejméně jeden předepsaný lék denně, čtvrtina Američanů užívá
pět různých léků týdně. Méně už se však hovoří o tom, že
drtivá většina léčiv má nežádoucí vedlejší účinky, které mohou v některých
případech končit až smrtí. Jen v USA umírá na následky nadměrného
užívání íbuprofenu a aspirinu sedmnáct tisíc lidí ročně. British
Medical Journal k tom napsal: "Vedlejší účinky obou léků
jsou dávno známé, ale jejich masové rozšíření ukazuje, že vyvolávají
skrytou epidemii. Přesné statistiky neexistují, ale podle odborného
zdravotnického tisku skončí v nemocnici kvůli nežádoucím účinkům
medikamentů až 19 procent lidí, další se na lůžku ocitnou kvůli lékovým
interakcím nebo předávkování.
K tragédii se nyní schyluje v oblasti
antibiotik. Tlak na jejich expedici v minulém století vedl k tomu,
že se lékaři naučili dávat je na každé banální nastydnutí.
"Dostali jsme se do naprosto kritické situace a koledujeme si o další
a další problémy v celé medicíně. "Léky přestávají být
účinné," dodává Hnízdil. Řada studií ukázala, že v 50-80
procentech případů jsou antibiotika podávána zcela zbytečně, což znamená
obrovské riziko pro zdraví populace. Farmaceutickým firmám to však
vyhovuje: prodej antibiotik je stále třetím největším na světovém trhu s léky,
představuje přes 45 miliard dolarů ročně.
Přes katastrofické zprávy
se farmaceutický průmysl nevzdává a produkuje nové a nové léky.
Na světě je nyní třeba takzvaná polypilulka, což je první univerzální
prášek, který obsahuje tři substance: snižující krevní tlak, kyselinu
listovou a acetylsalicylovou, Místo tří prášků postačí polknout jen
jeden: "Vše v jednom". Ve světle zpráv o geniálních léčivech
by nebylo úplně od věci, kdyby farmaceutický průmysl vymyslel rovněž nějak;
preparát na chorobné vynalézání nejrůznějších diagnóz. Možná by to
nemocné medicíně 21. století pomohlo.
Osobní a sociální problémy se vydávají za problémy zdravotní. Zvláště dobře se proměna zdravých v nemocné daří v nervové oblasti. Doktor Erasmus Finzen z univerzitní nemocnice v Basileji říká: "Někteří psychiatři to s diagnózami ženou tak daleko, že nakonec trpíme něčím všichni." Počet oficiálně uznaných duševních poruch to dokládá. Na příklad ve Spojených státech se od druhé světové války zvýšil jejich počet z 26 na 395.
Běžné životní procesy se vydávají za problémy zdravotní. Příkladem je vypadávání vlasů. Když americká firma Merck & Co. objevila první účinný prostředek podporující růst vlasů, odstartovala celo světová PR agentura Edelman rozsáhlou kampaň, v níž zásobovala žurnalisty vybranými studiemi. O něco později se bylo možné z médií dozvědět, že třetina všech mužů bojuje s vypadáváním vlasů. Spolu s tím byl navozen dojem, že úbytek vlasů vede k "panice" a "emocionálním potížím". Člověk se ale nedozvěděl, že příslušný výzkum financoval Merck & Co. a že experti, jejichž citace novináři používali, byli zaplaceni.
Vzácné symptomy se vydávají za rozsáhlou nákazu. Příkladem jsou poruchy erekce. Od doby, kdy .byla na trh uvedena potenční pilulka Viagra, šíří se impotence v mužském světě až udivující měrou. Na jedné z internetových stránek firmy Pfizer se lze do číst, že potíže se ztopořením údu postihují asi polovinu mužů ve věku 40-70 let. Hamburský urolog Hartmut Porst považuje paušální výrok za nadsazený: "To je lumpárna."
Lehké symptomy se vydávají za předzvěst těžkého strádání. Příkladem je syndrom dráždivého tračníku, který postihuje hlavně ženy. Zde se farmaceutický průmysl usvědčil v podstatě sám, když časopis Brítish Medical Journal zveřejnil důvěrné dokumenty z dílny PR agentury In Vivo Communications. Agentura připravila rozsáhlou strategií, jak v hlavách lékařů, lékárníků a pacientů docílit toho, aby dráždivý tračník byl uznán za "důležitou, rozšířenou a samostatnou" zdravotní poruchu. Ve skutečnosti šlo o marketing pro medikament Lotronex koncernu GlaxoSmithKline. Příslušná kampaň musela být ovšem z rozhodnutí amerického úřadu pro kontrolu léčiv FDA zastavena po zjištění, že lotronex vyvolával u celé řady pacientek těžkou zácpu a ischemickou kolitidu, dokonce byly zaznamenány případy úmrtí.
Rizika jsou vydávána za choroby. Příkladem je osteoporóza. Farmaceutické firmy se velmi snažily o to, aby úbytek kostní hmoty ve stáří byl klasifikován jako nemoc. Pomocí různých triků lze lidi přimět k tomu, aby se podrobili nejrozličnějším vyšetřením. Upravováním (snižováním) hodnotových norem při měření krevního tlaku, hladiny cholesterolu v krvi a podobně se rozšiřuje okruh nemocných. (Zdroj: práce australského lékaře a známého kritika farmaceutického průmyslu Raye Moynihana)
Protože počet zdánlivých chorob stoupá a je stále obtížnější udržet si v tomto směru přehled, uspořádal časopis British Medical Journal mezi čtenáři, což jsou v drtivé většině lékaři a vědci, průzkum, co považují za nemoc. Fantazie odpovídajících neznala hranic: jako nemoc definovali lékaři zhruba dvě stě stavů člověka, z nichž některé kuriózní jsou uvedeny v přehledu. Ještě více než zmíněný žebříček prozradila o problému vášnivá debata, která propukla mezi čtenáři. Ve stovkách e-mailů se vedly spory, zda chronická únava, zvýšená hladina cholesterolu, nadýmání u dětí či osteoporóza jsou, nebo nejsou nemoci. "Laikové jenom zírají, jak je lékařská obec rozpolcená v elementárních otázkách, jaké případy si vůbec zaslouží lékařskou péči," konstatoval šéfredaktor British Medical Journal Richard Smith.
Stárnutí, práce, nuda, váčky pod očima,
nevědomost, pleš, pihy, odstáté uši, šedé či bílé vlasy, ošklivost,
narození, alergie na 21. století, jetlag (potíže při přeletu časových pásem),
být nešťastný, oranžově zbarvená kůže, kocovina, žárlivost či obavy
kvůli velikosti penisu, těhotenství, výbuchy vzteku ve veřejné dopravě,
osamělost.
Psychologové se dožadují moderního léku na syndrom smyslově obranné
poruchy, kterým l prý trpí až 15 procent populace. Tito lidé přehnaně
reagují třeba na světlo nebo zvuk.
Už jste někdy slyšeli o homocysteinu? Zřejmě vůbec, nebo teprve nedávno. Podle zpráv starých ani ne měsíc ohrožuje jeho zvýšená hladina v krvi téměř čtyřicet procent populace. Homocystein je přitom znám skoro čtyřicet let, tak proč se o něm začíná mluvit právě nyní? Sled událostí mnohé napoví. V druhé polovině září se objevila v ČTK pozvánka na tiskovou konferenci k hladině homocysteinu v krvi a jejímu vlivu na kardiovaskulární onemocnění. Kdo ji četl pozorněji, mohl zjistit, že akci pro novináře pořádala společnost Edukafarm ve spolupráci s americkou farmaceutickou firmou IBI. Český pořadatel Edukafarm nemá při pohledu na internetové stránky k farmaceutům daleko. Společnost jich sponzoruje celá dlouhá řada. Na konferenci před novináři vystoupili renomovaní čeští lékaři a v dalších dnech se média hemžila katastrofickými zprávami o tom, jak homocystein zapříčiňuje poruchy spánku, bolesti o hlavy a může vést až k revmatickým zánětům, rakovině či infarktům. Ústy předních expertů novináři lidem doporučili, aby zašli na vyšetření.Právě tady začíná boj o peníze. Jen tak mimochodem se čtenáři totiž dozvěděli, že jistá věhlasná pražská nemocnice má nově k dispozici moderní americké vyšetření hladiny homocysteinu (zde se nabízí paralela s pořádající americkou společností IBI). Zaznělo to například v pořadu Události, komentáře v České televizi, kam redaktorka pozvala hned dva význačné české lékaře. Ke konci povídání se pozornější diváci mohli dozvědět, že by bylo dobré, aby napříště testy hradily zdravotní pojišťovny. Vše, co je propláceno pojišťovnou, jde totiž lépe na odbyt, a tudíž se na tom lépe vydělává.
zdroj: Týden, 42/2003, Kateřina Svobodová, Petr Podaný
Převzato ze stránek Homeopatie MUDr.Miroslava Ilgnera
zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí