 |
V jednom z vydání deníku Metro mne upoutal nadpis Lidská, zvířecí nebo neznámá krev? Náhražky lidských orgánů jako například umělé srdce, žíly, klouby jsou dnes již zcela samozřejmí zachránci lidských životů, ale umělá krev? O tomto výzkumu nic nevím, takže jsem se začetla a pokud jste stejně zvědaví jako já, můžete si výše uvedený článek v upravené verzi přečíst zde, nebo v plné verzi na webové stránce deníku Metro z 20.3. 2007.
|
Představa krevní transfuze ze zvířete na člověka v knize
J. Sculteta: Armamentarium chirurgicum, Leiden 1693
V 17. století posloužila k první transfuzi krve člověku krev ovčí. Tento
převod krve s úspěchem provedli dva francouzští lékaři 15. června 1667 v Paříži.
Osobní lékař krále Jean Baptiste Denis a chirurg Paul E. Emmerez dodali
patnáctiletému chlapci, který trpěl horečkami a byl po opakovaném pouštění žilou
velmi zesláblý, zvířecí krev.
Ale od takovýchto transfuzí se později upustilo, protože byla vyslovena
domněnka, že když se převede krev z ovce na člověka, že se na něj přenese i ovčí
melancholická nálada. A to vedlo k úplnému zákazu jakýchkoli transfuzí.
Až po mnoha dalších letech se touto "záchranou lidského života" začali vědci znovu zabývat, avšak bez valných úspěchů. Teprve na počátku 20. století, přesně v roce 1901, objev krevních skupin dovolil provádět úspěšné krevní transfůze tak, jak je známe dodnes.
O umělé napodobenině krve se začalo hovořit již v 19. století, když se lékaři pokoušeli použít k doplnění krevní ztráty mléko. To však nemohlo plnohodnotně zastoupit funkci krve a proto se výzkum soustředil na vytvoření syntetické náhražky lidské krve. V osmdesátých letech se začíná po světě rozlézat zákeřná choroba známá pod čtyřmi písmeny - AIDS - a s ní i nevědomé infikování nakaženou krví. To vedlo farmaceutické společnosti k většímu úsilí ve vývoji umělé krevní náhražky. Byla vyvinuta směs OXYCYTE, která by měla přenášet kyslík efektivněji než naše vlastní krev, neboť prý váže až padesátkrát více kyslíku než hemoglobin a je tedy schopna i za ztížených podmínek k neutronům dopravit více kyslíku.
Výhodou je také její půlroční životnost oproti skutečné krvi, která vydrží přibližně šest týdnů. Navíc je tento jeden typ vhodný pro všechny krevní skupiny a tudíž může zachránit životy lidí v případě nouzové rychlé operace při velkých dopravních nehodách.
Na druhé straně však někteří lékaři vidí v používání umělé krve vážné riziko,
zejména kvůli modifikovanému hemoglobinu, který má potenciálně určitou toxicitu.
U nás se proto nepoužívá a navíc - čeští lékaři se na problematiku umělé krve
dívají velice skepticky.
Lidská krev obsahuje řadu složek s různými funkcemi. Červené krvinky přenášejí
kyslík, bílé krvinky se podílejí na obranyschopnosti, krevní destičky na zástavě
krvácení.V tekuté složce, plazmě - je řada účinných látek (některé z nich se již
podařilo vyrobit uměle).
Při náhradě červených krvinek šel výzkum dvojím směrem: bud se vychází z
krevního barviva obsaženého v červených krvinkách nebo se používají uměle
vytvořené látky. Ale dosud zkoušené umělé substance na bázi uhlovodíků s fluorem
moc nefungují.
Problém náhražek založených na hemoglobinu je v tom, že sice kyslík přenáší, ale
špatně uvolňuje a navíc obvykle nevydrží moc dlouho v krevním řečišti.
Testy umělé krve jsou již prováděny v nemocnicích při Virginia Commonwealth
University. Zkoušky probíhají na pacientech v komatu, pouze za souhlasu
jejich blízkých.
V současné době některé náhražky dílčí úspěch mají, ale zkoušky zatím nejsou
uzavřené a ani jedna z látek nevypadá na převratný objev.
Tak jako vše, i tento výzkum potřebuje čas.
 |
 |
Objev krevních skupin ABO je všeobecně připisován vídeňskému patologu Karlu
Landsteinerovi (1888 - 1943), který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B
a C - dnešní A, B a O. Za tento objev dostal v roce 1930 Nobelovu cenu za
fyziologii a lékařství.
V roce 1902 popsali další rakouští vědci A. van Descatello a A. Sturli krevní
skupinu AB jako výjimku z Landsteinerova pravidla.
Nezávisle na nich český psychiatr profesor Jan Janský (1883 - 1921) v roce 1907
objevil a popsal čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B.
Janský používal označení skupin I. II. III a IV. Pamětníci si jistě vzpomenou na
starší český film Tajemství krve (1953), který je věnován tomuto období
Janského bádání.
Roku 1910, opět nezávisle na Janském, popsal čtyři krevní skupiny Američan
William Lorenzo Moss. Ten také použil označení římskými číslicemi, ale oproti
Janskému v opačném pořadí: IV až I.
Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označení krevních typů na: A, B,
AB a O.
VEZA
Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí
