Dneska mám depku ... bere mě depka ... kvílí lidé s bolestným výrazem ... a pobíhají po domově či pracovišti, dožadujíce se útěchy ... Mít depresi se stalo takřka módním jevem "vyšších vrstev", za který se dá schovat kde co ... od nesouladu u rodinného krbu po pracovní neúspěchy či nechuť k čemukoliv. Kdo nemá depku, jako by ani nebyl člověkem ... dalo by se konstatovat se značnou dávkou černého humoru ...
Deprese jsou však skutečným problémem - tedy ty skutečné. Blíží se Vánoce a jedním z typů depresí jsou sezonní deprese, které se v tomto období prohlubují nedostatkem denního světla a slunečního svitu. Nedostatek slunce u mnoha živých tvorů vyvolává negativní pocity,smutek i únavu .... což může trvat až do té doby, kdy se dny začnou prodlužovat a světla přibývat. Nutno konstatovat, že takové nepříjemné stavy může prohloubit i okolní společnost. Takové reklamy vnucující každému, že není dobrým rodiče, milencem a podobně, když si na dárky nevypůjčí alespoň půl miliónu .... dokážou labilní jedince pěkně rozhodit ... a nedej Bože, aby těm blábolům podlehli a opravdu si peníze půjčili .... neb dozajista bude následovat spousta depresí dalších - z neschopnosti splácet dluhy a tak dále ...
Žijeme v době chvatu a shonu, jsou na nás kladeny čím dál tím vyšší nároky, nestíháme, věnujeme se své práci více než rodině a trpíme pak výčitkami svědomí .... no ještě řekněte, že byste tak nějak (a ještě hůře) necharakterizovali dobu, ve které žijeme. Jenže .... asi takhle by k vím promlouvali lidé z roku 1907, 1807 ... a jiní, kdybyste se dostali do jejich doby. Každý asi považuje svou dobu za hektickou, plnou změn a zvratů, se kterými se těžko vyrovnává ... no prostě je ve stresu. Dříve tomu snad říkali jinak, ale každá doba měl prostě své. Nojo, ale my žijeme na začátku třetího tisíciletí a naučili jsme se své civilizační neduhy pojmenovávat .... a upřímně řečeno, byl by považován za prosťáčka ten, kdo by jimi netrpěl -- alespoň na oko.
Tak cože to ten stres je? Ve Wikipedii se píše ....Stres (angl. stress = zátěž) je stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven nepříznivým životním podmínkám (stresorům), a jeho následné obranné reakce, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránit poškození nebo smrti organismu.
Při vystavení stresující situaci je tělo přivedeno do jakéhosi "pohotovostního stavu". Tvrdí se, že je to pozůstatek z dob pravěku ... kdesi zařval šavlozubý tygr a praotec Janeček mobilizoval své síly k úniku, aby se nestal chutnou večeří. Organismus se z nějakého více či méně klidového stavu mobilizoval k přípravě na plný výkon. K tomu sloužil a dodnes slouží hormon adrenalin, který berou do úst dnes nadarmo různi ti pošahaní vyznavači toho. čemu říkají "adrenalinové sporty" -- ve skutečnosti sebevražd na nečisto. Vstříknutím adrenalinu z kůry nadledvinek do oběhu se vaším tělem rozlije ta známá horkost, jako když se něčeho leknete - dýchání se zrychlí, srdce žene více krve, svaly se připraví na okamžitý zvýšený výkon ... Dříve k takovým stavům docházelo v souvislostech s bojem o přežití v přírodě -- dnes je to spíše v souvislostech s bojem ... no vlastně také o přežití ... ale v souvislosti s nástrahami naší civilizace (počítajíc v to konflikty na silnici, v práci s nadřízeným, s trucující technikou .... atd). Dříve adrenalin pomáhal na lovu, dnes na silnici a při potyčkách na pracovišti ... A ono jde vlastně o kejhák i tady a teď.
Když se vystresujete .... připraveni na odražení útoku, útěk či jinou okamžitou činnost .... a ono najednou nic -- zůstanete jako přetopený kotel bez odběru páry. Buď je potřeba energii vybít ... vynadávat se, někoho nakopat do ... --- což dost dobře vždy nejde -- nebo riskovat poškození kotle; svého organismu. A ono k tomu také dochází.
Proto se, jste-li pod vlivem stresu, doporučují preventivní akupresurní masáže.
Sáhněte si na hrudní kost uprostřed hrudníku a sjíždějte prstem směrem k pupku, ke špičce mečovitého výběžku. Pod ním už prsty necítíte kost, ale poddajnou svalovinu. Od místa, kde jste takto našli mečovitý výběžek, se následně vraťte o šířku čtyř prstů směrem vzhůru. V tomto místě je akupresurní bod, který nejméně pět minut silně masírujte ukazovákem a prostředníkem směrem k hlavě.
Akupresura na hrudu však nestačí. Smysl má, jen když se vzápětí soustředíte na body, které leží na hlavě. Nahmatejte si uprostřed temene malou prohlubeninu, kterou najdete na šířku dvou nebo tří prstů za myšlenou spojnicí horních okrajů obou uší. Tento bod je třeba masírovat pět minut směrem k čelu.
Oba způsoby masáže opakujte třikrát denně.
Další bodová masáž proti stresu je vhodná zejména v případě, že nejste sami. V sedě na židli položte nenápadně obě ruce na kolena a masírujte body nalézající se pod konečky prsteníků. Netlačte a masírujte vždy směrem dolů. Po pěti až deseti minutách by měl stres znatelně ustoupit.
(Akupresurní postupy jsou popsány podle knihy Akupresura působí okamžitě; napsal ji Wolf C. Ebner a vydalo GEMINI v roce 1991.)
Zjednodušeně řečeno -- stresu se bráním, bráníme, ale mnohdy neubráníme. Přece jen to vyžaduje nějakou tu energii a té není nikdy nazbyt. Takže ....nastupují psychické odezvy na stres -- můžete se stresující situaci přizpůsobit, můžete z ní začít trpět úzkostí .... a konečně můžete začít trpět depresí.
Slovem deprese se označuje celá řada příznaků. Jestliže vás trápí skutečná deprese, pak máte setrvale smutnou náladu, jste celí jakoby otupělí a ztrácíte potěšení z drobných životních radostí -- a to včetně sexu (zde se ovšem staví "depkařům" do cesty mocné síto ...). Depresí trpící člověk špatně spí a připadá si neustále unavený. Sebeobviňování vede k pocitům viny, které se člověk snaží vykupovat snahou o provádění dobrých skutků. Depresivní jedince pronásledují pocity bezmoci, obviňuje sám sebe z věcí, které by ho běžně ani nenapadly, propadá bezmoci a trudomyslnosti (viz Jára Cimrman ve hře o dobytí severního pólu). Při práci je depresemi trpící člověk nesoustředěný, podrážděný, ztrácí motivaci a dělá chyby, což jeho depresi prohlubuje. Chmurné myšlenky dohánějí k pláči a pocitu zoufalství a do popředí vystupují i různé neduhy a bolesti. To všechno v mezním případě může vyústit v úvahách o smrti a skončit sebevraždou.
Psychické příznaky jdou ruku v ruce s fyzickými odezvami. Ty se projevují zejména v oblasti metabolismu. Někdo začne trpět nechutenství, jiní zase léčí "depku" jídlem a alkoholem; z čehož plyne nabírání váhy a z toho vyplývající další prohloubení deprese ... začarovaný kruh. Fyziologické projevy zahrnujé celé spektrum příznaků - bolesti hlavy, bušení srdce, ženské potíže, zácpu či průjem ... prostě dochází k "rozhození" jindy hladce fungujícího organismu.
V tuto chvíli asi nabyla většina čtenářů pocitu, že mají "depku jak řemen" ... Ale ono to zase tak zlé nebude. Ona totiž ta deprese jako taková se řadí mezi závažné duševní poruchy -- je to nemoc, která se musí léčit, a léčba je dlouhodobá. A to, co lidi označují slovem "depka" je obvykle "jen" nějaký projev okamžitého stresu ... Pro zajímavost -- v učení o sedmi hlavních hříších je deprese označena jako tzv. duchovní lenost.
Slovo deprese je odvozeno z latinského slovesa deprimo, které znamená utlačovat či umlčovat, obecně tlačit dolů, tedy označení poklesu. Je tedy důležité zjistit, čím je takový depresivní člověk zvenčí utlačován, nebo co naopak sám v sobě potlačuje.
Zdánlivě podivným důvodem deprese je potlačovaná vlastní agrese. Agresí se v tomto případě rozumí vědomé chování se záměrem někomu ublížit, násilně omezit něčí svobodu či poškodit jiné osoby nebo nějaké věci. K depresi pak může vést agrese, která vznikne, ale je násilně potlačena tak, že nesměřuje ven a naopak zůstává uvnitř v jedinci. Je tedy jím samým uvnitř blokována, čímž se obrací proti svému původci. A protože agrese je projevem životní energie a aktivity určitého jedince, pak tedy ten, kdo jí potlačuje, potlačuje i sám svou životní energii. Otočení agrese vůči vlastní osobě může vést k sebevraždě -- člověk zabíjí sám sebe, ačkoliv jeho agrese měla původně jiný cíl. Pokud se tento cíl podaří včas odhalit, lze zabránit nejhoršímu.
Dalším důvodem deprese může být pocit hrůza z odpovědnosti. Postižená osoba trpí chorobnou obavou z toho, že by měla za něco převzít zodpovědnost. Tato forma vystupuje na povrch ve zlomových životních situacích - například při změně zaměstnání a podobně. Opět se tu lze setkat s případem takřka nekonečné smyčky -- například u studenta trpícího strachem ze zkoušky a neustále odkládajícího její termín -- a tím dále a dále posilujícího svůj strach. Nebo strach z nějakého úředního jednání, odkládané lékařské prohlídky ... atd. Situaci může zkomplikovat ztráta blízké osoby, která za dotyčného konfliktní situace řešívala.Specifickým případem tohoto typu jsou deprese žen v šestinedělí.
Deprese z pocitu rezignace může být průvodním stavem stáří, osamělosti, strachu ze smrti. Člověk se stává apatickým a trápí ho pocit osamělosti, strachu ze ztráty blízkých, přátel, kontaktů, strach z blížící se smrti.
Z lékařského pohledu existují různé formy deprese. Mohou to být mírné depresivní stavy (označovaných jako dystymie), které se mohou střídat se stavy radostného povznesení. Mohou to ale být i stavy hluboké beznaděje (nazývané manická deprese). Nejtěžší formou je melancholie; ta může vést až k sebevražedným myšlenkám a k naprosté neschopnosti pracovat i vykonávat jakoukoli jinou činnost. Depresí často trpívají lidé, kteří byli v dětském věku rodiči příliš rozmazlováni a přehnaně ochraňováni; ale i lidé, jimž se rodičovské lásky naopak nedostávalo.
Z tohoto pohledu je bohužel vidět, že současný model rodiny zhusta vychovává budoucí kandidáty depresí všech druhů a velikostí.
Takové psychické poruchy bývá zvykem okolím postiženého bagatelizovat ... označovat dotyčného za slabocha, který musí svůj problém "rozchodit", jít dělat něco užitečného .... takové "dobré rady" ovšem jeho depresi dále prohloubí. Neboť deprese je skutečná nemoc .... a její příčinou je podle neurologů nerovnováha hladin mozkových chemických látek – tzv. přenašečů -- neurotransmiterů, vedoucích nervové vzruchy , zřejmě na chemickém principu, od jedné nervové buňky ke druhé.
Léčba depresí v hlubším stádiu by měla být svěřena do rukou odborníkům. Na takovou malou příležitostnou "depku" si ale můžete posvítit sami. Může pomoci jedna z metod alternativní léčby - akupresura. Ostatně -- v Číně prý deprese léčí akupresurou takřka výhradně; tak proč byste to nedokázali i vy.
Začít můžete již ráno po probuzení -- ještě v posteli.
Položte si pravou ruku dlaní na pravou stranu trupu -- nad játra. Potom desetkrát až patnáctkrát silně přitlačte. Vaše nálada do nového dne se tímto úkonem rapidně zvýší.
Další akupresurní body, jejichž stlačováním můžete bojovat s depresí kdykoliv během den, najdete na prostřednících obou rukou. Bod leží po straně prostředníku u nehtového lůžka -- na straně k ukazováku. Na tento bod přitlačte co nejsilněji palcem pětkrát po sobě. Masáž opakujte několikrát denně, jako prevenci.
Další účinné body jsou umístěny na vnitřní straně paží Ohněte ruku trochu v lokti a vnitřní plochu ohybu pod loktem lehce masírujte půl minuty palcem. Začněte levou rukou a postup opakujte na ruce pravé. Netlačte však příliš -- hrozí zde nebezpečí přílišného povzbuzení krevního oběhu spojeného se zesíleným tlukotem srdce. Tato metoda tedy není vhodná pro lidi se slabším srdcem.
Čtvrtou metou je masáž bodů na zádech -- k tomu ale budete muset být dva. Posaďte se na stoličku bez opěradla a vyhrbte záda -- udělejte takový jako kočičí hřbet. Ruce volně nechte viset podél těla. Masírující položí obě ruce na lopatky a pětkrát po sobě středně silně přitlačí. Tím se vám postará o lepší náladu ... Abyste byli veselí celý den, je dobré akupresuru zad opakovat každé tři až čtyři hodiny.
(Uvedené postupy jsou rovněž převzaty z knihy Akupresura působí okamžitě; napsal ji Wolf C. Ebner a vydalo GEMINI v roce 1991.)
Teď ale píšu tak, jak to vyčítáme současné medicíně -- popisuji odstranění následků, ale nikoliv příčin. Ano, pokud se chci depky zbavit, musím napřed odstranit její příčinu .... a potom zamést ty důsledky pořádně hrubým koštětem. Takže to chce se nejprve zamyslet nad tím, kdo mi jde tak hrozně na nervy, že bych mu nejraději zakroutil krkem, co a jaké jevy mě rozčilují, co jsem nesplnil a bojím se důsledků, čeho se bojím dalšího ... Chtělo by to postupovat jako u zpovědi a popsat si svá duchovní strašidýlka na papír. Pak se na ně přísně podívat ... a jako v té pohádce -- říkat jim jednomu po druhém: "Tebe se nebojím...!" -- a sledovat, jak se zmenšují a zmenšují. A k tomu dělat to, co se tak krásně povídá a špatně dodržuje .... nekouřit, příliš nepít alkohol, jíst zdravě ... a tomu pomáhat různými pomůckami, které navodí dobrou náladu -- různými vonnými olejíčky v aromalampách, osvětlením co nejlépe imitujícím spektrum slunečného dne, udělat si chvilku na poslech pěkné hudby, na procházku na vzduchu ...
Akupresura se řadí mezi tradiční čínské léčebná metody. Je založena na podobných principech jako akupunktura. Využívá stlačování specifických bodů na povrchu lidského těla s cílem zmírnit bolest a léčit onemocnění.
Je to metoda prověřená staletími. Pokud patříte mezi ortodoxní skeptiky, nikdo vás akupresuru zkoušet nenutí. Pokud ale chcete -- vyzkoušejte ji a uvidíte sami. Nic zlého si tím určitě nepřivodíte.
JL
Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí