 |
 |
Vrátit se domů zasněženou strání,
kde šípků planou rudé plamínky,
kam mrazy sezvou ptáky hladové.
Přibliž nám prchavé dny domove!
Na chvíli rozehrej nám housle vzpomínky,
dej vločkám sněhu roztát v teplé dlani!František Branislav: Vánoční
|
|
Po letošních vánocích na blátě jsme se v prvém týdnu nového roku dočkali sněhové nadílky a očekávají se ještě i velké mrazy, které mají trvat až do konce ledna. Proto nám jistě přijde vhod v klidu teplého domova trocha hřejivého moku. Kromě tradičního grogu či punče můžete zkusit netradiční amarettový nápoj. Do čtyř sklínek budeme k přípravě potřebovat: čtyři žloutky, dvě lžíce medu, čtyři sáčky instantního capucina, čtvrt litru vody, čtyři panáčky (4 krát 2 cl) amaretta a trošku instantního kakaa. Nejdříve žloutky vyšleháme s medem do pěny. Pak přidáme instantní capucino, vodu a amaretto - vše dál šleháme ve vodní lázni, dokud se směs nezahřeje. Nesmí ovšem vřít, to by se nám žloutky srazily! Pak rozlijeme do čtyř sklenic, posypeme jemně kakaem a ihned teplé podáváme.
 |
 |
Amaretto je sám o sobě velice lahodný sladko hořký likér a to díky mandlovému základu, který vychází ze starobylé tradice míchání meruněk a mandlí. Jak již samotný název napovídá (amore - milovat), pochází z Itálie a vznikl z nešťastné lásky...
Pověst říká, že někdy v roce 1525 přicestoval do městečka Saronna (poblíž Milána) malíř Bernardino Luini. V bazilice (romana minore) Santuario della Beata Vergine dei Miracoli (také Santa Maria dei Miracoli či Madonna dei Miracoli) měl kromě jiného malovat i fresku Klanění se Tří králů. Malíř si jako modelku pro Pannu Marii vybral krásnou majitelku místního hostince. Zamilovali se do sebe. Avšak paní hostinská měla smutek za svého nedávno zemřelého manžela a tak zůstalo pouze u vzájemných sympatií. Jako projev své náklonnosti kráska věnovala malíři dárek - nápoj lásky - likér amaretto.
 |
 |
Samozřejmě, že pověst může být i pravdivá, ale asi vše bylo trochu jinak...
Samo narození a jméno umělce není jisté. Narodil se nejspíš mezi lety 1470 - 82
pravděpodobně v Miláně jako Bernardino de Scapis. O jeho životě máme jen
sporé písemné doklady. On sám se pod svá díla podepisoval latinsky Lovinus,
což je italsky Luini - přitom Luino je lombardské městečko poblíž jezera
Maggiore, kde se dochovalo nejvíce jeho fresek. Prostě samé náhody a domněnky...
Nicméně v městečku Luino dnes ukazují starý dům jako jeho rodný a dvě ulice
starého města nesou jeho jméno.
Kolem roku 1500 je potvrzen Luiniho pobyt v Miláně. V roce 1507 byl malířským mistrem. V letech 1522 až 24 pracoval v Miláně ve službách hraběte Giovanni Bentivoglia a jeho manželky, a to na výzdobě velkého oltáře v kostele sv. Maurice a i při stavebních úpravách ve starém konventu. V roce 1529 vyzdobil pro Francesco Besozziho kapli sv. Maurice.
Stal se z něj velice známý a žádaný renesanční malíř, jehož díla najdeme v současnosti po celé Evropě i v muzeích v Americe. Jeho malby vykazují jistý vliv školy jak Leonarda da Vinci tak Rafaella, avšak neexistuje žádná zmínka o tom, že by se s nimi někdy byl setkal, či snad sám navštívil Řím.
V roce 1525 byl Luini pozván do města Saronno, aby zde vyzdobil
zdejší basiliku nástěnnými freskami příběhy Svatých. Je doloženo, že zdejší
pobyt i odměna za práci se mu líbily a tak se sem v roce 1531 vrátil a maloval
zde další fresky, tentokrát čtyř svatých Sebastiána, Kryštofa, Antonia a Rocca.
Mezitím v letech 1529 až 1530 zhotovil lunety v Luganu a tvořil v Miláně. V
dalších letech o něm nebyly nalezeny žádné zprávy a tak se předpokládá (a
encyklopedie také uvádějí), že v Miláně mezi lety 1532 a 33 zemřel. Avšak
existuje o něm zmínka v dokumentu z roku 1540 a to opět v souvislosti s pracemi
v Saronne. Navíc k roku 1647 je v Miláně nalezen jeho podpis pod kresbou v
konventu.
Jisté však je, že po Luiniho smrti v jeho díle pokračovali dva jeho synové,
zvláště pak talentovaný Aurelio.
 |
 |
Vraťme se však k výrobku krásné paní hostinské.
V našich obchodech najdeme více druhů amaretta. Levnější značky nebo napodobeniny mají lihový základ s přidáním meruňkové esence a mandlových jader. Naopak velice kvalitní je Amaretto Luxardo, které se vyrábí z kvalitního alkoholu, celých meruněk a mandlí. Nejlepší je Amaretto Disaronno, které se dodnes vyrábí podle receptu paní hostinské ze Saronna.
Amaretto můžeme pít samostatně nebo v létě s ledem. Můžeme si jím vylepšit i kávu, když do ní amaretto kápneme. Ještě lepší je relaxovat během zimních večerů, když venku mrzne až praští, s horkou čokoládou s amarettem - což je skoro božské!
VEZA
Zpět na stránky Zdraví, výživa, ekologie a co s tím souvisí
