V pekle se sejdou Muslim, Křesťan a Žid. Jak se tak všichni tři svorně smaží v jednom kotli hříšníků, nesoucím nápis "Za vraždy", vyzvídají jeden od druhého, čím že svou duši zaprodali Satanovi.
Muslim povídá: "Víte, to bylo tak, mně jeden křesťan kdysi řekl, že Mohamedova matka byla děvka. Tak jsem mu plivnul do tváře, vytáhnul jsem nůž a na místě toho křesťanskýho psa podřezal. A co ty, Křesťane?"
"No, mně zase jeden žid kdysi řekl, že Ježíšova matka byla děvka. Tak jsem mu také plivnul do tváře, vzal jsem hůl a na místě toho židovskýho psa umlátil. A co ty, Žide?"
"No, mně jeden muslim kdysi řekl, že Abrahámova matka byla děvka. Tak jsem mu též plivnul do tváře, vykasal jsem si rukávy a vlastníma rukama toho muslimskýho psa uškrtil."
V tu chvíli se ozve z nebeských výšin hromový smích. Všichni tři, Muslim, Křesťan a Žid, se podívají společně vzhůru, kdo že se jim to tam v ráji směje.
"To určitě bude Ten, kterému jsme odnepaměti říkali Alláh, Bůh či Jehova," říkají si potají. Ale ke svému údivu namísto Něj spatří jen rozesmátou postavu zen budhisty.
"Hej, proč se nám tak směješ," volají na něho svorně z pekla, "copak tobě nikdy žádný muslim, křesťan či žid neřekl, že Buddhova matka byla děvka?"
"Ale samozřejmě, taková slova jsem od vás muslimů, křesťanů i židů slýchal častokrát," odpovídá jim se smíchem dolů.
"No a co ty na to? Cos jim za to udělal?"
"Inu, co bych udělal... Pokaždé jsem se nejprv napůl udiveným a napůl zkoumavým zrakem zahleděl do jejich tváře - a poté..."
"No a...? Co následovalo potom?"
"...a pak jsem jim se sotva znatelným pousmáním poklidně odvětil: Věru, přátelé, když to říkáte, i to je nakonec možné..."
