Proběhl další Den bez aut. Změnilo se něco? Viděli jste, že by aut ubylo? Asi moc ne. Pravda, byly tu stimuly, někde jezdila městská hromadná doprava zdarma. Ale výsledek akce je smutný - Evropa akci v podstatě ignorovala.
Pořád se nám vtlouká do hlavy, jak příšerná je závislost na drogách. Kdo si vypěstuje pro radost sazeničku konopí, dostává punc zločince. Celý automobilismus je ale v podstatě jedna veliká, uměle živená drogová závislost. Vezměte si jen rodinné nákupy. Všechny ty hyper-, super- záležitosti jsou postaveny někde na periférii, na velké ploše, aby stavba byla co nejrychlejší a nejlevnější. Člověk přijede autem, odveze vozík k autu, odjede autem. V pohodlí, v teple a celkem rychle. Autobusem MHD by se tam dostal také, ale jak zpět s nákupem o objemu téměř krychlového metru? Tyhle "markety" likvidují a skoro zlikvidovaly drobné obchodníky. Je čím dál tím těžší si z domu jen tak vyběhnout něco koupit - přestává být kam. Krásný příklad řízené závislosti - na automobilové dopravě i na obchodních řetězcích. Je to symbióza. Lidé jsou závislí na obchodních řetězcích a ti zas na nich - a všichni dohromady na molochu automobilismu. Bez aut by lidé nemohli nakupovat a "markety" by za pár dnů zkrachovaly. Nehledě na tom, že jsou zase závislé na zásobování - jak jinak než auty. Je to časovaná bomba, když si člověk uvědomí, jak se tenčí zásoby ropy a jaké úsilí se věnuje na potlačování alternativních způsobů pohonu.
Krásně je to zatím všechno vymyšlené - dokud to funguje. Jenže si nechceme uvědomit, jak je celý tenhle systém centralizovaného života zranitelný. Dokud se díváme jen na to pozlátko, nevidíme číhající nebezpečí. Jenže jak často teď vznikají kolapsy v dopravě. Čím dál tím častěji - nepřijde vám to? Každou chvíli někde havaruje kamión řízený utahaným řidičem, co se už týdny pořádně nevyspal. Silniční síť svou kapacitou stěží zvládající hladký provoz je v tu chvíli vyřízená; nastane řetězová reakce, kolaps. Nejede nic, ani ta MHD.
Ono by to asi podobně dopadlo i v případě, kdyby se většina lidí nechala přesvědčit a zkusila nějakou dobu automobil nepoužívat. Veřejná doprava prostě není připravená na to, aby nesla celé břemeno přesunů takového množství lidí sem a tam. Otázka je, proč vlastně lidé musí cestovat za prací tolik kilometrů, každý den. V době počítačů a sítí by u mnoha profesí nebyl problém pracovat doma a vůbec - také většinu úředních povinností naložit na bedra počítačů.
Na kratší vzdálenosti by se dalo jezdit na kole. Je to dokonce i zdravé; vždyť pravidelná jízda na kole podle lékařů snižuje o polovinu rizika srdečních a cévních chorob, rizika onemocnění cukrovkou i obezitu a o třetinu nebezpečí vysokého krevního tlaku. Jenže - cyklisté jsou na okraji zájmu. Prodírají se mračny výfukových plynů, sami velmi zranitelní mezi kolem se řítícími "obrněnci". Vybudovat síť cyklostezek je zřejmě nad představivost radních většiny měst. Ze svého okolí bych mohl dát příklad spojení mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví. Jezdí se do práce, do lesa na houby, k vodě - jezdí se tam hodně. Kdo tam jezdíte, jistě mi dáte za pravdu, že mosty jsou poměrně úzké a frekvence cyklistů značná; pěších až tak ne. Proč se nemůže jedna strana chodníků předělat na regulérní cyklostezku a oddělit tak motorová vozidla od jízdních kol, to je ve hvězdách.
Já sám jezdím na kole i autem a spíše se budu zastávat cyklistů. Jedno však musím sebekriticky uznat. Cyklista je účastníkem silniční dopravy jako každý jiný. pohybuje se rychlostí řádově srovnatelnou s automobilem (tedy po městě myslím) a využívá stejné komunikace jako automobily. Přesto však takový řidič jízdního kola (na rozdíl od řidiče-motoristy) nemusí vlastně vůbec znát dopravní předpisy. Teoreticky nemusí ovládat dopravní značky a vědět nic o přednosti a tak podobně. Také výbava jízdních kol je děsivá. Cyklista na neosvětleném jízdním kole jedoucí za deštivého podzimního večera, kdy tma je už kolem šesté, to je prostě sebevrah-amatér. Neuvědomuje si, že řidič oslněný světly kolony aut řítících se proti němu ho uvidí (pokud vůbec) až na pár metrů. A brzdná dráha při takových 60 km/h a na mokré silnici představuje pěknou řádku rakví seřazených za sebou...
Jinak to ovšem cyklisté nemají lehké. Znám z doslechu dost otřesnou příhodu (prodávám jak jsem koupil). Stará paní jela na kole. Jela s kopce a po hlavní silnici. Z boční ulice (tedy z vedlejší silnice) vyjelo auto a srazilo ji. Paní odvezli do nemocnice, kam se neprodleně dostavil dopravní policista vymáhat na té paní pokutu za to, že na kole jela příliš rychle a nehodu tudíž způsobila ona. Naštěstí dcera té paní je zdravotní sestra a shodou okolností byla u toho. Po výměně názorů policista byl ochoten slevit z pokuty na domluvu, že ta paní již je moc stará a nemá na kole co jezdit. Jak to dopadlo, to vám v tuto chvíli neřeknu, protože věci jsou ještě v běhu. Vkrádá se však myšlenka, kdo asi byl skutečný viník nehody? Nadčlověk Veliký, který má paragrafy zakroucenější než ti "prosťáčci" kolem?
Co se týče výhledů alternativní dopravy, tak jsem v tisku nalezl následující údaj, hovořící za všechno. Jaké priority dává jednotlivým druhům dopravy česká vláda? Státní fond dopravní infrastruktury letos vynaloží na výstavbu, modernizaci a opravy dálnic a silnic včetně stavby dálnice do Ostravy 32,5 miliardy korun. Na stavbu a údržbu cyklostezek je vyhrazeno 60 miliónů korun, což je dokonce o jeden milión méně, než kolik letos spotřebuje fond dopravní infrastruktury na svou vlastní činnost. A údaj z druhé strany - Evropská federace cyklistů zveřejnila statistiku, že polovina řidičů ujede ve městech při jedné jízdě méně než pět kilometrů. Stejně dlouhá trasa se dá na kole zvládnout za patnáct až pětadvacet minut. Ovšem - není zakopaný psík třeba v následujícím údaji? Pokud by se jen o čtvrtinu snížil počet aut na českých silnicích, pak by státní pokladna přišla zhruba o patnáct miliard korun na daních z benzínu a nafty.
No a tak se světové zásoby ropy pomalu zmenšují a zmenšují. Zatím je - tak si nikdo neláme hlavu úvahami nad tím, že ropa pálená po statisících barelů je nenahraditelným zdrojem uhlovodíků pro chemický a farmaceutický průmysl. Až ten zdroj vyschne, zastaví se chemie a z větší část léků prostě nebude ... Ale i tak - nepřipadá vám někdy, když tak desítky minut i hodiny popojíždíte někde na dálnici v několika proudech, ve šňůře barevných světýlek táhnoucí se bez jakékoliv naděje od obzoru k obzoru, že se jednou takhle všechna auta zastaví navždy, že již prostě nebude místo, kam by se vešla?
Ať nad tím člověk přemýšlí jak chce, není tu rozumné východisko. Dobrovolně se vzdát toho pohodlí, co automobily přinášejí, na tolik lidstvo není duchovně na výši. I za tu cenu, že možná již teď žijeme tak trochu na dluh.
Zpět na Úvahy a zamyšlení