Když je člověk mladý, neřkuli v pubertě, je samý radikalismus. Má všechno přesně nalajnováno, ví, jak si zařídí život, jak nebude mlátit svoje děti, nebude jim zakazovat kino a jak to bude fajn. Postupem času zjišťuje cosi o skutečných životních hodnotách, o tom, že někdy je zakázané kino lepší než sáhodlouhé vysvětlování a že vůbec život dospěláka není tak jednoduchý. Ale nelekejte se, nechci vám na tomto místě udílet rodičovská ponaučení ani žádná životní moudra. Jen jsem chtěla v úvodu nastínit, že se člověk s přibýváním věku mění a že občas na leccos přijde.
Představte si takovou malou holku. Ráda lítá po lesích, vede klukovskou partu, z praku střílí jako Vilém Tell a nesnáší rodičovské upomínání na své pohlaví typu, co všechno se pro holku nehodí. V pubertě se nemaluje, na kluky buď kašle, nebo s nimi jde čutat merunu a myslí si, že klučičí svět je ten nejlepší na světě. Že ona sama, až vyroste, nebude nikdy řadová slepice u plotny a dětí, že chce v životě něčeho dosáhnout. Pracuje v mužském oboru, kamarádí se s mužskými kolegy, a pak přijde první šok – zamiluje se. Ne tak nějak bláznivě, sexuálně či bezhlavě. Ale zato napořád. První srážka s ženskými hormony, ale naše dívčina to bravurně zvládá. Domácí práce jsou rozděleny, někdo uvaří, někdo natírá okna a mladá paní si libuje, jak se má dobře a že není slepice. Jen tak si v koutku duše povzdechne, že kdyby byla kluk, měla by to v životě lepší. Jenže pak přijde dítě. Očekávané a vymodlené. Najednou je dosavadní způsob života vzhůru nohama. Všechno se točí kolem malého človíčka a je úplně fuk, jestli je někdo slepice nebo není, na krmení a koupání to nemá vůbec žádný vliv. A nevyspalá mamina je ještě ráda, že se v ní probouzí jakés takés mateřské instinkty, protože jinak by se musela z toho kolotoče zbláznit.
A vtom se to stane. Jak dítě roste, žena poznává, co je to být ženou, dávat život a být tmelem rodiny. Život se jí změnil od základu. Předtím žila v mužském světe rovných linií a jasných životních plánů, dnes vnímá cykly ročních období, cykly přírody, cykly Měsíce. Dnes ví, že může být, čím chce, a že jí v tom její ženskost pomůže a nebude jí na překážku. Jako matka se může pokládat za kněžku Bohyně Matky, dávající život, průvodkyni ve všech světech. Může se více spoléhat na intuici, na hlas prabáb svého rodu a sama na sebe. Mužské jasné linie nebyly zavrženy, jen se vlivem ženského kruhu změnily.
Ženské i mužské části našich osobností mají smysl. Je dobré je rozvíjet a podporovat, každá má svůj účel, projevuje se jinak a jindy, ale je potřebná pro vyrovnaný život. Příliš mnoho z muže z nás dělá jakési provazochodce, kteří po napjatém laně balancují nad propastí. Pokud vybočí z vytyčené linie nebo lano praskne, nastává velký životní zlom, s kterým je těžké se vyrovnat a je nutno nastavit nový směr. Příliš mnoho z ženy nás nutí běhat neustále v kruhu, pořád dokola a bez naděje, že se jednou ten kolotoč zastaví a my budeme moci vystoupit. Optimální směsicí obého je spirála, otevírající se pozvolna vzhůru. Děje a místa se opakují, nikoliv však na stejné úrovni. Po každé obrátce můžeme být moudřejší, hodnější, vzdělanější… Můžeme ještě napravit chyby, které jsme nadělali na nižších úrovních, aniž bychom je opakovali. Díky vzestupu nám život nemůže připadat nudný a stejný, je stále co objevovat a na co se těšit.
Tohle všechno moudré ženy ví už věky, a já na to přišla až teď.
Díky, Velká Matko, díky, všechny matky a báby mého rodu, díky, stříbrnosvitá Luno.
Dnes už chápu a mohu, musím, vaše učení předat dál.
Falka
zpět na Úvahy a zamyšlení