Srážka s blbcem naštve, zvlášť když je ráno, tma, zima, nevlídno ... Jel jsem těsně po šesté z Brandýsa do Prahy - a jak je mým zvykem, raději jedu v klidu okreskami přes okolní vesnice a na R10 se napojím až u Počernic. Mezi Dřevčicemi a Svémyslicemi se na mě zezadu dotáhla jakási světla. Silnice je tu úzká, bez krajnic, bez pruhů, prostě stojí za starou belu. Jenže tomu vzadu bylo mých něco přes 90 málo - on chtěl jet nejméně o 2 km/h rychleji. Tak mě začal předjíždět. V zatáčce - sice nebyla vidět světla protijedoucího vozidla, ale zatrnulo mi, protože neosvětlených cyklistů tu jezdí dost a dost. Pravý závodník! Udělal přede mě myšku, že mi málem zavadil o nárazník. Bylo to takové to auto, ve kterém jezdí "podnikatelé" za kšeftem - něco jako Berlingo, nevím to určitě, ale barva červená. To jsem se samozřejmě neudržel a zablikal na něj, abych složil hold závodnickým kvalitám pana řidiče, Leč to jsem neměl dělat. Dotyčný se vší silou opřel o pedál brzdy a předvedl mi, jak se po závodnicku brzdí. Poděkoval jsem ABS svého vozu, protože podle vibrací pedálu jsem cítil, že je vozovka nejen nekvalitní, ale i mokrá a snad lehce namrzlá (teploměr ukazoval nulu). Pan závodník se s tou demonstrací svého umu spokojil a svištěl k blízké vesnici, kam jsme dojeli s rozestupem asi tak 25 m (stálo mu to tedy za to předjíždět?).
Pro podobné případy vozím na sedadle vedle sebe "odjištěný" fotoaparát" - odpálil jsem tedy od boku jeden blesk, abych pak viděl, s kým jsem měl tu čest. A skutečně, povedlo se. Takže, pokud se ve vašem okolí vyskytuje červený vůz s pražskou značkou 4A3 1049 - raději se mu vyhněte. Jeho řidič pravděpodobně trpí vzteklinou.
Je smutné, kolik lidí si na silnici ventiluje své "mocenské choutky", případně léčí komplexy a mindráky. Pod přísným pohledem šéfa mlčí, krčí se pod pantoflem manželčiným - ale na silnici jsou to Páni. Ale tam jde o život - a nejen jim. Zvláště teď, kdy člověk neví, jaká bude vozovka za zatáčkou a co na něj v té tmě číhá.
JL
zpět na Úvahy a zamyšlení
