Kdysi dávno, těsně po okupaci ČSSR bratrskými vojsky v roce 1968, jsem v tehdejším Dikobrazu viděl vtip, který jsem si zapamatoval dodnes. Na obrázku je soudní síň a soudce s krvežíznivým výrazem křičí na děsem zkrouceného obžalovaného: "Obžalovaný vyberte si - buď deset let na Ďábelských ostrovech - nebo 100 000 km na československých silnicích? No, dost možná si ten dotyčný vybral raději pobyt u moře než jízdu po silnicích zničených tanky okupačních vojsk. Dnes ale žádné tanky u nás po silnicích nejezdí, nicméně stav silnic se začíná blížit té době - alespoň těch, co mají třímístná čísla.
Pořád se říká, jak za všechny průšvihy na silnici mohou řidiči. Politikové se zalykají nadšením nad budoucím bodovým systémem a do nekonečna opakují velkohubou pavětu - nepřizpůsobil rychlost stavu vozovky... . Den po přechodu z letního na středoevropský čas jsem jel již za úplné tmy z Jesenice do Brandýsa; přes Říčany samozřejmě. Ten úsek silnice druhé třídy č. 101 by se dal nazvat určitou parodií objízdného okruhu kolem Prahy. Provoz tu je slušný, protože jinak by se muselo jet přes Prahu - a to je horror. Člověk by tedy očekával vozovku hodnou tohoto názvu - ale má pocit, že jede spíše po poli. Po čerstvě zoraném poli. Zvláště od Říčan na Brandýs.
Povrch vozovky je záplatovaný a flikovaný jako kalhoty stoletého bezdomovce a hlavně - prakticky vůbec se tu nevyskytuje vodorovné dopravní značení. Jak by řidič přivítal střední dělicí čáru a pruhy vyznačující krajnice, když se míjí s kolonou náklaďáků, autobusem či nějakým tím děsným autem vybaveným rtuťovými výbojkami a oslněn jejich světly hledá způsob, jak se na uzoučkou vozovku vejít. Je to věcí zkušenosti a citu, jde doslova o centimetry.
Silnice "okresního formátu" se spravují sporadicky - ale pokud se již dává nový koberec, položí se prostě na ten předchozí a aby s tím nebylo moc práce, tak pár centimetrů od původních okrajů. A tak se silnice s každým novým kobercem zužuje a zužuje - až zřejmě dojdeme do extrému, kdy průřezem bude rovnostranný trojúhelník, po kterém se budou jednosměrně pohybovat taková ta cirkusová kola jezdící po laně.
Kdysi také bývaly kolem silnic škarpy. Dnes jsou to spíše jejich pozůstatky a torza, zanesená bahnem a zarostlá travou. A i kdyby byl příkop takový, jak má, nebylo by to nic platné. Mezi asfaltem a příkopem vznikly drnové hradby, které spolehlivě zabrání vodě v odtékání, čímž za příznivých okolností vznikne krásné kluziště. Kdysi bývali cestáři, kteří se o tyhle věci postarali. A také stavěli takové ty dřevěné zábrany, aby silnici nezavál sníh. Dneska na nic z toho nejsou peníze. Tehdy byly ... znamená to snad, že cena života klesá?
Kapitolou sama pro sebe jsou i prostory sloužící k nájezdu na rychlostní komunikace z mimoúrovňových křížení. Plochy šedého asfaltu zvící fotbalového stadiónu postrádají jakékoliv řádně viditelné vodorovné značení a odbočení za mlhy je věcí štěstí, náhody a citu příslušného řidiče. Mluvím teď například o křižovatkách u Záp a Horních Počernic na R10.
Takže - je krásné filozofovat o bezpečnosti provozu a sazebnících pokut a o přizpůsobení rychlosti stavu vozovky ...a ... atd... Je krásné dělat výběrová řízení na elektronické mýtné (jak pro koho, že...). Ale proč se, krucinálhimlhergotfagot, už také na dopravu nepodívá z druhé strany, očima těch lidí, co se nevozí ve vládních kolonách vynucujících si přednost v jízdě všemi prostředky? Já bych vznesl spíše žalobu tohoto znění - tento stát nepřizpůsobil stav vozovek začátku 3. tisíciletí!
JL
zpět na Úvahy a zamyšlení