Všude možně se píše o církevních restitucích. Kam se člověk podívá. Zrovna dneska ráno v metru. Stojím si tak ve svém koutku u dveří na své obvyklé ranní trase z Hlavního nádraží na Kačerov - a vůkol sebe vidím lidi čtoucí Metro. Ze všech stran se na mě šklebí slovní spojení - církevní restituce. Tváře lidí za novinami jsou bezvýrazné, bez stop emocí ... vyzařují jedinou myšlenku - to se nás netýká. Napadá mě následující "příběh".
V Praze se objevila Strašlivá Obluda.
"Pokud nás všechny nemá sežrat, musí se jí denně odevzdávat zvláštní výkupné ve zlatě a dluhopisech České národní banky", volají politikové ze všech nároží.
Masmédia se předhánějí v tom, kdo bude mít ze života Obludy senzační a ještě senzačnější zprávy. Občané se srocují a diskutují o tom, co jim o Obludě prozradila televize SuperNova ...
- Nosí Obluda zelenou botu na pravé noze a červenou botu na levé noze - nebo je tomu naopak?
- Může Obluda chodit v ulici s jednosměrným provozem i v protisměru?
- Je přítomnost Obludy v Praze v souladu se směrnicemi Evropské komise?
- Co na to celebrity?
Ve vášni diskusí se však zapomíná na takové otázky - kde a odkud se Obluda vzala, pozval ji sem snad někdo? A existuje vůbec? Vždyť ji doopravdy ještě nikdo neviděl. Obluda je cosi imaginárního, její pomyslný stín se vznáší nade všemi ... co je však reálné, je povinnost občanů platit "obludné". Nikdo se nad tím nepozastavuje. Vždyť je toho tolik k řešení ... právě se svolává manifestace vyzývající magistrát, aby zajistil noční označení Obludy jedním neoslňujícím světlem bílé barvy vpředu a jedním koncovým světlem barvy červení vzadu.
Nepřipadá vám to tak i s těmi církevními restitucemi? Restituce ... prostituce ... jak se to rýmuje? Co je vlastně církev a proč by se jí mělo něco vracet? Kdyby se říkalo - "Církvi se bude vracet majetek ..." - mohl by se nad tím snad někdo i pozastavit. Jaký majetek a proč vracet? Ale píše-li se to takhle ... "řeší se církevní restituce" ... tak se nad tou úředničinou nikdo nepozastaví. Zase nějaké hrátky politické, co jdou mimo nás. Bohužel, týká se nás to až velmi bolestně.
Když se tak člověk zamyslí nad tím, co je to vlastně ta církev ... Vzal jsem
si na pomoc Wikinu, kde se píše:
Církev je českým právem chápána jako křesťanská náboženská společnost.
Dále pak:
Odluka církve od státu znamená, že se stát nestará o církve více než o ostatní
spolky a církve nemluví do záležitostí státu. V ČR provedena nebyla; duchovní
některých církví jsou placeni ze státního rozpočtu na základě zákona č. 218/1949
Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve
znění pozdějších předpisů.
Pokud nedošlo k odluce církve od státu, proč tedy stát by měl církvi něco vracet? Církev je součástí státu, takže stát cosi má vrátit sám sobě? Podivná rekurse ... Ale takovéto myšlenky přenechám právníkům. Selským rozumem vzato prostě nechápu, proč má stát z našich společných prostředků vracet církvi něco, co jí kdosi kdesi vzal (?) v roce 1876 (to mě jen tak napadlo, to datum).
Co však si myslím, že je pochopitelné dobře, je následující myšlenka. Nepokrytě se mluví o tom, jak v tomto státě bylo rozkradeno, co se rozkrást dalo a co mělo nějakou hodnotu. Moc toho nezbylo - ale touha po majetku je veliká. Kdo má hodně, chce víc. Ale kde brát, když lesy, louky, pole a také umělecké dědictví národa - to všechno patří vesměs státu? A co se státu vezme, je krádež a krádež se trestá podle zákona státem stanoveného. Ovšem ... pokud někoho nenapadne geniální tah ... atraktivní záležitosti legálně podsunout církvi, pod rouškou "návratu majetku", která to pak za hubičku obratem střelí někomu "potřebnému". Copak vezmou "církevní tatíci" pluh a půjdou obdělávat restituovaná pole nebo pilu a půjdou dělat probírku lesa? To těžko.
Aby nedošlo k omylu - nejsem zaujat proti církvi jako takové a sám věřím v Boha ... ale ne podle dogmat předepsaných katolickou církví, prostě podle svého rozumu. Za tu větu by mě asi kdysi upálili, ale dneska naštěstí je jiná doba. Už se neupaluje, ale o to víc se krade. Velice si vážím těch složek církve, co se chovají tak, jak by se měli lidé chovat podle odkazu Ježíše Krista - co se starají o staré, nemocné a jinak potřebné lidi, co lidem prostě pomáhají. Takovým rád sám ze své vůle přispěji.
Jenže s církvemi je to jako se vším. Na začátku byla dobrá myšlenka, která lidi dokáže okouzlit a chytit za srdce ... a lidé rádi tu myšlenku podpoří, semknou se kolem ní a jdou společně za ní. Ale pokaždé se hned najde někdo, kdo vycítí příležitost se na tom přiživit a dobrou myšlenku zpeněžit. Ježíš Kristus vykopal kšeftaře z Chrámu ... zemřel za svou víru ... a ta se postupně stala kšeftem výnosným velice převelice. Tak výnosným, že se s tím potýkáme dodnes.
Víra v Boha - a všechno kolem, co s tím souvisí - je úžasná věc. Pomáhá člověku překlenout těžké okamžiky v životě, naznačuje mu, jak a kudy dál. Ale hrozné na tom je, když se to "hezké" v mysli lidí zprofanuje a převrátí někam úplně jinam. Bohužel, pak se "vypálí" v mozku asociace jako že Bůh = církev; církev je špatná, z toho plyne, že Bůh je také špatný. Co je duchovní, to je špatné ... ke škodě nás všech. A konzumní společnost vzkvétá. Jsme jednou z nejateističtějších zemí v Evropě. A přesto dobrovolně cpeme církvi do chřtánu pohádkový majetek. Ve jménu víry ... asi těžko. Není na tom něco divného, moc divného?
Církev si vytvořila monopol na Boha. Věř, nebo nedojdeš spasení. Ale když věříš, věř předepsaným způsobem. A když věříš předepsaným způsobem, plať. Pokud tyto věci nesplníš, budeš zatracen. Napadlo mě ... není vám divné, že taková osobnost našich dějin, jako byl Jan Hus - stojí tak nějak na okraji zájmu? Kde kdo byl svatořečen nebo alespoň blahoslaven ... a Jan Hus ... nic. Ač evidentně mučedník a vzor ctnosti a ideálu, alespoň podle toho, jak nám byl prezentován. není to opravdu divné? Obávám se, že jeho myšlenky vadí mocipánům i dnes. Proto ten nezájem. Jeho požadavek na chudobu církve a odpoutání od světských statků ... to se prostě nehodí do krámu ani dnes.
A ještě jedna kacířská myšlenka mě napadá. Církevní chamtivost po majetku ... to se přece neslučuje s vírou v Boha a jejími ideály. A jak je tedy možné, že se ti "církevní tatíci" (to označení jsem si vypůjčil z hezké písničky Jaroslava Hutky) se nebojí toho, že to jednou budou muset vysvětlovat při revizi u "Nejvyššího šéfa"? Asi to s tou jejich vírou nebude moc valné ...
Když to všechno shrnu, je z toho jedna velká otázka - kde se celá tahle naprosto nelogická záležitost vzala, jak to že prošla bez problému vládou a skoro nikomu to nevadí?
Vlk Samotář
zpět na Úvahy a zamyšlení