Blíží
se velký půst a tak jako před Vánoci si lidé kladou otázku, zda má v dnešním
komercionalizovaném světě něco takového smysl, vyvstává podobná otázka i kolem
půstu. Co to vlastně je, k čemu to slouží? A budeme si z něj brát to fyzické,
nebo to duchovní? Nahlédnete-li do jakékoliv diskuze na serverech zabývajících
se náboženstvím, dozvíte se, že půst se prostě držet má, že je to dobré pro
jednotlivce i společenství a že nám to umožní lépe se modlit. Hm, řeknete si. To
jsme se toho zase dozvěděli. Kdo neskáče, není Čech, kdo nedrží půst, není
správný křesťan. A protože stejně jako vy nerada dělám něco, čeho smysl nechápu
a autoritativní příkazy přímo nesnáším, nabízím vám následující exkurzi a
zamyšlení.
Půst
jako prostředek k lepšímu soustředění se na rozmluvu s Bohem samozřejmě
nevymyslela katolická církev. Je to starý a osvědčený prostředek používaný již
pravěkými šamany. Tyto praktiky jsou doloženy napříč časem i vzdálenostmi, známe
je z pravěkých skalních kreseb stejně jako z internetu, ze Sibiře, obou Amerik,
Evropy i Austrálie. Principem je očištění těla, aby se mohla lépe projevit duše.
Esotericky zaměření jedinci mě pravděpodobně budou kamenovat za zjednodušování a
ironizování pojmů, ale takhle to zkrátka vidím. Aby mohl člověk rozmlouvat
s Všehomírem, nestačí utéct na poušť, otevřené moře nebo do hlubokých lesů. Tím
se pouze zbavíme rušivých vnějších vlivů z okolí. Ale největší závaží si táhneme
s sebou – naše poživačné tělo. Nejsem žádný asketa, ráda jím a bez vína si svůj
život nedokážu představit. Ale když chcete jít žádat nadřízeného o zvýšení
platu, taky se tam nepřihrnete s flaškou v ruce a mastnou bradou, nehledě
k tomu, že ovíněným a s břichem nacpaným k prasknutí vám mozek nefunguje tak jak
by měl a vaše přesvědčivost má povážlivé trhliny. Takže platí, že pokud chcete
být v kontaktu s duchovnem, musíte se chovat duchovně. A k tomu je právě půst
dobrý – tělo i duše nebudou zatíženy trávením tučné kachničky a snáze se mohou
soustředit na rozmluvu.
Čistě
fyzickým a fyzikálním aspektem půstu je očista těla. Organismus je po zimě
unavený, zanesený tuky, cukry a jinými „těžkostmi“ a je na čase mu trošku
pomoct, aby se na jaře mohl radostně vrhnout do života. Na očistnou kůru zatím
nikdo nevymyslel nic lepšího, než zeleninu a bylinky a hodně tekutin. Když se
podíváme hodně do minulosti, v tomto období se dávní lidé choulili ve svých
jeskyních či chatrčích, žaludy a jiné plody dávno došly, maso uteklo někam do
teplých krajů a zbyl tak maximálně sníh, který se dal olizovat a sem tam nějaký
časný pupenec či lísteček. Později se člověk naučil zeleninu konzervovat a rázem
se mu zpestřil jídelníček. Naši předkové měli k dispozici kysané zelí, naloženou
řepu, naklíčené obilí, luštěniny. Přidávali také zelené lupení, tak, jak
postupně rašilo – lístky vrb, pampelišek, fialek, šťovík, kerblík, kopřivy…
zkrátka co komu vyrostlo pod oknem. Drželi tedy půst ne proto, že by jim to
někdo přikázal, ale vlastně proto, že nic jiného jim už nezbylo a tahle strava
dokázala dodat tělu spoustu vitamínů a stopových prvků. To se projevilo vyšší
odolností vůči jarním nachlazením a také celkově lepší kondicí.
Očista
těla jistě nespočívá jen v zřeknutí se jídla. Aby byla duše svobodná, je nutné
se zříci všech požitků, které nám hmotný svět nabízí. To se týká jídla,
alkoholu, sexu, ale také třeba návštěv kin a hypermarketů a nákupu přemíry
zbytečností. Proto jsou půsty dlouhé i krátké, přísnější a mírnější, jak je před
každým svátkem třeba.
Nemyslete si ovšem, že si při společném nedělním obědě protestně odřeknete
vepřo knedlo a všichni vás budou pokládat za světce. Půst musí být dobrovolný,
protože jde nejen o očistu, ale vlastně i o oběť. Dáváte tím najevo, že jste
ochotni a schopni pro svého Boha nebo pro své zdraví něco odevzdat, aby vám
v jiné oblasti mohlo být vráceno.
Abych
vás po předchozích hubnoucích řádcích přivedla na lepší myšlenky, sdělím vám
jedno velké tajemství (tedy pokud jste na to už dávno nepřišli sami). Tak, jak
se kolo roku otáčí, nastává čas půstů i hodování, truchlení i veselí. Proto,
pokud jste se o letošním masopustu nenacpali jitrnicemi a koblihami a nenalili
kořalkou, nezatančili si s vodníkem a nevysypali sousedům popelnici, nezoufejte.
Příští rok už na to budete pamatovat. A navíc, o Velikonoční neděli si to
vynahradíte jehněčím a mazancem, v předvečer májový zase špekáčky pečenými na
přiložené čarodějnici. Zkrátka, pořád je co slavit a pořád je co obětovat.
Pokud jste tedy křesťané, půsty nařízené svou církví byste dodržovat měli,
tak, jak můžete. Pokud se za křesťany nepovažujete, dodržujte půsty stanovené
svou vírou. A pokud je vám to fuk, proveďte jarní očistu organismu, bude vám
fajn. Přeji vám pěkné mystické zážitky, dobrý pocit ze svého těla a pamatujte –
s plazmovou obrazovkou a půlkou prasete na zádech po nebeských schodech ještě
nikdo nevylezl…
Falka
zpět na Úvahy
a zamyšlení
