Přišel mi elektronickou poštou zase jednou takový ten přehled, kde se v řadě bodů ukazuje, co je u nás špatně. Nevím, možná by bylo jednodušší posílat přehledy s tím, co je dobře - s dovětkem, že špatné je všechno ostatní. Takové maily by byly asi o dost stručnější.
Když si tak člověk přečte ty následující body - a zjistí, že jsou do značné míry pravdivé - má asi tendenci s nářkem to celé přeposlat všem svým přátelům, lamentujíce: "No tak se podívejte, co s námi ti Kalouskové (nebo Nečasové - dosaďte svá "oblíbená" jména) zase udělali.
Nojo, ale když se nad těmi body zamyslíte, možná se začnou vynořovat paralely s jistou kapitolou z dětské knížky Neználek na Měsíci - ta kapitola se jmenuje Neználek na Ostrově hlupáků. Pokud ji neznáte, tak je to o tom, jak jsou "režimu" nepohodlní lidičkové dopravováni na Ostrov Hlupáků, kde pak žijí v prostředí, které nevyžaduje přemýšlení - a tak se postupně změní v ovce. Ale opravdu fyzicky, ne z občanů v ovčany, jak se tomu říkává u nás.
Ale abych nepsal o něčem, co ještě nebylo uvedeno - zde je onen mailový přehled "špatností":
Je to tak trochu neučesané, ale přehled nabízím ve formě, jaké jsem ho dostal. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že si za mnoho těch věcí můžeme sami. Třeba ty stížnosti na potraviny (masné výrobky bez masa a podobně). Ocitli jsme se ve spárech tak zvaných "řetězců", jak se jim říká. V první fázi jsme podlehli jejich relativně příznivým cenám potravin a dopustili, že zkrachovali drobní prodejci, prodávající kvalitní zboží. A oni museli prodávat zboží solidní, neb to je pro ně existenčně důležité. A nemajíce konkurenci, řetězce vystrčily drápy. Ještě je tu samozřejmě jedna možnost - a tou je dost silná zbraň - nekvalitní zboží prostě nekupovat. I mocný řetězec spláče nad výdělkem, pokud mu bude ve skladech hnít nekvalitní zboží, které nikdo nechce. Takže si do značné míry můžeme sami za to, co nám je předhazováno na pult; když to budeme kupovat, bude to horší a horší.
Které zboží ale je kvalitní a které nekvalitní - to se samozřejmě nedozvíte u prodejců. Červeně nasvícené pulty s masnými výrobky vylepší jejich vzhled a akční ceny jsou přesně to, na co spotřebitel rád slyší. Existují ovšem celé portály, kde se nekvalitním zbožím (službami a jinými nešvary) zabývají podrobné rozbory. Jenže tu se dostáváme k něčemu, co si přímo říká o cestovní pas Ostrova hlupáků - to je neochota, ba přímo lenost informace hledat a vyhodnocovat. Ovčan rád čte to, je v seznamu uvedeno - co možná nejsenzačnější zprávy o různých celebritách a podobných umělých tvorech. Jak rád by žil jejich životem a podobal se jim i vzhledem - netušíc, že to vše je retušované pozlátko. Diví se někdo, proč si lidé kupují zbytečnosti nebo zbytečně složité a drahé věci, které nevyužijí? Sugestivní reklamy prezentované celebritami jim to tak přece kážou ... A když je něco moc drahé, tak se tu s medovou úlisností nabízejí půjčky ... a ty se pak vytloukají dalšími půjčkami ... až do hořkého konce, kdy u dveří zazvoní exekutor. Bohužel doba je taková, že pokud někdo nemá nejnovější model módního šidítka, ten ve společnosti neobstojí. A co je na tom zrůdné, stává se toto kritériem již ve společnosti školních dětí. Ne ten, kdo se může pochlubit inteligencí a důvtipem je hoden obdivu ostatních - ale ten, kdo má nejnákladnější šidítka (potažmo nejbohatší rodiče). Spolu s tím se veze i úroveň vzdělání, o čemž jsme se mohli přesvědčit i v mnoha ukázkách paskvilů stvořených maturanty. Pedagogům není vůbec co závidět, když dostávají shora direktivně pokyny, aby protěžovali synka či dceru pana X. Proč? No přece ten je v obci Pan Někdo a dává sponzorské dary škole. Mladistvý grázl pak se nepokrytě učitelům pošklebuje a ti, pokud ho potrestají, se mu pak po intervenci tatíčkově musí potupně omluvit - místo aby mu ten tatíček spráskal osobně zadek ... I za to si můžeme sami. Význam rodiny je pomalu, ale jistě degradován a rodiče místo lidí vychovávajících své děti se mění ve výdejníky peněz - jdi ven, něco si kup, ale hlavně neotravuj. Ale i za to si můžeme sami tím, že se necháme strhnout vírem "moderní doby" podle schématu - vyždímat z každého, co jde a po použití znehodnotit. Kdo na tu hru přistoupí, má pak smůlu nejen on, ale i jeho rodina.
Nemyslet, spotřebovávat - to je heslo ... ba dokonce by se dalo tvrdit, že rozkaz doby. Ano, počet televizních kanálů šplhá do třetí desítky. Jenže, když si odmyslíme čas věnovaný reklamám - zbude tam alespoň tolik informací, než kdysi poskytoval jeden - nebo později dva - programy Československé televize? Sportu, hudby, zábavy je všude co hrdlo ráčí. Chléb a hry, to je přesně to, co už znali "staří Římané". Kdo si hraje, nezlobí. Kdo si nechá vymýt mozek, tak nemyslí, ale jen konzumuje. A o to jde. Dá se s tím něco dělat? no jistě ... je to velice jednoduché - vypnout televizi a sáhnout po knize - nebo třeba jít na procházku do přírody. Nenechat se zblbnout reklamami, ale dívat se na ně jako na cosi, co se nám snaží za každou cenu něco vnutit. I to, co nechceme. Ale i to je jenom na nás.
I samotné informace degenerují, neb pro smyslové orgány obyvatel Ostrova hlupáků jsou lahodné taková místa, jako jsou ta zmiňovaná multikina. Ne že by se tam nedalo shlédnout tu a tam něco zajímavého, ale přece jen - kultura vypadá trochu jinak. I tady ale má každý možnost volby. Když jsou ráno k vidění ve vozech metra zástupy lidí konzumujících "duševní stravu" typu Blesk, Aha či Super, kde jsou hlavní informační náplní obří obrázky VIP osobností spolu se stupidními články tištěnými písmeny, že ani ve slabikáři pro 1. třídu základní školy tak velká nebyla, je to k pláči. Je pak nasnadě, že psaný projev dnes vypadá, jak vypadá a že i v renomovaných zpravodajských serverech lze vidět čím dál častěji hrubky, až krev stydne v žilách.
Elektronické komunikace významně zrychlily běh informací, ale opravdu asi způsobily naše odlidštění. Je vidět, jak se bezmyšlenkovitě rozesílají elektronické dopisy opatřené pokynem, aby byly rozeslány všem známým - ale ti známí odesílateli ani nestojí za to, aby jim alespoň poslal pozdrav. Na ulici i v dopravních prostředcích je vidět mátožné postavy kamsi spěchající, s očima upřenýma na displeje svých komunikačních aparátků ... nevnímajících, že je venku jaro a rozkvetly stromy. I to by se dalo změnit - copak někdo opravdu potřebuje vědět, že právě nastupujete či vystupujete z tramvaje?
Ale zůstalo tam pár drobností ... myšleno opticky, bohužel zrůdných svou velikostí a dopadem na nás i budoucí. S tím my jako jednotlivci nic nenaděláme. Jedině, pokud se nenecháme tříštit a uvědomíme si, že stejné pocity a starosti mají i ty stovky lidí kolem nás, co denně potkáváme na ulici i jinde. Pak by se snad dalo i něco dělat. Oč jde? Třeba o ty švestky dovážené z Argentiny, jak se uvádí v přehledu. A především o to, že za těch uplynulých něco přes dvacet let jsme ztratili soběstačnost. Podařilo se zlikvidovat průmysl, zemědělství a spoustu jiného - a přivést republiku na pokraj krachu. Zatím se všechno v obchodech sežene - v zimě nemusíte ke dvanácti měsíčkům a koupíte bez problému jahody, koupit se dá skoro všechno. I když to k nám cestuje přes půl zeměkoule z Tramtárie nebo třeba z Horoucích Pekel. Ale představme si, že by ty cesty, po kterých vše k nám proudí, náhle něco přerušilo. A budeme v háji zeleném, neb nebude co jíst, nebude to čím obhospodařovávat a nebude skoro nic. Jak bývá naším národním zvykem - být papežštější než papež, tak teď se snažíme být evropštější než EU. Horlivě se plní všechna shora dodaná nařízení a směrnice, i kdyby byly sebepitomější ...
Dalo by se k tomu napsat o moc víc ... Kdyby se všichni trochu zamysleli a uvědomili si, co se s námi děje, mohlo by se třeba ještě něco napravit.
Jak že se to dá dostat z Ostrova hlupáků? I Neználek, navzdory svému jménu, to pochopil. Ale to bohužel je jen knížka ....
Vlk Samotář
zpět na Úvahy a zamyšlení