Také máte pocit, že lidé kolem vás jsou čím dál tím více nevšímaví? Zabořeni do displejů svých telefonů a dalších elektronických hraček se mátožně pohybují po světě a nevšímají si mnohdy, jak ten svět vypadá. Když pak člověk třeba prohodí, jak krásně v parku u metra rozkvetla malá jabloňka, sklidí udivený pohled - on je tam nějaký park? Snad jsem si malinko zapřeháněl ... ale i tito lidé si nemohli nevšimnout, jak se všude kolem nich množí kamery, sledující je na každém kroku - v obchodech, v dopravě, na ulicích, u benzinových pump, v práci. No co, nijak to člověka fyzicky neobtěžuje, nic špatného nedělám, tak ať si ten objektiv na mě civí. Je to opatření proti lupičům a teroristům, a to já nejsem, tak proč si z toho dělat hlavu.
Jenže ty kamery a další šmírovátka rozsetá po světě jsou jen takovou tou poslední vrstvou, která se nemusí nijak skrývat. Naopak - čím více na očích budou, tím lépe. Neboť ti bohabojní občané budou ještě poslušnější - no a ti "zlí" se nepolepší ani kdyby ty kamery na ulici na ně křičely hlasem velikým ... však víme, jak ve středověku se při věšení zloděje někde na náměstí vesele dál v davu čumilů kradlo, přestože kolega z cechu lupičského za stejný přečin právě vesele vyplazoval na své bývalé druhy jazyk ze šibenice.
Co se skrývá pod povrchem, tam kam běžný občan nevidí a vidět nemůže, to je ovšem jiná kapitola. Je poměrně těžké někoho přesvědčit o tom, jak mohou tyto věci být nebezpečné, když ani neví, že existují. A pokud je ochoten jejich existenci uznat, pak je skálopevně přesvědčen, že "jeho se to netýká". Nemáte někdy pocit malomyslnosti, když někoho chcete upozornit na nějaké nesrovnalosti kolem nás a dostane se vám odpovědi vyhýbavé, překvapené či odmítavé. Dotyčný řekne, že ho tyhle věci nezajímají, že tomu nerozumí nebo že jeho se to přece netýká.
Jenže týká ... týká se to nás všech, bez výjimky. Průměrný člověk je ponořen do virtuálního elektronického světa svých počítačů, elektronických knih, mobilních telefonů a GPS navigací, poctivě sleduje televizní seriály a kupuje "doporučené" časopisy, jako ty bulvární plátky Blesk a Aha. Prostě se chová občansky vzorně a nenápadně, platí poctivě daně, netrhá broukům nožičky a tramvají nejezdí na černo ... Zkrátka dodržuje "pravidla hry". Tak proč má být obtěžován nějakými jobovkami o tom, že je na každém kroku sledován a jeho chování posuzováno, zda je "v mezích"?
Dříve jako vstupenka na ohnivou hranici stačilo obvinění z čarodějnictví. Dnes je to podobně s obviněním z terorismu. Proti tomu prostě není obrany. Pokud člověk čte také něco jiného než mainstreamové přiboudliny, kde se rádoby publicisté zalykají nad skandály ze života celebrit a napapouškovanými frázemi o životě politických stran a jejich představitelů, často ho obejde hrůza. Co všechno může normálního člověka potkat na začátku třetího tisíciletí jen proto, že opustil "vytčenou linii" a příliš prosazoval svůj vlastní názor.
Ano, zatím jsou meze tolerance poměrně široké. Stále ještě funguje internet a vycházejí časopisy, kde se svět popisuje z alternativního úhlu pohledu. Ale stačí málo. Je dětskou hračkou na internetové stránky něco "odkudsi" nahrát, o čem jejich tvůrcové nevědí - a vzápětí je zablokovat za šíření dětské pornografie (například) a obvinit provozovatele z trestného činu. Lze v takovém případě prokázat nevinu? Obávám se, že velice těžko.
Proto jsem také převzal následující článek z Magazínu 2000 záhad (č. 11/2011). Kéž dokáže probudit z letargie alespoň pár lidí a přesvědčit je, že ty hranice tolerance diktované "shora" vůči nim se zužují a zužují ... Může se stát, že jednoho dne procitneme v kůži otroků a biologických robotů, cena jejichž holé existence je pouze ve schopnosti dřít na pár rádoby vyvolených. Ale pak už bude pozdě, hrozně pozdě.
Ale není třeba extrapolovat tak daleko. Stačí pomyslně poodstoupit pár kroků dozadu a podívat se na svět v širších souvislostech. Pak vyniknou pozlátka a bída naší společnosti. Dokud člověk může pracovat a odevzdávat svůj fyzický a duševní potenciál, je dobře. Naopak, je k tomu stimulován víc a víc ... pod různými záminkami je nepřímo vybičováván k vyšším a vyšším výkonům ... a připadá si sám jako "úspěšný mladý muž (žena)", jehož kariéru nemůže nic zastavit. Ale ouha - omyl - je jen loutkou v pečlivě zrežírované frašce. A loutka vedená na provázku se přece nemůže dostat nad toho, kdo ji vede. Žádná baterie nemá neomezenou kapacitu a časem stárne - a také "mladý nadějný pracovník" najednou zjistí, že už není tak mladý a že jeho baterie s plánovanou životností třeba 70 - 80 let jsou vybité již za polovinu této doby. A rázem pozlátko vystřídá bída. Co dělat s něčím, co dosloužilo? No přece to, co se dělá se zastaralým televizorem nebo něčím takovým. Však víte.
A jak to souvisí se šmírováním soukromí? No přece aby se zabránilo těm, kdo ještě se snaží objektivně vidět svět jaký je v tom, aby otvírali oči i ostatním. A nejen to ...
Vlk Samotář
Ultramoderní elektroničtí slídilové opřádají svou pavučinou celý svět. Vládci tohoto světa totiž chtějí mít pokud možno všechny občany pod neustálou kontrolou. Z dostupných faktů lze usuzovat, že dohlížitelský stát není hudbou vzdálené budoucnosti, ale v hrubých obrysech se rodí již dnes. Vždyť už od poloviny devadesátých let minulého století vlády oficiálně přiznávají, že každý čtvereční metr zeměkoule je sledován hned několika satelity najednou.
Sledování obyvatel, jejich prověřování i odposlouchávání, a to vše ve jménu boje proti terorismu, je v každém případě útokem na občanská práva každého jednotlivce.
Ve jménu zvyšování bezpečí obyvatel se monitorují soukromé maily, faxy i telefonní hovory. Provozovatelé telekomunikačních zařízení jsou mnohdy nuceni k tomu, aby na vlastní náklady do svých zařízení instalovali aparatury umožňující sledování. Díky novým technickým možnostem může stát své občany kontrolovat nepřetržitě. V budoucnosti před sledovací sítí už neunikne vůbec nikdo.
Tento britský novinář, esejista a spisovatel si světovou proslulost získal svými alegorickými antiutopickými romány Farma zvířat a 1984, popisujícími nehumánnost totalitních ideologií.
George Orwell psal svůj román „1984“ v roce 1948. Podle jeho představ mělo špiclování lidí probíhat prostřednictvím televizních obrazovek, jež byly současně kamerami. Vize načrtnutá Orwellem se v mnoha směrech stává skutečností, respektive je v některých případech daleko překonána. Proti dnešnímu světu plného satelitů, kamer, směrových mikrofonů, všudypřítomných odposlechů a slídičů vypadá Orwellův režim z románu „1984“ jako idylka, v níž existovalo mnoho míst, kde jste se mohli nerušeně skrývat. Tak to alespoň vidí někteří kritici soudobých trendů.
V současnosti se připravuje aplikace metod, které připomínají spíše sci-fi a daleko překonávají utopické vize George Orwella. V odborných publikacích se lze například dočíst, že supertajná americká špionážní agentura National Security Agency (NSA), ale i další centrály jsou schopny najít člověka pomocí jeho mozkových vln, jež jsou ještě průkaznější než otisky prstů. Metoda je založena na technologii nazývané „remote touch“, která byla vyvinuta v Japonsku. Sledovatelé se však zabydleli i v počítačové oblasti.
List „Suddeutsche Zeitung“ již v roce 1999 upozornil na nový počítačový program s originálním názvem „Fantomas“. Zřejmě byl skutečně nazván podle onoho slavného zločince. Tento software umožňuje přesnou identifikaci jakékoliv osoby, jež se dostane do hledáčku kamery. Program se nedá oklamat parukami, brýlemi ani plnovousem. Systém pozná hledaného člověka za každých okolností a okamžitě zalarmuje státní orgány.
Bezpečně se nemůžeme cítit ani v bytě, i když tam kamery umístěny nejsou. Podle již zmíněného listu „Suddeutsche Zeitung“, ale i dalších médií, prý existují satelity, které člověka rozeznají v uzavřených místnostech - podle jeho tělesného tepla.
Zintenzivňuje se také sledování obyvatel z vrtulníků, které odhalí kohokoliv i v naprosté tmě. Jsou totiž vybaveny termovizí. Podle novinových zpráv z roku 1998 jsou získané údaje ihned odesílány do centrály, kde jsou vyhodnocovány.
Mnozí skeptici se obávají, že monitorovacímu trendu již nelze zabránit. S velkou dávkou nedůvěry předpokládají, že instalací stále většího množství dohledových a sledovacích zařízení se vlády připravují na možné budoucí nepokoje. Obávají se, že pokud by došlo ke zhroucení ekonomického a sociálního systému a následným nepokojům, policejní síly budou mít snazší práci. Budou totiž disponovat informacemi, v kterých domech a bytech se zdržují osoby kritizující stávající režim. Kvůli neustálé kontrole všech ulic a silnic nebudou mít občané, a nejen ti nepohodlní, možnost útěku a nepomůže jim ani to, když se někam ukryjí. Kamery a další přístroje je vypátrají všude. Útěk do zahraničí bude také málo platný. Vždyť všude číhají stejné sledovací systémy - liší se jen svými názvy!
Kdo sleduje současné společenské a ekonomické dění bdělýma nebo dokonce nedůvěřivýma očima, neujdou mu stále častější a naléhavější prorocké hlasy, které tvrdí, že svoboda i ochrana soukromí jednotlivce jsou v ohrožení.
Stále častěji se totiž objevují neskrývané požadavky na omezení suverenity jednotlivých států. Mezinárodní právo se dosud staralo jen o to, aby silní neutlačovali pod průhlednými záminkami slabé. Místo toho se však dnes prosazuje poněkud neurčitá a mnoha způsoby interpretovatelná „ochrana lidské důstojnosti a života“. Objevuje se tvrzení, že vojenské intervence ze strany demokratických uskupení jsou v takovém případě vždy legitimní. Mnozí však tento výklad pokládají za bezprecedentní poskytnutí volné ruky k násilným akcím všeho druhu. V konečném důsledku tato nová doktrína znamená, že jakýkoliv spolek států, který sám sebe označí za „demokratický“, bude moci zcela legálně napadnout libovolnou zemi, a to třeba pod záminkou, že tam dochází k diskriminaci menšin.
Instalace stále dokonalejších odposlouchávacích a monitorovacích zařízení jsou zdůvodňovány „vyššími cíli“, především bojem proti zločinu a terorismu. Sledovací síť se v posledních letech nezadržitelně rozrůstá. Po 11. září 2001 mohla být „bezpečnostní“ opatření zaváděna ještě otevřeněji a v radikálnější podobě. Díky novým technickým možnostem může stát své občany kontrolovat nepřetržitě. V budoucnosti před sledovací sítí neunikne vůbec nikdo.
A co budeme říkat, až parlamenty schválí zákon, podle nějž budou občané muset platit nové daně nebo dokonce odevzdat část svého majetku předluženým státům? Pak se stane protistátním, a tudíž i kriminálním živlem každý, kdo kvůli cizím dluhům nebude ochoten žít jako „žebrák“! Podle názoru některých kritiků bude stát chtít v naznačených situacích držet obyvatelstvo zkrátka - a k tomu potřebuje totální kontrolu.
Vlády celého světa včetně států Evropské unie pracují plnou parou na vývoji přenosného informačního zdroje, který bude muset každý občan mít u sebe. Takoví malí „univerzální špioni“ budou vypadat jako plastová karta a sloučí v sobě vícero funkcí: občanský průkaz, platební kartu, doklad o zdravotním pojištění, záznam osobních znaků atd. V USA již něco takového existuje a Evropská unie požaduje, aby podobná čipová průkazka byla zavedena co nejdříve. Budou na ní kromě jiného zaznamenávány změny bydliště a pracoviště v rámci Evropy. Její majitel by prokazoval svou totožnost otiskem prstu. V únoru roku 2000 oznámily noviny „Die Welt“, že ve Finsku budou vbrzku vyměněny tradiční identifikační legitimace za nové čipové karty. Ve Velké Británii by se v nejbližších letech měly veškeré transakce odehrávat elektronickou cestou. Pak už kontrole neunikne vůbec nikdo. Pravda, fungující karta bude představovat vítaný elektronický prostředek při přístupu k nejrůznějším službám i prokazování identity. Bez ní se prostě člověk nedostane k žádné ze služeb, které potřebuje k přežití. V podstatě přestane existovat. Ale nezbývá než si položit otázku, jaká bude její případná zneužitelnost a nebude tím porušeno naše právo na soukromí?
Existují dokonce scénáře popisující budoucí použití elektronických karet. V krizových situacích budou na všech důležitých místech rozmístěna kontrolní stanoviště. Při jejich průchodu bude člověk muset zasunout do automatu svou kartu a tím se legitimovat. Kdo ji nebude mít u sebe nebo bude zaregistrován v kategorii podezřelých, případně bude-li jeho karta zablokována, stane se podezřelým a může být ihned zatčen.
Internet se výtečně hodí ke shromažďování vhodných profilů všech možných osob. Na celosvětové síti se prezentuje stále více životních situací, což poskytuje skvělou příležitost k absolutnímu sledování v mnoha oblastech, jako jsou komunikace, četba, nakupování, sexuální záliby a mnoho jiných. Britská služba Defence Evaluation and Research Agency disponuje databází o velikosti jednoho terabytu, v níž jsou uloženy veškeré pohyby na internetu za posledních devadesát dní. NSA instalovala na devíti internetových uzlových bodech špionážní programy, jež pravidelně prohledávají webové stránky a shromažďují a porovnávají zveřejňované údaje. Evropská direktiva o ochraně údajů umožňuje „ukládání zásobních dat“. Za tímto nic neříkajícím názvem se skrývá uchovávání veškerých komunikačních údajů všech internetových uživatelů po určité období. Panují obavy, že z této databáze budou moci podle libosti čerpat policisté a tajné služby.
Stále rostoucí počet uživatelů se pokouší své internetové soukromí chránit anonymizací svých údajů. Možnosti šifrování dat skutečně existují. Patřičný hardware používají například ISDN telefony (kryptoprotokol, kryptosmartcards) a existuje i příslušný software (PGP, Remailer), který dokáže vyřadit ze hry „Echelon“ i „Enfopol“. To se samozřejmě nelíbilo a nelíbí tajným službám, které se tudíž uchýlily k nejrůznějším protiopatřením.
Již roku 1996 podepsalo 33 států Waasenaarskou dohodu, která zakazuje vývoz kryptografického softwaru, pravda jen takového, který není volně dostupný. USA, Velká Británie, Nový Zéland a Austrálie si svou vlastní legislativu upravily v tom smyslu, že se zakazuje i vývoz kryptografického softwaru typu public domain, sloužícího k šifrování zpráv. Navíc by výrobci softwaru měli do svých produktů zabudovat jakási „zadní vrátka“, kterými by dovnitř mohli proniknout dohlížitelé. V takovém případě by americká tajná služba NSA dokázala nejen sledovat datové toky mezi počítači, ale mohla by se dostat i na pevné disky. „Die Welt“ upozornil v červnu 1999 na to, že e-maily posílané po Německu se dlouhou dobu ve skutečnosti dostávaly k adresátům oklikou přes USA. Všichni poskytovatelé internetu totiž sídlili v Americe nebo tam byli smluvně vázáni. Dodejme, že některé z diskutovaných technologií jsou vysoce utajované. Proto lze očekávat, že současné možnosti zejména špionážních systémů, podporovaných satelity nacházejícími se ve vesmíru, jsou možná doslova „v říši snů“. (red)
Vlk Samotář (JL) - s využitím článku z Magazínu 2000 záhad
zpět na Úvahy a zamyšlení