Co by tomu asi řekli naši národní buditelé a obrozenci,
kdyby se ocitli v současnosti? Hollywoodská hvězda Demi Moorová po
Praze nakupuje v obchodech, které ochranka dává vyklidit. Její auta
parkují na pěší zóně a čeští policisté to řeší domluvou. F.Palacký
by asi vzteky děl : "Na našince ti halapartníci přísný metr mají,
"cizákům" vše však promíjejí". Akční hrdina Bruce Willis
si po večerech u nás užívá (kdyby noviny "Klepna" byly, K.J.Erben
by v nich o medovině a ženštinách povětrných psal). Přes
den si pak herec na Pražský hrad zajde, kde ho náš pan prezident přijme.
Proč na Hradě, když tolik hospůdek máme, pomyslel by si J.K.Tyl, který byl
také dramatikem se smyslem pro švandu. Na fotografiích vidíme prezidentský
pár s Willisem v kulichu, odmítl ho sundat. Prý se ale hulvátsky
nechoval a bonton dodržoval.Autor knih o společenském chování
Guth-Jarkovský by to určitě nepochopil.
Ve firmě Aero Vodochody svedl americký vlastník s Čechy boj o kantýnu,
neboť ta podle něj snižovala produktivitu práce. Češi prohráli. Korejci v letňanské
automobilce zase zavedli skoro polovojenský režim. Pročítáme návody, jak
vyjít s Němci, největšími investory. Zde se mimo jiné dovídáme, že
"český zvyk vybudovat příjemný vztah jako základ dobré spolupráce
nemusí fungovat, protože Němci myslí opačně". J.Kollár by se svou myšlenkou
slovanské vzájemnosti jenom udiveně kroutil hlavou. Mistr Jan Hus před 600
lety kázal v kostele svatého archanděla Michaela. Nyní se v kostele
konají multimediální megashow v disneylandském stylu a taneční
party se špičkovými dýdžeji a extravagantně oblečenými tanečnicemi.
Nejsou to prý žádné dominy. Z toho by omdlévali všichni buditelé- ať
ctitelé etiky, milovníci umění, piety či českého jazyka. Na plakátech lákají
zájemce do kostela polonahé ženy (v kožených korzetech s řetězy)
tajemnými slovy "angel touch" (andělský dotek). K.H.Mácha by hořce
zaplakal, jaký že je to nyní lásky čas.
V prodejně jsem zažil scénku, kterou by určitě sám veliký satirik K.H.Borovský
jízlivě ztvárnil. Stará paní se ptala prodavačky, jestli mají šampon. Dívka
s údivem ukázala na plné dva regály: "Ale tady všude jsou samé
šampony". Paní odvětila: "Nezlobte se slečno, já umím jenom česky".
Náš šampón tam totiž nebyl ani jeden. Současní památkáři zase jako by
se v době obrození právě probudili a odmítají květinovou výzdobu
Příkop. Naznačují germanizaci- prý by to připomínalo tyrolská a německá
města. Že ale stánky na Václavském náměstí někomu připomínají spíše
periferní asijské tržiště a ne historické centrum Prahy- to jim
pranic nevadí.
Proč naši mladí hokejisté touží odejít do NHL? A kde vlastně hledat
typického Čecha? Najdeme ho jako husitského bojovníka, po pádu
Rakouska-Uherska, po prvenství na olympiádě v Naganu? Nebo se opravdové
čecháčkovství a lokajství ukazuje v období po Bílé hoře, za
protektorátu či v době normalizace? A jak sladit naše češství s evropanstvím,
když nám v Evropské unii hrozí zpočátku členstvím neplnohodnotným?
Jsme národem Žižků nebo Švejků? Jde o to, jakou představu o své
vlasti nosíme v srdci a v jaké ideje a ideály věříme.
"Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného
a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho
nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě
a rodině" (T.G.Masaryk). Vlastenectvím se nelze chlubit- to se totiž
koná, a to z přesvědčení. Přál bych si, aby se nesplnila trpká
slova Mikuláše Dačického z Heslova z básně Bohemia:
"Čechové se jen dívají,
a nic na vlast svou nedbají,
mnozí i napomáhají,
tak k záhubě pospíchají."
Převzato ze stránek MUDr. Miroslava Ilgnera