Rozvoj českého hermetismu na přelomu 19. a 20. století souvisel s dekadentními náladami, které se projevovaly v intelektuálních a uměleckých vrstvách společnosti. Hermetické a umělecké kruhy se někdy překrývaly, jak je patrné především v literárním směru, nazvaném dekadence. K němu se hlásili spisovatelé z okruhu Moderní revue, měsíčníku pro literaturu, umění a život (vycházel v letech 1884-1925). Někteří z nich - zvláště Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951) - hráli hlavně v prvních letech českého hermetického obrození významnou úlohu. K dekadentním literátům se řadí i Emanuel Lešetický z Lešehradu (1877-1955), příslušník hermetických škol i jejich kronikář. Hermetickými společnostmi prošel i pražský německý spisovatel Gustav Meyrink (vlastním jménem Gustav Meyer, 1868-1932), než se rozhodl bádat v hermetických vědách a mystických dílech samostatně a než se v závěru života přiklonil k buddhismu. Na přelomu 19. a 20. století se s hermetismem seznámil i malíř a ilustrátor Alfons Mucha (1860-1939), aktivní mistr pařížské i pražské zednářské lóže a pozdější Svrchovaný velký komandér československé Nejvyšší rady zednářství skotského ritu.
Podobně jako jinde v Evropě se i naši obroditelé hermetismu zpočátku soustředili v Papusem reformovaném řádu martinistů. První martinistickou lóži u nás založil v Českých Budějovicích roku 1895 baron Adolf Leonhardi (1856-1908) v domě U modré hvězdy. Leonhardi k nám také uvedl Řád iluminátů, kteří se roku 1898 připojili dohodou k martinistům. Pro lóžové společenství martinistů byl získán i spisovatel Julius Zeyer (1841-1901). Čeští martinisté publikovali v Okultní a spiritualistické revui a později ve vlastních časopisech Nové rozhledy a Isis. Před první světovou válkou se českobudějovická lóže rozpadla, předtím však založila několik dalších lóží v Čechách a na Moravě. Roku 1924 se čeští martinisté rozešli s pařížským ústředím tím, že si stanovili nezávislost na svobodném zednářství - do té doby měli být členy jejich lóží pouze svobodní zednáři v určitém stupni zasvěcení. V období mezi světovými válkami působilo několik českých lóží, na jeho konci dvě, obě však během války zanikly. Na veřejnosti martinisté vystupovali jako Československá společnost intelektuálů pod vedením překladatelky a spisovatelky Pavly Moudré (1861-1940), vlastním jménem Olgy Přibylové, která byla činná v několika ezoterických skupinách. Na toto živé předválečné období českých martinistů se dosud nepodařilo plně navázat.
Z účastníků a organizátorů hermetismu před první světovou válkou vyniká postava Otokara Grieseho (1881-1932), jemuž se podařilo nejen učinit z rodného Přerova jedno z center českého hermetismu, ale do značné míry určovat jeho podobu v Čechách i na Moravě. Dařilo se mu to prostřednictvím vydávání časopisu Isis (v letech 1905-1910 a 1922-1924) a na něj navazujících dalších časopisů a hermetických knih v knihovně Isis. Griese také v rámci Svobodné školy věd hermetických organizoval přednášky a vydával publikace. Ve třicátých letech byla činnost této školy péčí Oldřicha Eliáše (1895-1941) obnovena jako součást programu společnosti Universalia.
Jinou zajímavou postavou byl hermetik Karel Pavel Dražďák (1872-1921), který aktivně působil - a to je pro hermetismus té doby příznačné - mezi martinisty, ilumináty, neognostiky, svobodnými zednáři i v jiných ezoterických kroužcích. Byl literárně činný a kromě příspěvků do Moderní revue se přičinil i o úspěch jednoho z významnějších časopisů té doby, Sborníku pro filosofii, mystiku a okkultismus, který v letech 1897-1910 sloužil mnoha vznikajícím a rozvíjejícím se ezoterickým směrům.
Po první světové válce patřil hermetismus k těm náboženským směrům, které získaly na popularitě díky válečnému otřesu i díky oslabení římskokatolické církve. Jedná se o zlaté období českého hermetismu, jemuž dominují zvláště tři osobnosti, které se podílely na činnosti společnosti českých hermetiků Universalia a na publikační explozi hermetických tisků. Byl to v prvé řadě Petr Kohout (1900-1944), vystupující také pod pseudonymem Pierre de Lasenic, který roku 1937 opustil Universalii a založil Horev-klub a při něm i martinistickou lóži Paragava; dále František Kabelák (1902-1969), znalec kabaly a autor uznávané knihy o černé magii, který neváhal o těchto i dalších tématech hermetismu přednášet i v době československého socialismu; a Jan Kefer (1906-1941), žák Eliphase Léviho, popularizátor hermetismu a organizátor Universalie, zemřelý - stejně jako Oldřich Eliáš - v koncentračním táboře.
Jak již z tohoto výčtu vyplývá, za střed meziválečného hermetismu je možné považovat společnost českých hermetiků Universalia, která vznikla krátce po první světové válce jako soukromý kruh a byla státem registrována roku 1930. Od roku 1934 vydávala pod vedením Jana Kefera časopis Logos. Ačkoli její stoupenci byli většinou členy elitních a před světem uzavřených hermetických společností, Universalia byla otevřena veřejnosti a hermetismus a příbuzné ezoterické směry popularizovala. Činnost Universalie byla zakázána roku 1940.
Hermetická témata popularizovala také Okultní a spiritualistická revue (vycházela v letech 1921-1924), kterou nakrátko na přelomu dvacátých a třicátých let nahradila Revue šťastných lidí. Na hermetická a příbuzná témata se specializovalo nakladatelství Pyšvejc a Zmatlík. Významné slovo v hermetických kruzích měl i Karel Weinfurter (1868-1942), plodný autor a překladatel. Jako vůdce mystické školy a zakladatel časopisu Psyché je však podrobněji představen v kapitole o ezoterické mystice.
Ze silné meziválečné generace hermetiků, jejíž činnost byla ukončena ve druhé světové válce, veřejně působil v době vlády komunistické strany jen František Kabelák (až do šedesátých let minulého století). Český hermetismus tak musel čekat na konec osmdesátých let, až politické poměry dovolí obnovení činnosti. Roku 1988 se pokusili obnovit svou činnost martinisté v lóži Lasenic. Společnost Universalia se znovu ustavila roku 1990 jako občanské sdružení Univerzalia - společnost českých hermetiků a postupně zakládala specializované sekce (např. pro astrologii či alchymii a kabalu). Prvním předsedou společnosti se stal profesor Karlovy Univerzity, psycholog Milan Nakonečný (* 1932), autor několika knih i o hermetismu a jeho dějinách. Společnost sídlí v Praze 4, Vršovická 10 a nepravidelně vydává časopis Herold. Od roku 1990 také znovu vychází časopis Logos s půlroční periodicitou. Vedoucím redaktorem časopisu je Vladislav Zadrobílek (* 1932), nakladatel hermetické literatury již v posledních letech nesvobody a zakladatel (1990) nejvýznamnějšího hermetického nakladatelství Trigon, v němž vyšlo již mnoho desítek hermetických spisů. V posledních letech Trigon vydává i Logos. Druhé hermetické nakladatelství, brněnské Horus, vydávalo v letech 1990 - 1999 stejnojmenný časopis s podtitulem Revue pro filozofii, hermetismus a duchovní vědy.
Český hermetismus se na veřejnosti v posledních letech projevil nejvíce roku 1997. Tehdy na výstavu Opus magnum navázal kongres hermetiků v Praze. Hermetismus popularizovala i výstava Rudolf II. a Praha, jejímž manažerem byl autor knih s ezoterickou tematikou Bohumil Vurm (* 1952).
Literatura: české hermetické texty: Lasenic (1933, 1991 a 1992); Kabelák (1994); Kefer (1991a a 1991b); Eliáš (1991); Weinfurter (1922); Nakonečný (1999); o českém hermetismu: z Lešehradu (1935), Nakonečný (1995b).
Předchozí článek: Hermetismus a jeho novodobé obrození.
Ukázka z knihy Encyklopedie náboženských směrů v České republice, kterou vydalo nakladatelství Portál
zdroj: stránky nakladatelství Portál
zpět na Úvahy a zamyšlení