Za posledních více než čtyřicet let v Tibetu došlo k
velkým změnám. Došlo k významnému hospodářskému pokroku a rozvoji
infrastruktury. Jako příklad lze uvést železnici mezi Golmudem a Lhasou,
která se nyní buduje. Avšak v průběhu stejných desetiletí nezávislí
novináři a návštěvníci Tibetu napsali mnoho o skutečné situaci v Tibetu
- tedy ne o tom, co jim bylo ukázáno. Většina z nich vykresluje obraz zcela
odlišný od toho, který prezentuje čínská vláda, a jasně kritizují Čínu
za to, že v Tibetu nejsou dodržovány principy lidských práv, náboženských
svobod a samosprávy. Ve skutečnosti došlo a dochází k tomu, že od zřízení
Tibetské autonomní oblasti je skutečná moc pouze v rukou čínských představitelů.
Tibeťané se naopak setkávají s podezřívavostí a se stále rozsáhlejšími
omezeními. To, že v Tibetu nelze hovořit o pravé rovnosti a souznění mezi
etnickými skupinami založené na důvěře, ani o skutečné stabilitě, jasně
naznačuje, že v Tibetu není vše v pořádku a že je zde určitý problém.
Přední a uznávané tibetské vůdčí osobnosti proti tomu čas od času
protestují a za své odvážné činy mnohdy trpí. Na počátku 60. let 20.
století minulý pančhenlama poukázal na utrpení a touhy Tibeťanů ve své
petici adresované čínskému vůdci. Bapa Phüncchog Wangjal, jeden z předních
tibetských komunistických činitelů, ve své biografii, která nedávno vyšla
v angličtině, obšírně rozebírá nutnost vyhovět zájmům tibetského
lidu. Ukazuje se, že většina vysoce postavených tibetských činitelů v
Tibetu je v hloubi svého srdce krajně nespokojena.
Letos si čínská vláda připomene 40. výročí založení Tibetské autonomní
oblasti. Při této příležitosti budou velké oslavy a mnoho připomínkových
akcí, nebudou však mít smysl, nebudou-li odrážet realitu. Například Velký
skok a Kulturní revoluce se svého času oslavovaly s velkou pompou jako
opravdový úspěch.
Čína v posledních více než dvou desetiletích dosáhla nesmírného hospodářského
pokroku. Dnešní Čína je jiná než Čína před dvaceti nebo třiceti lety -
mnohé se v Číně změnilo. V důsledku těchto změn se v celosvětovém měřítku
stala významným aktérem a toto postavení jí náleží plným právem. Je to
velký národ s obrovskou populací a bohatou a starobylou civilizací. Nicméně
obraz Číny kazí situace v oblasti lidských práv, nedemokratické jednání,
nedodržování principů právního státu a nerovné uplatňování práv na
samosprávu národnostních menšin včetně Tibeťanů. Toto vše vede k ještě
hlubší podezřívavosti a nedůvěře ze strany okolního světa. V rámci Číny
představují překážku pro jednotu a stabilitu, které jsou pro vedení ČLR
nanejvýš důležité. Podle mého názoru je důležité, aby současně s tím,
jak se Čína stává silnou a uznávanou zemí, byla schopna odvážně zvolit
přiměřenou politiku.
Celý svět, jehož je Čína součástí, se mění k lepšímu. V poslední
době si lidé zcela jistě uvědomují důležitost míru, nenásilí,
demokracie, spravedlnosti a ochrany životního prostředí a váží si jich.
Nedávná bezprecedentní reakce ze strany vlád i jednotlivců z celého světa
na katastrofu způsobenou vlnou tsunami a pomoc jejím obětem znovu potvrzuje,
že jednotlivé části světa jsou skutečně vzájemně provázané a že
univerzální zodpovědnost je velmi důležitá.
Zapojuji-li se do tibetských záležitostí, není to proto, že bych si dělal
nárok na jakási práva pro svou osobu či na politické postavení, ani proto,
že bych vznášel jakési nároky za tibetskou exilovou správu. V roce 1992
jsem v oficiálním prohlášení sdělil, že až se vrátíme do Tibetu, kde
bude existovat určitá míra svobody, nebudu zastávat žádný úřad v
tibetské vládě ani jinou politickou funkci a že současná tibetská exilová
správa bude rozpuštěna. Kromě toho by hlavní zodpovědnost za správu
Tibetu měli nést Tibeťané pracující v Tibetu.
Chtěl bych znovu ujistit čínské úřady, že dokud ponesu zodpovědnost za
tibetské záležitosti, budeme plně ctít politiku střední cesty v tom
smyslu, že nebudeme usilovat o nezávislost Tibetu, a jsme ochotni zůstat součástí
Čínské lidové republiky. Jsem přesvědčen, že z dlouhodobého hlediska je
tento přístup pro Tibeťany a jejich hmotný pokrok prospěšný. Je povzbudivé,
že tento přístup se těší podpoře z různých částí světa a je považován
za rozumný, realistický a prospěšný pro Číňany i Tibeťany. Zejména mě
těší uznání a podpora, která přichází z určitých částí intelektuálních
kruhů v Číně.
Mám radost z toho, že se podařilo znovu navázat kontakty s čínským vedením.
Třetí kolo jednání z loňského září naznačuje, že se naše vztahy se
postupně zlepšují. Nyní, když naše volené politické vedení nese větší
míru odpovědnosti za tibetské záležitosti, požádal jsem jeho členy, aby
přezkoumali věci, jež vznesla čínská strana při třetím kole rozhovorů,
a aby podnikli vše potřebné k jejich vyřešení či objasnění. Nadále
doufáme, že se nám nakonec podaří získat potřebnou důvěru a že vyřešíme
tento dlouhotrvající problém k vzájemnému prospěchu.
Konečně bych rád při této příležitosti vyjádřil vděčnost a poděkování
Tibeťanů indickému lidu a vládě za jejich neochvějnou podporu a
solidaritu. Velmi cítím sounáležitost s touto zemí nejen díky náboženským
a kulturním vazbám mezi Indií a Tibetem, které trvají již mnoho století,
ale i z toho důvodu, že v Indii spolu s většinou ostatních tibetských
exulantů žiji posledních 45 let.
Modlím se za statečné tibetské muže a ženy, kteří obětovali život za
svobodu svého lidu.
Dalajlama, 10. března 2005
Český překlad Občanské sdružení Lungta
Převzato ze
stránek serveru TIBINFO
... zpět na Úvahy a zamyšlení