Větný rozbor může, jak jsme se dověděli z médií, zmizet z učebnic českého jazyka. Jeden z „odborníků", který se vyjadřoval k tomuto tématu v televizi NOVA, argumentoval tím, že biflováním zmíněného učiva děti ztrácejí lásku k českému jazyku.
To je stěžejní myšlenka, na kterou reagovala Marta Semelová v článku připojeném ve druhé části tohoto příspěvku.
Já naprosto sebekriticky přiznávám, že jsem na základní i střední škole větné rozbory nenáviděl, ale v duchu jsem neochotně připouštěl, že je potřeba se tyto věci učit, pokud se člověk nemá vyjadřovat jako nekulturní balvan. Nyní se bohužel na slovo vzatí odborníci rozhodli vychovávat národ k obrazu svému. Co však lze očekávat v zemi, jejíž vládci zvažují, zda zrušit či nezrušit ministerstvo kultury, že?
Nevím, co to v té televizi bylo za odborníka, ale musel to být expert na slovo vzatý. Neboť větný rozbor je něco, co se nabiflovat prostě nedá. Nebo ten dotyčný si pod tím slovem "biflovat" představuje něco jiného? Opravdu nevím. Větný rozbor je záležitost úvahy a logiky ... prostě tomu musí člověk rozumět. Jenže myšlení bolí, říkává se - a to platí asi pro toho odborníka. A hlavně - k čemu potřebuje dnešní "vyspělá" konzumní společnost logicky myslící lidi?
Připojený článek zcela vystihuje moje myšlenky a obavy - a domnívám se, že nejen moje - chtěl jsem už dlouho sám napsat něco takového. Autorka článku zveřejněného na stránkách Czech Free Press mě předběhla, ale musím uznat, že bych to lépe nenapsal. Snad jen bych na pranýř přibil ten příšerný paskvil, co se používá teď místo pozdravu - Mějte hezký den a také slovo proveďte ... proč například používat patvar proveďte stisknutí tlačítka místo toho, aby se řeklo či napsalo jednoduše - stiskněte tlačítko? Je to, jako kdyby pisatel česky ohýbaných slov měl být nařčen ze spolku s ďáblem. Někdo tomu říká manažerština, ale spíše by bylo přesnější takovéto výrazivo řadit do kategorie blbštiny. Massa Bob být dobrý češtináč ...
A to ještě zřejmě teprve nastává doba zkratková. Určitě je znáte - všude se hemží celá hejna takových těch stupidních zkratek - také samozřejmě z anglických slov. Je zřejmě potřeba při budování kapitalismu spěchat natolik, že se celé fráze zkracují na shluky písmen. Místo, aby vám bylo řečeno - Udělejte to, prosím, jak nejrychleji dokážete - vám řeknou - Udělej to ASAP. Na to znám jedinou odpověď - Ty mě taky. Připomíná to kdysi velmi známý Q-kód, používaný v letectví a mořeplavbě v dobách, kdy ještě telegrafisté seděli u klíče a dorozumívali se morseovkou. Tak třeba věta Oznamte prosím nynější povětrnostní podmínky pro přistání se odvysílala jako QFY ... /--.-/..-./-.--/ ... manažeři, máte co dohánět, ty kódy jsou dosud platné. Ale to byste se zase museli biflovat morseovku, že? Tak nevím, jak se s tím vypořádáte. Všimněte si, že ve specifikací Q-kódu bylo zcela samozřejmé zdvořilé vykání, a bylo tam také vřazováno to kouzelné slůvko - prosím. To se, bohužel, v manažerštině někam vytratilo, jako ostatně většina zdvořilostí a pozdravů.
V závěru článku se mluví o dějepise a chemii. Obávám se, že komplexní pojetí dějin se nikdy nevykládalo a vykládat nebude objektivně. Asi neexistují a ani nemohou existovat prameny informací, které nejsou poplatné době vzniku a navíc i filtraci staletími různých společenských zřízení. Pamatuji si, jak kolem roku 1972 přišla do středních škol opravdu dobrá kniha Přehledné dějiny literatury I., kterou napsal pan Balajka s kolektivem. Nebyla to učebnice v pravém slova smyslu, ale záhy se znelíbila straně a vládě a nesmělo se o ní ani mluvit. Jsa v hodině literatury zkoušen, pronesl jsem nějakou zajímavost, která se v hodině nevykládala, Na otázku, odkud tu informaci mám, odpověděl jsem bezelstně, že z Balajky ... Profesorka celá zrudla, zamával rukama a dělala na mě pantomimicky PSSST! (co kdyby někdo poslouchal za dveřmi). Pak byl vytištěn a distribuován druhý díl - a osobně jsem byl u toho, když se ještě neotevřené balíky knih musely ze školy vozit rovnou do sběru. A tyto doby se v dnešní demokratické společnosti, jak se zdá, vracejí. Stačí se probrat zprávami a člověk se dočítá, jak se tu a tam zakazují určité knihy, aby se neurazila jistá skupina obyvatel ... páter Koniáš by měl radost a chřestil významně sirčičkami.
A jen krátce k té chemii ... měl jsem štěstí, že jsem chemii vystudoval ještě podle Votočkova názvosloví, které nám záviděl celý svět. Čeština disponující osmi koncovkami jednoznačně popisující mocenství (ono známé ný, -natý, -itý ...) byla v tomto směru naprostá jednička ... do té doby, než nějací také odborníci káravě zakývali ukazovákem - Ne, ne, ne - to bychom nebyli dosti světoví!". Co je české, to je špatné ... a prase se v tom dneska vyznej.
Vlk Samotář
Větný rozbor může, jak jsme se dověděli z médií, zmizet z učebnic českého jazyka. Jeden z „odborníků", který se vyjadřoval k tomuto tématu v televizi NOVA, argumentoval tím, že biflováním zmíněného učiva děti ztrácejí lásku k českému jazyku. Abych pravdu řekla, nevěřila jsem vlastním uším. V době, kdy jsme zahlceni množstvím anglických slov linoucích se z veřejnoprávních i soukromých médií, jen abychom byli co nejsvětovější, nastoluje někdo otázku, že výuka větného rozboru ohrožuje vztah k české řeči... No to snad ne.
Kdybychom se raději zamysleli nad tím, jakým „vzorem" pro mladé lidi, co se týká vyjadřování, jsou současní moderátoři pořadů českého rozhlasu a televize. Kdybychom si našli čas v této uspěchané době, rozhlédli se kolem sebe a vnímali to, co nás obklopuje. Cizí nápisy na obchodech i zboží, reklama na výrobky ze všech možných zemí, jen ne z té naší, čeština zahlcená amerikanismy.
Místo televizních přehlídek dnes sledujeme show, z pěveckých soutěží se vyklubaly superstar, místo obchodu nakupujeme v supermarketu, nerovnost podmínek či nevýhoda se moderně nazývá handicap, používáme tickets místo lístků, kupujeme compacty, svačíme sandwich nebo hamburger, který si koupíme v Mc´ Donald, muži se neosvěží kolínskou vodou, ale aftershave, ženy namísto tekutého mýdla, sáhnou po showergel, řidiči, kteří chtějí zaparkovat, hledají nápis parking, představitel podniku je manager, významné osobnosti nazýváme VIP. Místo na shromáždění se setkáme na meetingu, dívky, které chtějí zhubnout, si dávají k snídani yoghurt light a večer jdou do body-fitness. Jen aby všechno bylo OK a ony byly IN.
Jsme ještě vůbec v České republice? Kam se ztrácí naše mateřština? Nepřipomíná vám to dobu F.L.Věka? Ano, vztah mnohých lidí k české řeči ohrožen je. Ne však výukou větného rozboru. Od nejútlejšího věku /nezřídka od 2 let věku dítěte/ se děti zapojují do nejrůznějších jazykových kurzů pod vedením rodilých mluvčích, jen aby se rodiče, ovlivněni módními trendy, mohli pochlubit tím, jak jejich ratolesti žvatlají pár slov anglicky, přičemž rozšiřování slovní zásoby, správná výslovnost a chápání významu běžných slov v českém jazyce, jde stranou. Nutno podotknout, že za výuku cizích jazyků malých ratolestí zaplatí rodiče tučný peníz, z čehož se radují zprostředkovatelé jazykových kurzů. Jenže ten malý človíček potřebuje ve svém věku něco úplně jiného. Lásku svých nejbližších, kteří mu dávají to, co potřebuje ke svému všestrannému rozvoji, včetně vytváření těch nejkrásnějších lidských vlastností. A k tomu napomáhá i vyprávění lidových pohádek, v nichž vítězí dobro a spravedlnost nad zlem, dětských říkadel, která probouzejí rytmus, ale také jsou pomocníkem k správné výslovnosti jednotlivých hlásek a slov, zpíváním lidových písniček, jež, kromě jiného, působí i na citovou stránku dítěte.
Nesnažme se být za každou cenu světoví. Přejímání cizích slov, značek a vzorů z nás neučiní někoho lepšího. Znalost cizích jazyků je samozřejmě velmi důležitá a potřebná. Vyvarujme se však toho, aby cizí výrazy stále víc a víc zaplevelovaly naši mateřštinu. Aby nahrazovaly česká slova a ochuzovala se tak bohatost naší řeči. Jestli budeme naslouchat nějakým rádoby inteligentům, kteří by nejraději zrušili všechno, co je podle nich nepotřebné pro život, můžeme zanedlouho dojít k diskuzi, zda potřebujeme chemii či dějepis, případně, zda vůbec potřebujeme povinnou školní docházku.
Napsala Marta Semelová v dubnu 2012
Vlk Samotář, s využitím článku ze stránek Czech Free Press
zpět na Úvahy a zamyšlení