Pravděpodobně největší společenství buddhistů u nás
je přesvědčeno, že vadžrajána (diamantová cesta) obsahuje
nejrychlejší a nejúčinnější duchovní metody, které Buddha předal jen
svým nejbystřejším posluchačům. Toto pokročilé Buddhovo učení má být
zachováno v tradici tibetské školy kagjüpa, kterou na Západ svým žákům
přinesl lama Ole Nydahl.
Světové společenství Buddhismu Diamantové cesty
vzniklo na základě misijního působení dánského lamy Oleho Nydahla (*
1942). On a jeho manželka Hannah se roku 1969 stali prvními evropskými žáky
XVI. karmapy Rangdžunga Rigpä dordžeho (1924–1981) a strávili tři
roky v Himálaji studiem a praxí školy kagjüpa tibetského buddhismu. XVI.
karmapa Nydahla roku 1972 pověřil zakládáním center linie kagjüpa nejprve
v Evropě, od roku 1980 i v USA a pak i v dalších částech světa. Po smrti
XVI. karmapy Nydahl pracuje pod vedením a s požehnáním XVII. karmapy Thaje
dordžeho.
Buddhismus Diamantové cesty odvozuje své učení od samého
Buddhy, který údajně předal théravádová učení egoistům s nejmenším
duchovním potenciálem, mahájánová učení moudrým a soucitným
altruistům a vadžrajánová učení svým výjimečným,
nejpokročilejším posluchačům, kteří pochopili, že Buddha je pouhým
zrcadlem jejich mysli. Právě ti mají být schopni dosáhnout cíle –
buddhovské mysli – velmi rychle. Pomoci jim v tom má mahámudra (čhagchen),
nauka Velké pečeti, která je klasickou naukou ve škole kagjüpa.
Buddhismus Diamantové cesty pracuje se třemi cestami k
osvícení. Všechny začínají přijetím základních buddhistických zásad
a přípravnou praxí mahámudry, zvanou ngöndro. Hlavní částí
souboru cvičení ngöndro je recitace manter, opakovaných až jedenácttisíckrát.
První cestou po vykonané praxi ngöndro je cesta metod, která
obsahuje meditace na vizualizované jidamy, božské postavy, které
symbolizují různé kvality mysli. S těmito kvalitami, chápanými jako
energie, pracuje i metoda phowa, velmi oblíbený kurz vědomého umírání,
který Nydahl provádí od roku 1986. Jeho účelem je naučit se přejít v
okamžiku smrti do nadčasového stavu nejvyšší radosti, odkud již není
nutné se vrátit do dalšího zrození. Tento prožitek má změnit žákův
vztah ke smrti už nyní. Přípravou na praxi phowa je – kromě jiného
– stotisící opakování mantry „Óm ami déva šrí“ a současná
vizualizace rudě zářícího buddhy öpagmeho (Amitábhy) v
podobě muže v lotosovém sedu.
Druhá cesta je nazvána jako cesta vhledu a
obsahuje meditace klidu (pro tuto meditaci je používán tibetský výraz šinä),
při nichž se někdy také používají vizualizace buddhů. Zklidnělá mysl
pak způsobí hluboký vnitřní vhled (sanskrtsky vipassaná), který jsme zmínili
již v kapitole o théravádovém buddhismu. Třetí a současně hlavní cestou
ve společenství Oleho Nydahla je cesta identifikace s lamou, která
obsahuje i metody obou výše popsaných cest. Identifikace předpokládá
oddanost lamovi Nydahlovi a důvěru k němu, zároveň je ovšem zdůrazňována
i samostatnost, nadhled a odpor k bezduchému napodobování. Identifikací s
buddhovským stavem, v němž se lama nachází, se oddaný sám stává buddhou.
Vstup do společenství Buddhismu Diamantové cesty je
potvrzen symbolickým přenosem mahámudry od lamy na žáka. Tato
iniciace obsahuje očištění, provedené prosbami v tibetštině, dotyk hlavy
žáka vázou, která připomíná buddhovství, recitaci manter apod. Žák pak
i nadále rozvíjí svou mysl zpravidla v jednom z asi tří set center, která
na světě k tomuto společenství patří. V ČR vzniklo první centrum Společnosti
Diamantové cesty v Praze roku 1994 pod názvem Karma Dubgji Ling. V současné
době sídlí ve Školské ulici 12, Praha 1. Buddhistické centrum Karma
Wangčub Ling v Brně, Trtílkova 18, je organizačně velmi schopné a kromě
jiného pečuje i o nakladatelství Bílý deštník, které vydává časopis
Buddhismus dnes a spisy Oleho Nydahla. Další centra nalezneme v Hradci
Králové, Plzni a Českých Budějovicích. Posledně jmenované se pod hlavičkou
občanského sdružení Buddhistická kulturní společnost pokouší
vybudovat centrum buddhismu Diamantové cesty ve Vyhlídkách (pošta Jívno) u
Českých Budějovic. Kromě těchto pěti center působí v ČR více než
deset meditačních skupin. Celkově je do tohoto společenství zapojeno několik
set českých buddhistů. Iniciativou, která přesahuje Českou republiku, je
nově vznikající Evropské buddhistické centrum v Těnovicích na Rokycansku
s názvem Karma öser Ling (Paprsek nejvyššího požehnání). Na
podporu tohoto rozsáhlého projektu vznikl Nadační fond Nydahl.
Pro rozsáhlé působení Buddhismu Diamantové cesty ve
světě vyškolil lama Ole Nydahl na třicet svých nejbližších žáků. Jedním
z nich je i Polák Karol Sleczek, který je častým hostem v ČR. Z českých
buddhistů Diamantové cesty často přednáší pro veřejnost Roman Virt a
Jakub Kadlec.
Hédonický životní styl lamy Oleho Nydahla, vyjádřený
jeho zkratkou „hezké slečny a rychlá auta“, se mnohokrát ocitl v centru
pozornosti západních bulvárních médií i kritiků. Jinou obvyklou výtkou
je pak jeho přímočaré, až konzumní pojetí buddhismu. To je však velmi těžké
posuzovat; je však jisté, že přinejmenším někteří z Nydahlových následovníků
jsou vážnými a odpovědnými hledači náboženské pravdy.
Vážnější otázkou je pocit výlučnosti, který je
– zdá se – v Nydahlově skupině cílevědomě budován. Bohužel ho provází
i příkré odsuzování jiných směrů buddhismu a zvláště jiných náboženství;
pověstnými se již staly např. Nydahlovy výpady proti islámu. Nelze se také
vyhnout dojmu, že se Nydahlovi zcela nepodařilo vyvarovat se role nekriticky
obdivovaného gurua a že do stejné suverénní pozice dorůstají i někteří
jeho žáci.
Z knihy Oleho Nydahla, Hovory s lamou, Karma
dubkji ling & Ogme, Praha 1996, str. 36.
Na třetí úrovni, Diamantové cestě, jde o plné ztotožnění
se s osvícením. Zde se každý pocit, každý postoj a každá energie stávají
krokem na cestě, nástrojem, který používáme, abychom spěli k cíli. Ve
vadžrajáně transformujeme věci tím způsobem, že se stanou účinným
prostředkem. Touto cestou, jak už jsem dříve řekl, nemůžeme jít bez silných
pocitů. Funguje to tak, že právě odtud, odkud teď vyvěrá největší
problém, bude pak pramenit největší síla. Zkrátka proměníme onu zmatenou
energii a všechny ty rušivé emoce v moudrost. … jde o meditace, jež jsou někdy
vedeny v našem jazyce a jindy zpívány tibetsky. Během nich před sebou nejdříve
vytváříme pole energie, formu z energie a světla, invokující vlastnosti,
které si přejeme uskutečnit. Je to například neohroženost, radost, láska,
síla, nebo také moudrost prostoru. Objevují se v podobě bytostí se dvěma
nebo větším počtem rukou, majících různou barvu a pozici, a díky kterým
můžeme vejít do kontaktu s různými konkrétními energiemi osvícení.
Ukázka z knihy Encyklopedie náboženských směrů v České republice, kterou vydalo nakladatelství Portál
Veronika Vašková
Ahoj Veroniko,
náhodou jsem padnul na tvůj článek o Buddhismu Diamantové
cesty: http://druidova.mysteria.cz/UVAHY_A_ZAMYSLENI/BUDDHISMUS_DIAMANTOVE_CESTY.htm#BUDDHISMUS_DIAMANTOVE_CESTY
a jako praktikující buddhista bych ti chtěl říct svůj názor.
Trochu mě mrzí, že ve tvém článku je od začátku do konce zřejmá
naše údajná intolerance k jiným směrům. Lama Ole nikdy nemluvil a nemluví
špatně o jiných buddhistických školách. To, že říká, že Diamantová
cesta se nejlépe hodí pro lidi ze západu neznamená, že by napadal jiný školy
buddhismu, ale prostě říká, že není potřeba odhodit naše diplomy, rodiny
a naší práci a jít do kláštera, což je velmi považováno v tzv. jižním,
théravádovém, buddhismu, ale namísto toho si vybrat ty nauky z Buddhova učení,
které nám umožnují praktikovat buddhismus, aniž bychom museli cokoli měnit
na té vnější úrovni - jako je tomu ve vadžrajáně, Diamantové cestě.
Zkus si představit, že bys chtěla přinést buddhismus na západ
v takové podobě, aby zůstal živý a lidé ho měli praktikovat. Co bys řekla
svým kamarádům: "běžte do kláštera a zbavte se všeho, co jste kdy
nashromáždili" nebo "když budete používat tyto metody, objevíte,
že vaše mysl je nezničitelná a plná dokonalých kvalit jako je radost, láska
a neohroženost"? Pokud chce člověk zakořenit buddhovo učení na západě,
musí prostě počítat s mentalitou západních lidí a vybrat pro to i odpovídající
učení. To není New Age, ale možnost, kterou buddhovo učení skutečně
nabízí. Koneckonců, pokaždé, když se buddhismus etabloval v nové zemi, vždy
na sebe vzal konkrétní podobu podle toho, jací lidé ho praktikovali, viz
rozdíl mezi tibetským buddhismem, cejlonským théravádovým buddhismem či
japonským zenem. To je možné zkrátka proto, že Buddha učil 45 let a předal
84 tis. učení. Takže je tu pro každého dost...
Většina lidí, který chodí do našeho pražského centra, jsou
lidé, který věnují svůj volný čas a energii do pořádání různých výstav,
přednášek a jiných neziskových akcí. Určitě se nemasírujeme tím, že máme
lepší učení než jiné buddhistické školy, ani bychom na to neměli čas
:-). Samozřejmě, nemůžu mluvit za všechny a pokud jsi zaslechla opak, tak
to je prostě škoda... Naopak jsme rádi, že v Čechách existují jiné směry
buddhismu, protože to znamená, že i jiné typy lidí můžou pracovat se svou
myslí.
To, že Ole mluví otevřeně proti islámu, jistě nikoho v dnešní
době neurazí, kromě lidí, kteří nečtou noviny a neví co se děje ve světě
a pseudointelektuálů :-)
Cílem tohodle mailu není změnit tvůj názor, ale poskytnutí
další informace z jiného úhlu. Doufám, že se někdy stavíš u nás v
centru, aby jsi se přesvědčila na vlastní oči, jak to tedy s těmi "kagjupi"
je. Přestěhovali jsme se ze Školské 12 do Hradešínské ul., č.p.
52, Praha 10, u metra A - Flóra, viz naše nové stránky www.bdc.cz
S přáním všeho dobrého
Jára Pešta