Statická elektřina

Je všeobecně známo, že statická elektřina vzniká třením hmot s různou vodivostí. Pravděpodobně největším energetickým zdrojem na Zemi jsou vodní toky, kde statická elektřina vzniká třením molekul vody o skalní nebo jiné podloží. Energetické složky (aura, zóny, interzóny) podzemních pramenů, potoků, řek, veletoků, mořských proudů a příbojů vytvářejí po celé Zemi mohutný trojrozměrný rastr, jehož vodivé složky jsou v interakci se složkami bouřkových mraků i jiných nábojů. Vlivem měnících se průtoků vodních toků a pohybu bouřkových mraků, jsou všechny tři složky statické elektřiny v neustálém pohybu, přičemž fauně i flóře samovolně doplňují energii.

Planinu Nazca lze pak bez nadsázky nazvat „Dispečerským pultem dávných věků“. Nesčetné linie zde dokumentují zóny velkých zdrojů statické elektřiny té doby. Na http://www.miroslavprovod.com , Chapters /2003 / 3 Diagrams / No. 3, experimentem prokazuji vodivost zón statické elektřiny. Umělé vodní toky pod planinou s regulací průtoku umožňovaly propojit jednotlivé zóny a tím nasměrovat energii do jiného místa. Podobné propojení zón nejmohutnějších zdrojů statické elektřiny – mořských proudů, lze simulovat skupinami velkokapacitních

kondenzátorů. Na vyhledavači GOOGLE – Obrázky, heslo SHC, naleznete pohled na místnost WC s lýtkem a chodidlem ženské nohy. Jde o klasický příklad vodivosti zón statické elektřiny. Zóny proudící vody v potrubí splachovadla zprostředkovaly propojení s blízkými energeticky mohutnými zónami energetického rastru.

Proč dávné kultury situovaly megality do ohybů řek a meandrů, zjistíme snadno. Zakreslíme vodní tok a jeho energetické složky v přímém směru. Při ohybu přímého směru na jeho vnitřní straně dochází ke zhuštění zón i interzón, tedy k větší energetické koncentraci. Podobný energetický efekt se projevuje u staveb kruhového nebo elipsovitého půdorysu, také u kopulí a kleneb.

Pan Mgr. Petr Benešovský ze stavební fakulty v Brně, benesovsky.p@fce.vutbr.cz , napsal: „Statická elektřina, vznikající nejrůznějšími procesy ve vnitřních prostorách budov, představuje určité riziko poškození produktů, zařízení i zdraví personálu“. Ztotožňuji se s jeho konstatováním a mohu jej doplnit. Zdrojem statické energie pro náboje budov je především velikost jejich hmoty a specifická váha materiálu. Vzniká stejně jako u megalitických staveb. Hmota stavby přejímá energii od zón statické elektřiny, které ji protínají. Dále je rozhodující, zda stavba byla založena na energetickém místě (křížení zón), či nikoliv, zda je řádně uzemněna, nebo není. Dalším vnějším zdrojem je větrné počasí. Tření molekul vzduchu o hmotu stavby také produkuje statickou elektřinu. Vnitřními zdroji, které náboj budovy dále zvětšují, mohou být: všechny kovy, proudící voda v potrubí topného systému, elektrické rozvody, všechny elektrické spotřebiče, ohně, a další zdroje. Člověk v tomto prostředí, zejména spí-li doma na kovovém lůžku, snadno může získat nadbytečnou energii, která může negativně směrovat jeho myšlení vlivem zvýšeného elektrického napětí na mozkových buňkách. Následky takových případů popisuji na http://www.miroslavprovod.com .

Nadměrné napětí na buněčných membránách nelze změřit, člověk má v elektronice těla zabudováno něco podobného jako stabilizační Zenerovu diodu. Nárůst aury se zvětšuje pouze do poloměru 110 cm, jaký energetický proces v lidském těle následně probíhá, nedokážu vysvětlit. Vím jen, že se dále stupňuje, což lze prokázat experimenty se skupinami kondenzátorů nabitých na 300V, kdy každý jedinec, účastník pro zdravotní anomálie rychle pokusy přeruší. Dalšími potvrzujícími důkazy jsou např. „Posedlost tancem“, nebo SHC.

Nelze pochybovat o tom, že největší přírodní síla – statická elektřina - ovlivňuje i jiné obory. V průběhu experimentů jsem zjistil, že některé bakterie hynou při kontaktu s většími náboji statické elektřiny. V pokusech jsem nepokračoval proto, že bakterií je velmi mnoho a naučit se je rozlišovat by pro mne bylo velmi náročné, neboť jsem zaměřením hlavně technik, ale také z důvodu, že je mi 78 let a množství pokusů mému zdraví rovněž neprospělo. Překvapilo mne, že některé šamanské praktiky lze prostřednictvím statické elektřiny také oživit.

Nemohu se ubránit dojmu, že příštím generacím bude připadat úsměvné topit v kotlích elektráren, když nevyčerpatelnou energii oceánů lze získat mnohem výhodněji. Domnívám se, že by bylo velmi přínosné věnovat téměř neznámé statické energii ve výzkumu větší prostor. Skrývá v sobě mnohá tajemství.

Nové poznatky, které vyplynuly z našeho výzkumu, umožňují dále rozvinout skutečnost, že statická elektřina se tvoří třením dvou různorodých látek o sebe. Tento fakt lze prokázat jednoduchým experimentem, ke kterému postačí hornina a ventilátor.

Jak je patrné z fotografie, použil jsem dvě granitové krychle, kterými jsem simuloval viklan tak, že jsem mezi ně vložil tužku. Následující pokusy prokázaly, že vítr společně s granitovou krychlí produkuje statickou elektřinu, kterou hornina ve své hmotě akumuluje. Poloměr aury zkušební krychle činil 50 cm. Po překlopení horniny na její přední hranu se poloměr aury zvětšil o 50 %. Při opakovaných pokusech se prokázalo, že jakýkoliv i malý pohyb horniny vyvolá stejný energetický efekt. Shodný výsledek jsem zaznamenal, když jsem místo krychle použil granitovou kouli, ale získal jsem další nový poznatek. Tvar koule o menší hmotnosti oproti tvaru krychle produkuje více energie. To vysvětluje budování kamenných koulí v Kostarice i na jiných místech. Zajímavý a nenáročný pokus je snadné opakovat, neméně zajímavé bude místo horniny použít jiné hmoty.

Bez uvedených nových poznatků jsem v předchozích statích mylně hodnotil funkce viklanů, jejich správné vysvětlení je následovné: Viklany jsou situovány současně do větrného i energetického místa (křížení zón), viklavý pohyb vyvolaný větrem zvětšuje jejich energii. Domnívám se, že to dostatečně vysvětluje "námahu", kterou museli lidé vynaložit při zajištění viklavého pohybu. Záhadné viklany tedy lze takto zdůvodnit, ale vyvstala záhada mnohem větší: Jaká je příčina změny náboje v pohybu hmoty. Nalézt odpověď nebude snadné, pravděpodobně nám napoví další dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny.

Třením větru o hmotu se zvětšuje náboj statické elektřiny - to může mít značný vliv např. na zvyšující se počet autonehod. Větší rychlost - větší tření vzduchu o hmotu auta - větší celkový náboj, jehož součástí je i řidič. Na http://www.miroslavprovod.com popisuji negativní vliv na mozkové buňky při energetickém přepětí. Vítr je zdrojem energie pro veškerou hmotu, tedy i pro faunu a flóru. Energie větru se také akumuluje i v budovách, kterou následně z jejich hmoty přejímají lidé. Vliv větru na životní prostředí se stane dlouhodobým tématem pro více vědních oborů.

Dosud neznámé vlastnosti statické elektřiny, které vyplynuly z našeho výzkumu, umožní nalézt odpověď i na jiné nevysvětlené jevy, jako např. energie Sargasového moře.

Vliv statické elektřiny se projevuje i v oceánech. Golfský proud je na nejužším místě široký osmdesát kilometrů a pohybuje se rychlostí až šest a půl kilometru za hodinu. Směřuje z Mexického zálivu kolem pobřeží Severní Ameriky, odtud směřuje přes severní Atlantik a zmírňuje podnebí severní Evropy. Golfský proud je svou rychlostí 200 km za den nejrychlejší z proudů cirkulujících v severním Atlantiku. Hluboko pod Golfským proudem se pohybuje studená voda v opačném směru. Tyto proudy jsou poháněny především větry, tření větrů s vodní hladinou a tření spodního proudu o mořské dno produkuje na ploše desítek tisíc čtverečních kilometrů nesmírné množství statické elektřiny. Zanedbatelné však není ani působení rozdílů v hustotě mořské vody. Od školních let víme, že chladná voda má větší hustotu než teplá, takže klesá dolů, zatímco teplejší voda stoupá vzhůru. V blízkosti pólů se tedy studená voda zákonitě "potápí" a proudí pod mořskou hladinou v opačném směru stejnou trasou směrem k rovníku, kde se vynořuje, aby nahradila teplou vodu, kterou povrchové proudy neustále unášejí k pólům. Na proudy působí i ostrovy a tvar pobřeží světadílů - ohýbají je nebo štěpí na samostatná ramena. Všeobecně však platí, že velké proudy pravidelně víří kolem různých oceánských pánví. Tyto víry, odkláněné tím, jak se Země otáčí kolem své osy, se pohybují ve směru hodinových ručiček na severní polokouli a v opačném směru na jižní.

Kdysi mi profesor Kahuda ukázal fotografii z Indie, kde polonahý stařec seděl na zemi a hleděl netečně před sebe. Všude byl sníh, pouze asi jeden metr kolem něho nebyl. Pan profesor si ověřil, že muž tak sedí již delší dobu, aniž by přijímal potravu. Tuto skutečnost jsem si vybavil, když jsem četl, že jikry úhořů se vznášejí ve vodě mnohem delší dobu, než jikry ostatních ryb, a bez potravy se vyvíjejí. K tomu potřebnou energii získávají pravděpodobně z místa s velkou energetickou koncentrací jako stařec v Indii. Podobné místo se nachází v Golfském proudu na úrovni rovnoběžky kanadského poloostrova Nova Scotia, kde vlivem ohybů, meandrů a vírů se mohutná koncentrace energie mořského proudu ještě umocňuje. Je pravděpodobné, že se v těchto místech nachází trdliště úhořů. Pokud bude tato informace potvrzena, mimo místa kde se úhoři rozmnožují, poznáme také optimální energetickou hodnotu, která by mohla být využita ve zdravotnictví.

V ohlasech na mé články se vyskytují pochybnosti převážně nad tím, že tak závažné poznatky by po celá staletí unikaly pozornosti vědy. Bohužel - stalo se ...

P.S. Webové stránky jsou pouze v angličtině. Články v českém jazyce naleznete v časopisech na vyhledávači GOOGLE po zadání hesla „miroslav provod+statická elektřína“

Miroslav Provod

Zpět na Úkazy na nebi a ve vesmíru