Planeta Mars se na konci srpna ocitne v nejmenší vzdálenosti od Země za posledních 73.000 let - tvrdí čeští astronomové. Kvalitní dalekohledy tak umožní pozorovat řadu detailů, které jsou jinak pod hranicí rozlišitelnosti - sdělil mluvčí České astronomické společnosti.
Experti však nejsou zajedno, kdy se již podobně blízko Mars k Zemi přiblížil. Kvůli teorii relativity se prý mění elementy drah planet, výpočty tak nemohou být zcela přesné a tak se rozdílné časy uvádějí většinou v rozmezí od 40.000 do 70.000 let.
Podle údajů amerických astronomů bude letos Mars od Země nejblíže za 60 tisíc let, podle jiných expertů za 5 tisíc let. Podle Belgičana Jeana Meeuse, který je považován za autoritu ve světě astronomických výpočtů a k jehož názoru se přiklánějí i členové České astronomické společnosti, je to ale nejblíže za 73.000 let. Ve středu 27. srpna tak má být vzdálenost mezi Zemí a Marsem zhruba 55,7 milionů kilometrů, což znamená, že na noční obloze bude Marsův rudý kotouč o hodně větší a zářivější než obvykle. V tu chvíli totiž nebude vycházet ani Měsíc, ani Venuše.
Mars, jež obíhá jako čtvrtá planeta v pořadí od Slunce a je sedmou největší byl znám již od prehistorických dob. Od roku 1877, kdy na něm astronomové objevili cosi jako zavlažovací kanály, bývá spojován s mimozemšťany – Marťany, zelenými mužíky…. Záhadná planeta stále budí zvědavost nejen vědců, ale je i favoritem spisovatelů sci-fi a jeví se jako nejvhodnější místo (kromě Země) ve Sluneční soustavě pro lidské osídlení. Sondy Viking 1 a 2 na něm však žádnou formu života nepotvrdily.
Kolem Marsu obíhají dva měsíce, Phobos (Strach) a Deimos (Hrůza), jež mají nepravidelný tvar a jejich přibližný průměr je 23 a 16 kilometrů. Mars obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti 227,9 milionu kilometrů a jeden oběh trvá 687 dní, takže rok je tam skoro dvakrát delší než na Zemi. Na jeho povrchu je - při teplotě od -140 stupňů po +20 stupňů - kamenitá poušť pokrytá načervenalým pískem a prachem s vysokým obsahem železa.
O Marsu se často hovoří jako o rudé či krvavé planetě. A právě díky rudému zbarvení, připomínající oheň a krev dostala planeta pravděpodobně své jméno Mars podle římského boha války, neboť pro starověké národy symbolizovala už samotná červeň KREV, OHEŇ a VÁLKU.
Hluboko do lidských dějin sahá sláva řeckých a římských bohů
V 8. století př.n.l. začali příslušníci řeckých kmenů osidlovat jižní Itálii a břehy Sicílie a záhy zde vytvořili koloniální oblast Velké Řecko. V 6. a 5. století př.n.l. dosáhli Řekové největší politické moci i vrcholu v umělecké tvorbě. Založili města Neapol, Tarent, Kroton a Lorci, na Sicilii to byly Syrakusy, Segesta, Naxos, Tandaris a další. Dobytím Syrakus Římany končí éra řeckého osídlení, avšak nekončí vliv řecké kultury a vzdělanosti.
Římané a Řekové měli
podobné bohy a pod vlivem řecké kultury došlo v některých
případech k jistým ztotožněním, čímž vznikli
božské osobnosti s mocí a vlivem takové, jak je známe
podnes.
To je případ i Marsu, jehož protějškem v řecké mytologii byl bůh Arés, syn nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, který nebyl příliš oblíben ani mezi bohy, ani mezi lidmi. Jediní, kdo ho měli rádi byla Afrodité, která s ním podváděla Héfaista a bůh podsvětí Hádes, ke kterému přicházeli duše padlých bojovníků.
Podle řecké báje Arés (Mars) vyskočil jako dospělý muž z těla rozlícené Héry. Arés se tak narodil z hněvu a vzdoru, jako obraz zuřivosti a vzteku své matky.
Arés byl ovšem hezký, urostlý mladý muž, jehož chování bylo sice poněkud obhroublé a vojácky strohé, přesto však byl přitažlivý pro řadu žen i bohyní. Při svádění Afrodity byl přistižen při činu a uvízl v důmyslné síti, kterou na něj nastražil Afroditin manžel Héfaistos, neboť chytrosti Arés taky mnoho nepobral. Avšak bohyně lásky a krásy Afrodité se do Arése bezhlavě zamilovala a měla s ním pět dětí. Byli to Deimos a Phobos, kteří byli povahou zcela po otci Areovi a dále Erós - bůh lásky, Anterós - bůh pomsty zhrzené lásky a krásná Harmonie. Ti zdědili víc vlastností po Afrodité a měli proto v řeckých mýtech příjemnější role a oblíbenější pozice.
Bůh války byl svému otci nejprotivnější ze všech olympských bohů. Zeus ho nesnášel právě pro jeho krvelačnost a kdyby nebyl jeho synem, již dávno by ho svrhl do Tartaru.
Arés však právě v bitvách a zabíjení nachází radost a činí mu potěšení bít se na té či oné straně, jak se mu právě zachce. Vznáší se mezi bojovníky, sám v zářící zbroji s velikým štítem a rozsévá zkázu. Po jeho boku jsou vždy bohové Deimos a Phobos - děs a hrůza. Zároveň s nimi je zde i Eris, Aréova sestra a bohyně sváru a nechybí ani bohyně Enýó, rozsévající záhubu.
V řecké mytologii vystupuje ještě bohyně války Athéna. Ta byla, na rozdíl od Aréa, bohyní války moudře vedené a tudíž často vítězné. Ta z válčících stran, jíž byla nakloněna bohyně Athéna proti bohu Aréovi, zpravidla zvítězila, neboť moudrost bohyně Athény byla silnější zbraní než zaslepená zuřivost Aréova. Nezřídka tak smrtelní hrdinové dokáží zahnat či poranit Aréa, když mají na své straně Athénu. Takto jej dokázal v trojské válce zranit svým kopím Diomedés a obrovití Alóeovi synové ho dokonce věznili třináct měsíců v mosazné nádobě, až ho polomrtvého vysvobodil Hermés.
Arés se zapsal do dějin také tím, že jako první stanul před soudem bohů jako obžalovaný z vraždy Halirrhotia syna Poseidóna. Arés se hájil tím, že pouze tak zabránil znásilnění své dcery Alkippy. Nikdo jiný na místě činu kromě Aréa a Alkippy nebyl, ta samozřejmě svědectví svého otce potvrdila a tak byl Arés viny zproštěn.
Tento příběh se stal v Athenách a na paměť této události byl pahorek, kde se soud konal, po Aréovi pojmenován na Areopagos – a nachází se na opačné straně naproti severnímu svahu Akropole. Arés usmrtil Hallirrhothia u studánky, nad níž byl později vystavěn Themidin chrám.
Na rozdíl od Aréa byl římský Mars uznáván a ctěn a zaujímal v pantheonu významnější postavení než sám Jupiter. Římané uctívali Marta nejen jako ctnostného bojovníka, ale i jako boha vegetace, plodnosti. Arés - Mars byl tedy původně bohem jara, všeobecného rozpuku, vítěz nad temnými silami zimy. Vždyť ten, kdo musí zvítězit nad zimou, musí bojovat vší silou, slepě se vrhat do boje a nesmí se nechat porazit. Římané věřili v jeho náklonnost a ochranu, uctívali ho pořádáním mnoha slavností, jejichž součástí bývaly dostihy, průvody i oběti zvířat. Na jeho počest mu postavili Římané ve svém městě několik chrámů a svatyní. V anglosaských a románských jazycích je právě proto název pro jarní měsíc březen odvozen od jména Mars.
Řekové jím tedy pohrdali pro jeho hrubost a krutost, zatímco Římané Marta uctívali - to jsou dvě stránky agresivity. Positivní stránka Marta nám umožňuje dosáhnout nezávislosti, dává nám schopnost stát na svém a rozhodovat se ve svůj prospěch. Tento Mars nás pobízí, abychom se naučili novým dovednostem a umožňuje nám vyrovnat se s požadavky života
Latinský kořen jeho jména souvisí buď se slovem mar nebo mars, což znamená "zářit" a představuje plodivou sílu. Byl nazýván Mars Gradivus, z latinského grandiri - růst, zvětšovat se - a doprovázeli ho dva panoši: Honos (čest) a Virtus (ctnost).
Mars je planetou, která umí nejen bojovat, ale také stavět cestu k vytčenému cíli a ničit to, co se mu nelíbí a co považuje za zastaralé. Ryzí martská povaha bývá tak mužná, až je děsivá.
Pro Mars je tedy typická odvaha, statečnost, trpělivost a sebedůvěra. Pod jeho vlivem jsou lidé snadno výbušní, neklidní, hádaví, nestálí a násilničtí. Jsou mu přičítány manželské problémy, ty hrozí zvláště v těchto dnech, kdy je planeta nejblíže k Zemi. Mars je účinným pomocníkem při utváření obraného systému lidského organismu.
Mars je tedy zdrojem životní síly a v tomto smyslu činí dobro. Ale protože má i záporné charakterové stránky – k těm patří i vrtkavost, nestálost a neklid - jsou jeho zrozenci impulzivní, pochybovační, nejistí a mají v sobě jakýsi druh snížené citovosti a citlivosti.
Ke koníčkům lidí narozených v tomto znamení patří bojová umění, zápasy a závody, lovecký sport a sporty vůbec. Pro svůj sportovní duch umí se vyrovnat stejně dobře s porážkou jako s vítězstvím. Jejich dynamismus a energie jim dodává smělosti k hrdinným činům - odváží se například i projít ohněm či bojovat s tygrem, a podobně. Překvapují svojí neobyčejnou odvahou. Rádi debatují, směle hovoří na veřejnosti, mají zálibu v politice. Vrcholu svých sil a schopností dosahují v období mezi 27 až 45 rokem svého života.
Mars je vládcem znamení Berana a Štíra, jeho dnem je úterý, jeho hodinami jsou třetí, desátá, sedmnáctá a dvacátá čtvrtá. Kamenem Marsu je červený korál, ze stromů je to dub, jenž zapouští kořeny tvrdě a pevně v zemi, jehož kůra i dřevo vzdorují každé bouři a jehož větve se sukovitě vztahují k nebi.
Znamení, ve kterém se nachází Mars ukazuje, jak se nejlépe projevují naše touhy, aniž bychom se příliš prosazovali nebo byli k něčemu tlačeni. Mars v zemských znameních nerad plýtvá silami pro vzdušné zámky. Jinými slovy - když něco naplánuje, pak je to nejen reálné, ale bude to i provedeno.
Mars ve vzdušných znameních sebou pěkně ošívá, neboť tam má sice hodně projektů a nápadů, ale jeho síla je roztříštěna, protože vzdušná znamení jsou známá tím, že nerada bojují, ale klidně se přeorientují na jiný cíl, když něco nevyjde. Což se samozřejmě bojovnému Marsu moc nelíbí.
Mars ve vodních znameních je emocionální a pěkně náladový, občas mu chvíli trvá, než se rozhodne pro nějaký konkrétní cíl.
Mars v ohnivých znameních je nanejvýš spokojený a rád dokazuje, jak je silný - má smysl pro čest, je veselý a všechno umí lépe, je ale také vtipný.
Mars a Země mají mnoho společného, Marsu se dokonce občas takto říká. Obě planety mají hory, kaňony, sopky a dokonce i polární čepičky. Také jsou na nich řečiště, ta marsovská jsou ale vyschlá.
V roce 1877 byly na Marsu objeveny italským astronomem Schiaparellim záhadné kanály, jež dosud vzbuzují fantazii lidí, dokonce tyto tmavé a úzké linie byly pokládány za umělé průplavy, jež vybudovali Marťani. Teprve dalším výzkumem bylo zjištěno, že se jedná o řady nepravidelných skvrn, které se pozorovateli viděly jako optický klam.
K Marsu byly nebo jsou vyslány tyto meziplanetární sondy: Mars Odyssey, Global Surveyor, Pathfinder, Viking, Mariner, Mars Exploration Rovers, Mars Express a Beagle 2 Nozomi.
Přestože dosud nebyla uskutečněna mise s návratem hornin, je na Zemi několik kusů vyvřelých horniny z této planety. Nejedná se však o sedimentární vzorky půdy, ale meteority původem z Marsu. Dva úlomky kamenů jsou v těchto dnech ke spatření v aktuální expozici, kterou připravila spolu se sledováním noční oblohy Štefánikova hvězdárna v Praze na Petříně a to od poloviny srpna do konce září, v srpnu od 21:00 do 23:00, v září od 20:00 do 22:00 hodin.
Přímá pozorování Marsu dalekohledy nabízejí i další hvězdárny po celé republice – viz odkaz Štefánikova hvězdárna.
Vzhledem k "velké" opozici Marsu bude otevřena v mimořádných termínech i hvězdárna Ďáblice.
Ve středu 27.
srpna v 11.51 hodin středoevropského letního času se
dostane Mars k Zemi tak blízko, jak nebyl posledních skoro
60 tisíc let. Od Země ho bude dělit pouhých 55 758 006
kilometrů.
Ačkoliv nám "pouhých 55,76 milionu" kilometrů
určitě připadá hodně, je třeba si uvědomit, že tou
dobou k nám bude skoro 6krát blíže než na začátku
roku 2003 (což bylo 307 milionů km). Mars se na dostaveníčko
se Zemí řítí pořádně rychle - než jste tento odstaveček
dočetli až sem, urazil asi 60 kilometrů.
O den později, ve čtvrtek 28. srpna, pak dojde k velké opozici Marsu. Opozice je okamžik, kdy se planeta dostane na obloze do bodu, který leží "na opačné straně" než Slunce. V době opozice se Sluncem jsou planety pozorovatelné většinu noci nebo celou noc. Je to proto, že planeta vychází, když Slunce zapadá a když Slunce vychází, zapadá planeta. Okolo půlnoci planeta kulminuje (tedy je na obloze nejvýš).
Velkou opozici, jaká nastává letos v srpnu, nemělo lidstvo ve své historii zatím možnost spatřit.
Blíže k Zemi, než letos v srpnu, se Mars dostal naposledy skoro před 60 tisíci lety, což je podle posledních výpočtů přesně v roce 57 617 př.n.l. - tehdy se k naší planetě přiblížil na vzdálenost 55 718 000 kilometrů. Neandrtálci, kteří v té době žili, mohli na obloze vidět kotouček Marsu s úhlovým průměrem 25,13 vteřiny.
Lépe než neandrtálci a my na tom budou naši potomci. Při velké opozici Marsu 28. srpna 2287 se totiž Mars k Zemi přiblíží na 55,69 milionu kilometrů a vidět bude kotouček Marsu s úhlovým průměrem 25,14 vteřiny!
Po velké opozici se Mars začne od Země opět vzdalovat a úhlový průměr kotoučku se budu zmenšovat. Nicméně ještě v září bude Mars stále dost jasný a kotouček dostatečně velký. V listopadu a prosinci uvidíme Mars už jen v první polovině noci.
Zdroje a doporučené odkazy:
Přeji hezké pokoukání
a příjemný zážitek!
Vera Zahálková