Čtrnáctého září roku 1959, nedlouho po půlnoci moskevského času, dopadla na povrch Měsíce sovětská sonda Luna 2 a stala se tak prvním předmětem vyrobeným lidskou rukou, který se v novodobých dějinách lidstva na toto nám nejbližší kosmické těleso dostal.
Já osobně se na tenhle okamžik nepamatuji, byl jsem tehdy velmi malým dítkem, ale co mi v paměti utkvělo je, že se tehdy neříkalo Luna, ale pa rusky - Lunik a když tehdy v SSSR vypustili nějakou tu družici, říkalo se - mužici vypustili družici ...
Luna 2 byla druhým článkem tehdejšího kosmického programu SSSR zaměřeného na
výzkum Měsíce. Její předchůdkyně, Luna 1, startovala druhého ledna 1959 a kolem
Měsíce jen proletěla. (Tomuto startu předcházely tři neúspěšné, o nichž média
samozřejmě mlčela, jak bylo tehdy zvykem). Měla sice již také dopadnout na
měsíční povrch, ale díky poněkud vyšší rychlosti cíl minula. Jedno prvenství ji
však patří - byla prvním pozemským objektem, který překonal druhou
kosmickou rychlost (11,4 km/s). Dodnes obíhá kolem Slunce jako první umělá
planetka. Start Luny 1 završil část lunárního programu Luna E-1; jenž tvořily
tři neúspěšné a jeden úspěšný start lunárních sond. Následoval mírně
modifikovaný program Luna E-1A, jehož první start byl opět neúspěšný a druhý
vynesl k Měsíci právě sondu Luna 2.
Okrajově připomeňme třetí úspěšnou z měsíčních sond první generace - Lunu 3. Ta se proslavila fotografiemi odvrácené strany Měsíce. Pozoruhodný byl způsob jejich vzniku a přenosu na Zemi. Povrch Měsíce byl fotografován na film, který byl na palubě sondy automaticky běžným chemickým procesem vyvolán, ustálen a usušen. Obsah filmu byl pak odvysílán na Zemi postupem známým pod názvem telefoto, který byl do nedávné doby používán u dálnopisů.
Když se podíváte na fotografii sondy, ani byste neřekli, že vážila 234 kilogramů. Do udávané úhrnné hmotnosti 390 kg jsou kromě vlastního objektu Luna 2 zahrnuty i přístroje na posledním stupni rakety. Kulovitý plášť o průměru kolem 90 cm byl vyroben z lehké slitiny hliníku a hořčíku. Na straně otočené k Zemi byla vybavená systémem antén pro přenos rádiového signálu a na straně otočené k Měsíci byly umístěny kamery pro snímání měsíčního povrchu. Přístrojové vybavení sondy zahrnovalo protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí, scintilační a Geigerův čítač pro měření intenzity a složení kosmického záření a detekci těžkých jader, dva piezoelektrické detektory mikrometeoritů a radarový výškoměr pro zjišťování vzdálenosti sondy od měsíčního povrchu.
Část
vědeckého vybavení byla umístěna i na posledním stupni nosné rakety. Zde byl
umístěn přibližně 1 kg sodíku, který byl vypuštěn cca 140 000 km od Země s cílem
sledování vytvořeného oblaku sodíkových par ze Země. To se podařilo a "umělá
kometa" byla pozorována po dobu asi pěti minut. Z jeho rozptylu mělo být
usuzováno na hustotu vesmírného prostředí. Umělé mračno se rozptylovalo
rychlostí téměř 1 km/s a viditelné bylo zhruba do chvíle, kdy jeho průměr dosáhl
400 kilometrů
Na plášti sondy byl umístěn kulovitý emblém, který byl složen z 72 kusů pětiúhelníků se státním znakem SSSR a s nápisem SSSR - září 1959. Ten se později stal vděčným námětem na poštovních známkách řady zemí.
Zajímavá byla již tehdy zodpovědná příprava sondy pro let i pozdější dopad. Spolu s posledním stupněm rakety byly všechny díly i přístroje rakety sterilizovány, aby se na Měsíc nemohla dostat žádná forma pozemského života.
Nosná raketa Luna 8K72 odstartovala 12. září 1959 z kosmodromu Bajkonur. Po dohoření třetího stupně sonda získala potřebnou únikovou rychlost z gravitačního pole Země. Sonda se od posledního stupně pak oddělila, ale tento stupeň měl sledovat její trajektorii a popadnout rovněž na povrch měsíce. Po 33,5 hodinách letu sonda dosáhla cíle. Radiový signál přicházející ze sondy ustal - sonda dopadla rychlostí cca 3,3 km/s na měsíční povrch. Žásah" se podařil zhruba 800 km od středu vidtelného měsíčního terče, východně od Mare Serenitatis, v oblasti Mare Imbrium (Moře dešťů). Stalo se tak 13.9. 1959 ve 21:02:24 světového času, takže udávané datum 14.září odpovídá dvěma minutám a čtyřiadvaceti sekundám po půlnoci času moskevského. Třicet minut po dopadu sondy dosáhl povrchu Měsíce i třetí stupeň nosné rakety.
Podobně jako Luna 1, také Luna 2 měřila intenzitu kosmického záření, jeho složení, zkoumala těžká jádra v kosmickém prostoru, hustotu atmosféry, plynnou složku meziplanetárního prostoru, mikrometeority a magnetické pole Země i Měsíce. Všechny tyto údaje předávala až do svého dopadu na měsíční povrch řídícímu středisku. Luna 2 před dopadem také odvysílala snímky přibližujícího se měsíčního povrchu. Sonda nezjistila u Měsíce žádné magnetické pole ani radiační pásy, jako jsou u Země.
Trajektorie letu Luny 2 podle stránek ESA
Podle Antonína Vítka, experta na astronautiku Akademie věd České republiky, měla sonda Luna 2 dopravit na povrch Měsíc nukleární nálož, která měla vybuchnout. Sovětský svaz chtěl takto demonstrovat svou vojenskou sílu, ale nakonec od záměru upustil z obavy, že v případě havárie nosné rakety a jejího dopadu mimo území SSSR by se nálož mohla dostat do nepovolaných rukou. (Viz České noviny)
Nebyla by to obava až tak neopodstatněná, protože z devíti pokusů o vypuštění nosné rakety Luna 8K72, byly jen tři úspěšné.
JL
Zpět na Úkazy na nebi a ve vesmíru
