Převzato z WM magazínu č.80
Zalednění Antarktidy údajně začalo před 35 miliony let. Existují však autentické staré mapy, jež prokazatelně ukazují Antarktidu bez ledu, ať již v době svého vzniku v 16. až 18. století, nebo jako kopie starších map. Všechny, jako například mapa Philipa Buacheho z roku 1737, pocházejí z doby před oficiálním objevením Antarktidy v roce 1818. Jestliže však zalednění Antarktidy začalo před 35 miliony let a vnitrozemský led je, a to se předpokládá, více než 30 milionů let starý, nemohli naši předkové nikdy zachytit pevninskou masu pod ledem na mapách.
Podle výkladu Jacka Hougha, zveřejněného v odborném listě chicagské univerzity Journal o/Geology (1950, sv. 58, s. 254nn.) vykazují vrtná jádra z doby ode dneška až do doby před 6000 lety mořské sedimenty "z doby ledové". Sedimenty z doby o 9000 let starší, tedy z období až před 15 000 lety, jsou podle téhož výzkumu tvořeny vrstvami jemně zrnitých usazenin, roztříděných podle velikosti. Pocházejí z bezledových (mírných) pásem a do moře je dopravily řeky. Vrtná jádra ukazují, že poslední teplé období na jižním pólu skončilo před 6000 lety a teprve poté došlo k zalednění. Potvrzuje toto teplé období nález zkamenělé mouchy (Nature, sv. 423, 8. 5. 2003, s. 135-136)? Protože má být Antarktida zaledněná už více než 30 milionů let, paleontologové výskyt vyššího hmyzu, kam patří i moucha domácí, v Antarktidě vylučují. Platí totiž: mouchy potřebují teplo! Avšak Hough prokázal existenci nezbytného teplého období na jižním pólu ještě před 6000 lety. Nález mouchy tak není žádná hádanka. Musíme však škrtnout oněch 30 milionů let, tedy dobu, po kterou Antarktidu údajně svírá ledový krunýř: k zalednění, avšak rychlému, došlo totiž teprve před několika málo tisíci lety (v důsledku zimy po dopadu nebeského tělesa).
Předpokládaný rozsah zalednění v poměrně nedávné době
Badatelé na palubě německé výzkumné lodi Polarstern narazili v horských
hřbetech pod arktickým ledem na oblast nezvykle prudké vulkanické aktivity s
čerstvými lávovými řekami. Zalednění Arktidy (Grónska, Špicberků) a Antarktidy
bylo mj. přímým důsledkem vulkanické činnosti, jež podle všeho dodnes pod ledem
přetrvává, a větrných proudů, jak se utvářely následkem změněných tepelných
poměrů po potopě. Platí totiž, že bez tepla nejsou srážky (ani sněhové) a
nemohou se tvořit ledovce.
Tato
fáze, kterou nazývám "doba sněhová", vlastně představuje silně zkrácenou dobu
ledovou. Podle mého názoru ji vyvolala globální zima, jež začala po dopadu
velkého, přičemž oceány byly zpočátku ještě teplé. O celé této problematice
podrobně pojednává kniha Kolumbus přišel jako poslední. Rychlé extrémní
ochlazení po dopadu nebeského tělesa (hranice křída/třetihory) bylo v roce 2004
potvrzeno i v odborném časopise Geology. Závěr: ledovce vznikly rychle, a nikoli
pomalu.
Nesmyslnost představy, že "velká doba ledová" trvala téměř dva miliony let, dokazuje zjištění paleontologa dr. Ralfa-Dietriecha Kahlkeeho , což je uznávaný odborník na dobu ledovou: srstnatí nosorožci, mamuti, pižmoni a bizoni, ale i teplomilná zvířata jako sloni a lvi obývali obrovská území od severního Španělska po dálněvýchodní tichomořské pobřeží, ba dokonce i Severní Ameriku za Beringovou úžinou, a to vše během "velké doby ledové". Toto zjištění je správné, jsou však z něho vyvozeny nesprávné závěry, Ve zprávě na internetu se doslova praví: "Tato zvířata snášela se stoickou odevzdaností velké sucho a teploty hluboko pod bodem mrazu ... kdy věčně zmrzlá půda sahala několik stovek metrů pod povrch. Rozhodující pro vývoj ekosystému je však doba působení chladu - tisíce let nebo desetitisíce let." Jinak řečeno: Zvířata jako lvi vegetovala stoicky v trvalém mrazu bez dostatku potravy? Je to doklad perfektní strategie přežití těchto zvířat, jak se domnívá Kahlke, nebo je to čirý nesmysl .. ?
Období chladu nebo pokles teplot přežijí tato zvířata jen krátkou dobu, pokud vůbec. Velká stáda najdou za takových klimatických podmínek jen sotva nějakou potravu. Copak tolik druhů zvířat přežilo dlouhá údobí "velké doby ledové", aby z větší části (odhaduje se 80 %) vymřelo, sotva skončila? To je nesmysl, protože zvířata bez potravy vymírají, když pokles teplot začne, a ne na konci dlouhého období nízkých teplot. Závěr: led se dostavil rychle a náhle před několika málo tisíci lety, a v důsledku náhlého prudkého ochlazení vymřela řada druhů zvířat. Nejnovější výzkumy můj názor potvrzují: před 24 000 lety, právě když teploty doby ledové údajně dosahovaly nejnižšího bodu, existovala na ledové Beringově úžině (Beringia) druhově bohatá flóra a fauna (mamut, bizon, kůň) s dostatkem potravních zdrojů. "Arktickou step" tak ještě před relativně nedávnou dobou tvořila úrodná travnatá krajina.
Grónsko
je v dnešní době pokryto věčným ledem, který by však měl při pokračujícím
zvyšování teploty o tři stupně ročně již za tisíc let zmizet. Led má bez ohledu
na kolísání klimatu jen relativně krátkodobou životnost, jak ukazuje celosvětový
úbytek ledovce, a nepřetrvává miliony let.
Vrtné jádro o délce 3028 metrů, odkryté v rámci evropského proojektu GRlP (Greenland lce-Core Project) v letech 1990 až 1992, má dokázat, že ledový krunýř Grónska je starý 250 000 let. Rozpoznatelné vrstvy ledu však sahají jen do hloubky 1500 metrů, pak následuje masivní led. Protože chybějí vrstvy, určuje se stáří ledu podle částic prachu. Přibližně 2300 metrů hluboko je led údajně starý jen 40 000 let. Podle oficiálního názoru tak většina ledu vznikla na konci éry neandertálců, kdy již žil raný moderní (kromaňonský) člověk! Zbývajících 723 metrů - tedy čtvrtina vrtného jádra - má podle toho představovat celých 210 000 let. Protože se v této hloubce vyskytuje jen masivní led, předpokládá se, že v nejspodnější části se asi jeden milimetr rovná jednomu kalendářnímu roku. Jak vznikla taková hypotéza? Předpokládá se určitá rychlost proudění ledu a z ní se uplácá (nedokázaný) model proudění ledu i s rychlostí jeho putování. Získaný výsledek samozřejmě přímo závisí na svévolně určených výchozích datech. Pokud je změníme, změní se i výsledek.
Mezitím bylo zjištěno, že chyba nespočívá jen v tomto. Nové zkoumání nyní snížilo stáří vrtného jádra nanejvýš na 200 000 let a diskutuje se o tom, zda lze ze získaných dat vůbec vyvozovat nějaké závěry pro dobu před 110 000 lety. Ledové vrtné jádro, představující údajně přesný kalendář, je proti očekávání mladší, stačilo jen změnit vědecké předpoklady ...
Avšak i tento nižší věk je nejspíš příliš vysoký. Patnáctého července 1942 bylo v Arktidě nuceno nouzově přistát osm letadel, jež byla vyproštěna z ledu teprve po 47 letech. Jejich nález dokládá, že s prouděním ledu není cosi v pořádku. V tu dobu totiž k němu nedocházelo: stroje stály na stejných souřadnicích, na kterých kdysi přistály. Pokud dosadíme do modelu proudění nulovou rychlost, dostaneme náhlý vznik ledu v důsledku nějaké události, jak předpokládá moje teorie doby sněhové. Odbornici na led (glaciologové) navíc vypočítali, že letadla by měla být pokryta dvanáctimetrovou vrstvou ledu. Ve skutečnosti to byly 54 metry ledu a navíc 24 metry velmi tvrdého firmu, tedy celkem 78 metrů - 6,5násoobek prognózy. Led tedy narůstá podstatně rychleji, než si glaciologové mysleli. Když přepočteme prokázanou míru růstu ledu v letech 1942 až 1989 1,65 metru za rok na ledové vrtné jádro v délce 3028 metrů, pak je "věčný" led v Grónsku právě 1818 let starý! Dnešní zalednění ve skutečnosti začalo s malou dobou ledovou kolem roku 1350. Předtím bylo Grónsko zelené a Vikingové tam chovali dobytek a vyráběli mléčné produkty.
U ledového vrtu NGRlP, dokončeného v roce 2003, byl k překvapení výzkumného
týmu (Andersen, 2004) nad skalnatým podložím ledového štítu v hloubce 3085 metrů
nalezen načervenalý led smíšený s bahnem. Je v něm uvězněno hnědavé jehličí
borovic, stromová kůra a tráva. Tyto rostlinné zbytky mají být staré několik
milionů let. Proč však nemohou být stejného stáří jako vrstva ledu, která je
obsahuje, tedy 123 000 let? Vždyť existence jehličí vyžaduje přítomnost
příslušných stromů, a ty podle geologické časové tabulky nemohly v Grónsku růst
později, než začala doba ledová - pak už jim to "věčný" led nedovolil.
Jde o začarovaný kruh, neboť podle modelu doby ledové začalo zalednění Arktidy
před 10 až 15 miliony let (o 20 milionů let později než na jižním pólu),
přestože vrtná jádra z ledu jsou nanejvýš 0,2 milionu let stará. Že vědci
nepřestávají dodávat takovéto za vlasy přitažené a chybné interpretace, je
důsledkem toho, že jsou stále ještě zajatci vlastních statických a dogmatických
modelů, z nichž se pak takový začarovaný kruh odvíjí. Když předpokládaná
geologická období zkrátíme, vypadají zajímavé výzkumy důvěryhodněji: bylo
Grónsko bez ledu ve sejnou dobu, kdy to je doloženo pro Beringovu úžinu - v době
údajně vrcholící doby ledové před 24 000 lety? Tato doba, kdy byly arktické
oblasti bez ledu, odpovídá v mém modelu bezledové fázi před potopou až do doby
před 5500 (případně 4500) lety.
Významné je zjištění, že rostlinné zbytky v ledu nad skalnatým podložím výzkumný tým správně interpretuje jako indicii rychlého vytvoření ledu. Toto senzační zjištění musím zdůraznit! Právě z toho přece vycházejí moje základní teze: z rychlého, a nikoli pomalého zalednění, jež by začínalo na horách. K takovému závěru však lze dospět pouze tehdy, bude-li zachovalý rostlinný materiál relativně čerstvý, a ne příliš starý. Nebo se listí a tráva uchovají, když se zalednění dostaví náhle, v čerstvém stavu statisíce let? Určitě ne, protože listí v krátké době zetlí! Škrtněme tedy svévolně dosazené miliony let, nechme krajinu rychle zledovatět a rychle zakonzervovat rostlinné zbytky: oficiálně, podle nové analýzy ledového vrtného jádra a v souladu s geologickým datováním před 123 000 lety, avšak alternativně podle mého modelu doby sněhové po potopě před 5000 lety - Grónsko neznamená "Zelená země" jen tak pro nic za nic.
Benátští
bratři Niccolo a Antonio Ze no - kolem roku 1380 procestovali severní Atlantik -
vytvořili mapu, kterou však zveřejnil teprve roku 1558 Francesco Marcelino v
Benátkách. Na mapě vidíme Grónsko bez ledu s horami a řekami, zobrazené, jak
určil odborník profesor Charles H. Hapgood (1996) z Keene State College (New
Hampshire), v polární projekci. Ten také zjistil, že topografie Grónska pod
ledem v podstatě odpovídá topografii na mapě. Jinými slovy, lidé vytvořili mapy
Grónska v době, kdy tam žádný led nebyl. Proto jsem předpověděl, že pod "věčným"
ledem budou objeveny nálezy moderního člověka staré nanejvýš několik tisíc let.
Pokud se týká Grónska, byly moje předpovědi již potvrzeny, neboť k údivu vědců
byla u Nipaatsoqu nalezena pod ledem farma z doby Vikingů. ,,Analýzy půdy
ukázaly, že v polovině 14. století nástup malé doby ledové znemožnil život na
severnějším pobřeží Grónska," píše Charles Schweger, profesor archeologie na
univerzitě Alberta (New York Times, 8. 5.2001). Jinak řečeno, Vikingové viděli,
jak jejich farmu pohlcuje led, který ji nakonec úplně pohřbil.
Několik staletí staré mapy v každém případě dokazují, že náš obraz světa zprostředkovaný školskou vědou je definitivně chybný, protože lidé viděli dnes údajně "trvale zaledněné" oblasti ještě bez ledu a mohli je změřit a zaznamenat do map. Co z toho plyne: velká doba ledová je fikcí, vždyť "věčný led" přišel rychle v průběhu "doby sněhové" jako doprovodný jev potopy, ve skleníkovém klimatu resp. během římského klimatického optima a teplého období ve středověku pak zase roztál, aby se v Arktidě (v Grónsku, Kanadě) znovu vytvořil kolem roku 1350 za malé doby ledové.
Jestliže období po vymření dinosaurů v důsledku dopadu nějakého nebeského tělesa (třetihory a čtvrtohory) proběhla jen jako zkrácená fáze, pak nemůže být příběh vývoje savců a člověka rozhodně pravdivý, vždyť se údajně odehrál právě v tuto dobu, až po skončení éry dinosaurů. Pokud geologická období zkrátíme, člověk se nemohl vyvinout z nějakého opičího předka. Proti evoluci člověka však existují ještě i další důkazy.
Výtah z knihy připravil Jiří Matějka
H. J. Zillmer: Evoluce - podvod století
Vydal: Euromedia group, 2006
Z WM magazínu č. 80 převzal JL
Zpět na Úkazy na nebi a ve vesmíru
