Ve zprávách ze 7. a 8. ledna 2002 se objevila nenápadná zprávička, kterou mnohý čtenář snadno přehlédl. "Co, že se nějaký asteroid těsně přiblížil k Zemi? To je zase nejspíš reklama na nějaký nový velkofilm.", pomyslel si. A z gustem se ponořil mezi aféry své oblíbené politické strany, fotbalisty a anorektické filmové hvězdy. Jenže bohužel, tentokrát opravdu nešlo o nový velkofilm, ve kterém nějaký Brousek Vilík nebo Superman v poslední pikosekundě zachrání mrknutím oka celou zeměkouli.
Asteroidy (planetky) jsou malá vesmírná tělesa. První z nich, Ceres, známe od roku 1801. Dříve byly za jejich í zdroj považovány komety, což bývá často i pravda. Hlavním zdrojem planetek vyskytujících se v blízkosti Země a jejich fragmentů je však tak zvaný hlavní pás planetek. Ten se rozkládá mezi Marsem a Jupiterem. Zda jsou asteroidy pozůstatkem nějaké bývalé planety, o tom existuje mnoho teorií. Pro nás je však důležité to, že existuje mechanismus, který je schopen tělesa z hlavního pásu vytrhnout a dopravit na dráhy křížící trajektorie vnitřních planet (jmenuje se gravitační rezonance). Bližší údaje najdte třeba na stránce Meteority, planetky a tepelné efekty.
Celková hmotnost všech asteroidů ve Sluneční soustavě pravděpodobně nepřesahuje hmotnost Měsíce. Až dosud bylo objeveno 6000 asteroidů a každým rokem do evidence přibývá několik set dalších. Jak jsou takové planetky velké? Dosud známe šestadvacet planetek s průměrem větším než 200 km a je pravděpodobné, že jsou podchyceny téměř všechny asteroidy o průměru nad 100 km. Má se za to, že těles o průměru kolem jednoho kilometru může být i jeden milión. Pro porovnání - poloměr naší Země, bereme-li ji jako kouli, je 6 378 km (pokud si toto číslo chcete zapamatovat, existuje hezká pomůcka - šetři se osle - še(st) tři se(dm) os(m)).
Pro nás zajímavou, ale výhružnou skupinu mezi planetkami představují ty, jejichž dráhy se těsně přibližují ke dráze Země či ji dokonce protínají. Takové se nazývají NEOs - Near Earth Objects. Stačí se podívat na zjizvenou tvář Měsíce a můžeme si udělat dojem, jak taková srážka s planetkou může skončit. Bombardování Měsíce pokračuje i v současnosti, lze jej dokonce občas přímo pozorovat. Nás před malými tělesy ochrání atmosféra - ale asteroidy mohou být i velké... Většina lidí již také zná hypotézu o příčině náhlého konce slibné životní dráhy veleještěrů na rozhraní druhohor a třetihor po střetu Země s kosmickým tělesem. A strhující popis scénáře, jak mohl být zničen život na sousedním Marsu najdete ve velice zajímavé knize Grahama Hancocka - Příběh konce dvou světů. Pokud vás objekty NEOs zajímají, můžete si prohlédnout jejich podrobný seznam - tedy seznam těch, které dosud známe.
Možnost střetu naší planety s asteroidem je noční můrou astronomů. Na kompletní likvidaci života na Zemi by stačila planetka o průměru 500 m. Nebezpečí může přijít odkudkoliv z vesmíru. Proto se řada pracovišť zabývá zaměřováním přesných poloh planetek a komet, přibližujících se k Zemi. U nás se tím zabývají od roku 1993 astronomové na Observatoři Kleť. Pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 0,57 m spojeného s elektronickou CCD kamerou sledují okolní vesmír a úzce spolupracují s astronomy z celého světa.
Asteroid 2001 YB5 (slovní název nemá) o průměru kolem tří set metrů byl přesto objeven teprve začátkem prosince roku 2001 teleskopem NEAT (Near Earth Asteroid Tracking) na známé observatoři Mount Palomar v Kalifornii. Přibližování asteroidu k Zemi sledovala právě naše Observatoř na Kleti. Asteroid nás minul den po svátku Tří králů, 7. ledna 2002 v ranních hodinách (SEČ). Od Země ho dělilo 830 000 kilometrů (viz obrázky). Je to málo nebo hodně? Je to trochu víc než dvojnásobek vzdálenosti Země - Měsíc. V kosmických měřítcích směšně blízko. Dopad třistametrového asteroidu by podle vědců neznamenal globální záhubu. Odhaduje se, že totální destrukci by propadlo vše ležící do 300 km od místa dopadu a fatální ničivé následky by byly významné do 800 km. To znamená zánik území o rozloze například Francie. (Pro srovnání - dopad tunguzského meteoritu by odpovídal zásahu asteroidem o průměru "pouhých" 60 metrů). Nelze zanedbat ani sekundární důsledky dopadu - otřesy, vymrštění hmot do ovzduší (zvláště při dopadu do oceánu). Asteroid obíhá po silně eliptické dráze a na své cestě kříží dráhy Marsu, Země, Venuše i Merkuru. Doba oběhu kolem Slunce je 1 321 dní.
Mohli jste asteroid uvidět pouhým okem? Nebeská tělesa se klasifikují podle tzv. magnitudy, tedy jasu jejich svitu. Pouhým okem lze vidět tělesa s magnitudou 6. Asteroid 2001 YB5 měl například 3. ledna magnitudu pouhých 15,8 - přestože nás míjel tak blízko, vidět tedy bez dalekohledu nebyl.
Unikli jsme o vlásek? Byla to náhoda nebo poselství vnímavější části lidstva, vážné varování - ale kolikáté už? Lze si představit náhlý náraz do Země, o kterém by předem (záměrně) téměř nikdo nevěděl. Snad je tu i horší scénář; náraz do Měsíce by mohl našeho souputníka vychýlit z dráhy tak, že by se pomalu blížil před zraky bezmocného lidstva k jejich planetě. Je tu nějaké obrana? Snaha o zničení asteroidu našimi prostředky se přirovnává ke snaze zastavit rozjetý kamión brokem ze vzduchovky. Ve filmu Armagedon si pozemšťané s nevítaným hostem poradili, jenže v reálu toho ještě asi schopni nejsme. Asteroid byl objeven pouhý jeden měsíc před možnou kolizí. I kdyby prostředky k jeho zničení byly k dispozici, stačili bychom včas zareagovat? O to trapněji vypadají žabomyší spory pánů politiků o nějaká ta korýtka. Ničíme sami sebe, úspěšně. Neposlal nám vesmír právě teď výstrahu - "Netahejte čerta za ocas nebo vás zničí všechny?".
JL