Nešťastná
třináctka?Nešťastná
třináctka?Mise: Apollo 13 (AS-508) - velitelská loď Odyssey, lunární modul Aquarius.
Cíl mise: pátá pilotovaná mise k Měsíci, třetí přistání na povrchu.
Úkol mise: přistání v terénu Fra Mauro, opakovat výzkumy předchozích dvou posádek.
Posádka: J.A. Lovell, F.W. Haise, J.L. Swigert.
Start: z Kennedyho centra 11. dubna 1970 ve 20.13 SEČ, nosná raketa Saturn.
Potíže s Apollem 13 začaly již před startem; na první pohled spíše humornou zprávou, že Charles Duke, člen záložní posádky,.dostal zarděnky. Duke byl sice náhradník, ale v dané fázi přípravy byl ve stylu s "ostrou" posádkou a dokonce pobýval i v kabině Apolla při různých zkouškách a simulacích. Zarděnkami se tedy mohl nakazit kdokoliv z kosmonautů.
Předpoklad se splnil - . Obětí zkoušek se stal pilot budoucí výpravy Mattingly, v jehož krvi lékaři nenašli proti zarděnkám protilátky. Po jistém váhání byl tedy pouhé tři dny před plánovaným startem jako pilot Apolla 13 vybrán pilot záložní posádky Swigert - a definitivně byl do posádky zařazen prakticky jen den před startem.
Jak
to začaloJe 13. dubna 1970, 21:08 hodin podle času řídícího střediska vesmírných letů v Houstonu ...
James Lovell a Fred Haise končí televizní přenos z kabiny lunárního modulu
Aquarius (Vodnář):
Zde posádka Apolla 13! Přejeme vám všem tam dole příjemný večer!
Poté se oba přesunují do velitelské kabiny Odysseje. Z letu, který měl trvat okolo 240 hodin, měli právě za sebou 55 hodin 55 minut. V tom se do ticha rozlehla rána a Odyssea se zachvěla. Ve sluchátkách pilotů začal ječet poplašný signál, a rosvítilo se varovné světlo. Problém, na první pohled přechodný, byl v elektrickém systému.
Komunikace pokračuje:
Apollo - Swigert: Houstone! Máme zde nějaký problém...!
Houston - Lousma: Zde Houston! Opakujte prosím!
Apollo: Houstone! Měli jsme zde problém. Na okamžik byl přerušen hlavní
rozvod proudu B.
O tři minuty později ....
Apollo - Lovell: Ukazatel množství v kyslíkovém tanku číslo 2 je na nule. Podíval jsem se z okna v průlezu a něco z nás uniká. Nějaký plyn uniká z lodi do vesmíru!
Kosmická loď Apollo se skládala ze tří částí - velitelské sekce, ve které byli kosmonauti po dobu letu na Měsíc a zpět, servisní sekce s přístrojovým a technologickým vybavením a lunárního modulu, ve kterém dva ze tří kosmonautů měli přistát na Měsíci. Na oběžné dráze kolem Měsíce při tom ve velitelské sekci zůstal jeden z kosmonautů a očekával návrat lunárního modulu. Ten byl po návratu z Měsíce odhozen a zbytek lodi zamířil zpět k Zemi.
Bylo štěstí v neštěstí, že nehoda potkala Apollo 13 cestou na Měsíc, kdy lunární modul byl ještě stále součástí soulodí.
Velitelská sekce lidi Apollo byla napájena proudem ze tří palivových článků. Havárie vyřadila všechny tři z provozu - a s nimi také dvě kyslíkové nádrže.
Jedinou nadějí tří mužů vzdálených 330 000 km od Země je v tu chvíli nepoškozený lunární modul. Ten je schopen zajistit základní podmínky pro přežití - ale jen tak tak.
Lunneyho tým zjišťuje, na jak dlouho má posádka zásoby kyslíku a vody. Na návrat zpátky potřebuje nejméně 70 hodin. První hlášení vypadá tragicky: rezervy vydrží 38 hodin.
Záložní posádka mezitím na Zemi tráví veškerý čas v simulátoru Apolla. Snaží se modelovat různé podmínky a situace podobné těm, jaké jsou a mohou nastat "tam nahoře". Počítače analyzují jejich experimenty prováděné metodou pokusů a omylů. Ovšem nezapomeňte, že se píše rok 1970 a dnešní počítače - "pécéčka" ještě nespatřily světlo světa. O to obdivuhodnější jsou výkony podávané týmy odborníků na Zemi.
Na základě simulovaných zkoušek Houston určuje, které méně důležité systémy lodi mohou kosmonauti vypnout. Jde o to, srazit spotřebu proudu natolik, aby vydržely články z lunárního modulu. Také je málo vody - a tu potřebují kosmonauti nejen k pití, ale také k chlazení elektroniky ...
Závěry
zní - mohlo by to vyjít - ale bude to na doraz.
Z dodatečného rozboru telemetrických údajů se ukázalo, že řada příznaků katastrofy se ohlašovala o hodně dříve. Už ve 46. hodině a 40. minutě letu vyletěl ukazatel množství kyslíku v tanku č. 2 na okamžik přes horní okraj stupnice. V 55.48.37 vykázal hlavní rozvod střídavého proudu č. 2 proudový náraz, který způsobil změnu napětí o 9 voltů. Tlak v tanku se však držel celou tu dobu okolo 60 atmosfér, tedy na normální hodnotě, udržované ohříváním kyslíku elektrickým topením. Ohřívání je spojeno s nezbytným promícháváním kapalného obsahu pěti míchadly - elektromotory, jejichž přívodní kabely procházejí přímo obsahem tanku. Překročí-li tlak v něm 70 atmosfér, otevře se pojistná záklopka. Při 105 atm dojde k explozi.
Jedním z hlavních pravidel pro výběr drah k Měsíci v rámci prvních letů projektu Apollo byl princip “návratnosti". Původní mise letěly tak, aby v případě, že nepřejdou motorickým manévrem na stálou oběžnou dráhu kolem Měsíce, se dráha lodi v jeho gravitačním poli zakřivila tak, že se loď bez dalšího manévrování vrátí k Zemi.
Apollo 13 se zpočátku pohybuje po návratné dráze s pericynthiem (nejnižším bodem průletu nad povrchem Měsíce) 390 km. Aby se let urychlil, posádka v jistém místě letu upravila pomocí zážehu motorů servisní sekce směr letu tak, aby se loď nyní pohybovala s pericynthiem sníženým na 110 km. Na nějakou dobu je teď loď na dráze, která není návratná. Vzhledem k dané rychlosti by došlo k zakřivení dráhy průletem v měsíčním gravitačním poli jen natolik, že by kosmická loď při letu bez dalších korekcí minula Zemi asi o 6 000 km bez možnosti návratu a záchrany. Je zde však výhoda - loď při tomto způsobu letu potřebuje méně paliva a dráhu pak může na návratnou zkorigovat kdykoliv buď motorem servisní sekce nebo motorem přistávacího modulu. Libovolný z těchto dvou motorů charakter dráhy změní na takovou, která Apollo přivede k Zemi.
Po havárii se situace zkomplikovala. O okamžitém návratu nemůže být samozřejmě ani řeči. Kosmickou loď ovšem nelze v prostoru zabrzdit a vrátit se k Zemi ihned - na takový manévr by neměla palivo ani kdyby byla zcela v pořádku.
Je jediná možnost záchrany. Obletět Měsíc a ve vhodném místě dráhu pomocí motorů zkorigovat tak, aby Apollo namířilo k Zemi. S pomocí motorů lunárního modulu - již ne servisní sekce, která je vyřazena. Možnost takové korekce dráhy je několikrát simulována na Zemi a výsledky jsou povzbudivé - mělo by to vyjít.
V
čase T + 061.29:43 hodin, teprve tedy zhruba pět a půl hodiny po havárii, se
zapaluje motor sestupné části Apolla. Pracuje přesně 32 sekund. Apollo míří
přímo k Měsíci, na dráhu která by jeho trajektorii měla zakřivit a poslat loď
zpět k Zemi.
Za několik hodin Apollo 13 mizí za měsíčním kotoučem. Co se děje pětadvacet následujících minut, to je pro lidi na Zemi velkou neznámou - loď je nyní v radiovém stínu. Když se konečně vynořuje na opačné straně Měsíce, je pro tuto chvíli vyhráno. Apollo 13 se pohybuje po dráze, která jej má přivést po 152 hodinách celkového letu do Indického oceánu. Zbývá ještě přes 90 hodin letu.... To je ale moc....
Objevuje se možnost, jak dostat Apollo domů dříve. Pokud by se odhodila servisní sekce a zbytek lodi urychlil hlavním motorem lunárního modulu, pak by loď dorazila k zemi již za 60 hodin - v čase T + 118 hodin. Tato varianta je nakonec zamítnuta a soulodí má být jen urychleno krátkým zážehem motoru lunární sekce tak, aby k Zemi dorazilo v čase T+142 hodin - výhodou totiž pak bude, že Apollo může přistát na "obvyklém místě" na hladině Tichého oceánu.
Apollo 13 sice míří k Zemi, ale objevují se první větší problémy. Ve velitelské sekci klesá teplota. To je nepříjemné, ale horší je jiný problém - v lunárním modulu stoupá obsah kysličníku uhličitého v ovzduší. Klimatizační systém je dimenzován pouze na 20 hodin práce pro dvě osoby; není na tak dlouhý pobyt kosmonautů - a navíc tří - zařízen. Oxid uhličitý pohlcují patrony s náplní hydroxidu lithného. Ve velitelské sekci je k dispozici dostatečná kapacita. Je tu ale problém - tyto patrony se nehodí pro aparaturu lunárního modulu.
Schopnost improvizace slaví triumfy - pomocí hadiček z měsíčních skafandrů, tvrdého papíru a lepicí pásky je vytvořeno fungující propojení mezi oběma systémy. Ke cti přicházejí nakonec i ponožky kosmonauta Lovella (zdroje mlčí o tom, zda byly použité) - uplatňují se jako těsnicí prvek.
Další problém, takřka časovanou bombu, představuje termoska s héliem. Tento inertní plyn měl vytlačovat pohonné látky z nádrží do motoru lunárního modulu. Termoska je však stále plná a začíná se přehřívat , tím v ní stoupá tlak a je téměř jisté, že za několik hodin vyrazí tlakovou pojistku. Je otázka, jak tato exploze ovlivní dráhu letu.
Další problém na sebe nenechá čekat. Kontrolní panel ukazuje, že baterie číslo dvě na přistávacím stupni lunárního modulu nepracuje dobře. To by byl fatální problém, naštěstí chyba je tentokrát jen v monitorovacím zařízení.
V čase T + 108.54:40 hodin podle předpokladu vybuchuje pojistný ventil na termosce s héliem. Naštěstí výbuch pouze loď uvedl do rychlejší rotace. Kosmonautům však působí problémy stále se snižující teplota uvnitř lodi - v lunárním modulu je 12ºC, ve velitelské sekci pouze 3ºC. U kosmonautů se již objevují příznaky nachlazení. Apollo je na rychlejší dráze, takže si kosmonauti mohou dovolit luxus v kabině troch přitopit - elektrické energie by měl být dostatek.
V
čase T + 138.02:08 hodin odhazuje Apollo 13 servisní modul. Kosmonauti se snaží
zjistit příčinu jeho poškození. V této otázce není dodnes jasno - Apollo si
nemohlo dovolit manévrovat, aby byla možná deteilní prohlídka poškození.
Přišel čas se přichystat na návrat Posádka oživuje přístroje velitelské sekce, přenáší údaje z počítače lunárního modulu do počítače velitelské sekce. Pak to jde již ráz na ráz. .
Čas T + 141.30:00 hodin - je odhozen lunární modul. Z Apolla 13 zbývá jen velitelská sekce určená k přistání na Zemi.
Čas T + 142.40:46 hodin - velitelská sekce vstupuje do zemské atmosféry ve výši 122 kilometrů.
Čas T + 142.54:44 hodin - Apollo 13 dosedlo do vln asi sedm kilometrů od lodi Iwo Jima, pouhých 700 metrů od teoretického místa přistání.
Přesná příčina výbuchu jednoho kyslíkového tanku na Apollu 13 se nikdy nezjistila. Servisní modul, ve kterém k havárii došlo, již dávno shořel v zemské atmosféře.
Samozřejmě byla sestavena vyšetřovací komise ... a ta určil nejpravděpodobnější důvod havárie. Výbuch byl způsoben požárem, který vznikl od elektrického zkratu uvnitř kyslíkové nádrže. Prvotní příčinou mohlo být poškození izolace kabelů uvnitř tanku. Když se potom dva kabely náhodou dotkly, přeskočila jiskra s katastrofálními následky. Proč musela vést do tanku vůbec elektřina? Protože kapalný kyslík bylo nutno čas od času promíchat, aby nedocházelo k nestejnoměrnému ochlazování stěn nádrže a s tím spojenému pnutí materiálu.
Šetření se účastnilo okolo 300 odborníků, přišlo na milion dolarů a závěrečná zpráva má 931 stran textu.
JL
Zpět na Úkazy na nebi a ve vesmíru
