Oficiální název tohoto místa je Dobrá voda, ale místní mu neřeknou jinak, než Karhany. Podle církevních zdrojů se zde nachází studánka a kaplička zasvěcená Panně Marii. V okolních lesích a kopcích je ale mimoto spousta dalších zajímavých „objektů“.
Název Karhany je jistě dost zvláštní a na první poslech „neslovanský“. Místní
tvrdí, že v tomto kraji se karhan, karhánek odjakživa říkalo květináči nebo
hliněnému hrnci. To obdivuhodně potvrzuje článek z Druidwebu od Jiřího Svobody
„Problém jmen Karel a Karlov - jsou odvozena od keltského názvu pro velké kameny
či kamennou svatyni ?“, kde se na konci uvádí, že název vsi Karhule pod Blaníkem
je patrně odvozen od keltského crocan = hrnec, džbán.
A od Karhule ke Karhanům není zas tak daleko, etymologicky ani zeměpisně.
Do Karhan se dostanete po cestě z Jetřichovic do Cunkova. Za Jetřichovicemi
je to první asfaltová odbočka vlevo. Cestu lemují nádherné americké duby, na
podzim se sytě tmavočervenými listy. Dojdete cestou k rybníčku a pokračujete dál
rovně, až na rozcestí u potoka.
Zde se vydejte vlevo a po chvíli vpravo vzhůru do kopce. V deštivém počasí cesta
a potok lehce splývají, takže pokud půjdete nahoru souběžně s okrajem lesa a
bude vám přitom čvachtat v botách, jdete určitě správně. Ten potůček totiž
vytéká ze studánky.
Studánka sama je obložená placatými kameny, stejně jako na Javorové skále.
Voda v ní nikdy nezamrzá, je silně mineralizovaná a vhodná na oční neduhy. Podle
některých pamětníků je však v malém množství zdraví prospěšná každému. Traduje
se, že děti, kterým byla tato voda pravidelně podávána, nebyly vůbec nemocné.
Nemohu bohužel léčivé účinky z vlastní zkušenosti posoudit, nepiju vodu
pravidelně, ale je chuťově velmi dobrá. Co se týká nezámrznosti vody, učinili
jsme doma takový malý pokus. Jistě se vám už stalo, že vám v mrazáku zmrzla
Dobrá voda v PET láhvi, kterou jste si dali vychladit a zapomněli na ni. Vytáhli
jste pravděpodobně láhev s jednolitým balvanem ledu. Když jsme to samé zkusili s
vodou ze studánky, vytvořila se nádherná tříšť s jasnou krystalickou strukturou,
která ve finále zmrzla k sobě do jedné krystalické hroudy, ale i po 12 hodinách
v mrazáku byla pod ledem stále nějaká tekutá voda.
Dnešní dřevěná kaplička pochází z poloviny 20. století a je poněkud stranou
vedle studánky. Vzhled té původní ze století 19. se bohužel nedochoval, stejně
tak chybí informace o tom, co zde stálo před první kapličkou. K místu se ale
váže pěkná pověst.
Jistý rytíř prý bloudil hlubokými lesy kolem Jetřichovic, padla noc a on
nevěděl, kudy kam. Všude kolem vyla dravá zvěř, krhavé oči svítily ze tmy, když
tu rytíře napadlo se pomodlit k Panně Marii. Objevila se nádherná zelenavá záře,
rytíř se zorientoval a trefil domů. Z vděčnosti dal potom na tomto místě
postavit dřevěný sloup s obrazem Panny Marie a tím začala křesťanská historie
tohoto dodnes známého poutního místa.
Mezi studánkou a kapličkou je přitesaný kámen s prohlubní, o němž se dneska už neví, k čemu původně sloužil. Můžete si sami tipnout (pokud sem zavítáte), zda je to křtitelnice, váza na kytky nebo podstavec pro něco, co už tam dávno není. Celý areál působí dojmem klidného a chráněného místa. Při vichřicích se často vyvrací okolní smrky, ale žádný z nich zatím na kapličku ani na studánku nespadl.
Když
se zadíváte od kapličky směrem vlevo na louku, uvidíte v keřích pyramidu z
kamení. Nahoře na kopci je druhá a když vylezete na samý vrcholek, objeví se vám
před očima dřevěná konstrukce na kamenné podezdívce. Konstrukce je tvořena třemi
dřevěnými branami a je orientována východo-západním směrem. Pohled na
vycházející slunce odsud musí být úchvatný… tedy kdyby v první bráně nerostla
velká líska. Ale i před lískou si můžete připadat jako velekněz vítající
životadárné slunce do nového dne.
Objekt je dílem studentů pražské Umělecko průmyslové školy. Na pahorku roste
krásný jeřáb se stříbrnou kůrou a z jeho soukmenovců jsou brány postaveny.
V závěru přidám ještě trošku dendrologie a botaniky. Na okrajích lesíků najdete krásné buky a spoustu osik, také dub letní ve své stepní, suchomilnější podobě. Krajní stromy mají větve až k zemi, takže se zde naskýtá příležitost dle roční doby studovat složení pupenů, listů, květů či plodů velmi zblízka. Lesy a louky jsou plné čarovného kvítí. Namátkou jsem našla řebříček obecný, mátu rolní a smolničku obecnou, v lese u studánky roste barvínek menší a mařinka vonná. Možná také v okolních lesích narazíte na zajímavé kameny, špičaté i s miskou. Většina z nich vypadá jako výtvor přírody. Ale vlastně… přijeďte a udělejte si úsudek sami.
Falka
zpět na Stránky s nádechem tajemna