Úvaha zimní, trochu depresivní, trochu lechtivá ...

Tak jsem dneska (5.ledna 2006) komusi napsal, že je venku ponuro, neb je Sluníčko zřejmě v Zadeli. Odpověď zněla - prý by to k tomu chtělo malou nápovědu. Zamyslel jsem se tedy nad danou problematikou a uvědomil si, že jde vlastně o problém filozoficko-astronomicko-fyzikální, jehož řešení nebude až tak zcela triviální.

Čili - specifikujme si základní terminologickou nápovědu k pohlcení Sluníčka Zadelí:

• Slunce = ohnivá koule v centru Sluneční soustavy.
• Zadel = černá díra

Budeme-li z toho vycházet, je vidět, že řešení je zcela mimo zemský povrch, někde v kosmu. Černá díra a ohnivá koule jsou protiklady. A protiklady se přitahují. Proto také asi je Sluníčko v současné době trvalým pobytem v Zadeli. Jak to vyřešit? Přepólovat Slunce či tu Zadel?. Ale přepólováním by Slunce možná zhaslo a byli bychom v háji - fšichni: osoby, zvířata i vjecy. Takže řešení by mohlo být naopak rozzářit tu Zadel; tím by snad došlo ke shodě polarit a odpuzování; Sluníčko by bylo ze Zadele vypuzeno a znovu ozářilo naši ponurou oblohu.

Tak, teorie by byla. Teď jen to uvést do praxe.....

Slíbil jsem, že o tom budu dál přemýšlet. (....uplynul jistý čas....)

Stalo se a zde je neúplný nástin řešení.

No .... řešení.... trochu alibistické. Do kosmu daleko a rakety drahé... Snad by stálo za pokus (ve stylu Járy Cimrmana) v tomto místě odbočit a pokračovat jinou cestou, zkratkou.
 Například: Podle jedné teorie byla Zadel (a hlavně její blízké okolí) odjakživa objektem sexuálního zájmu u všech živočichů. U opic to tak zůstalo a bylo tomu i u člověka, dokud měl pohon na všechny čtyři. Poté, co se vzpřímil a přešel na pohon pouze zadní, se mu Zadel ztratila ze zorného pole a nahradil ho objekt obdobně tvarovaný, umístěný na hrudi jedinců téhož druhu, ale opačného pohlaví.

Zkusme tedy následující úvahu:

• Při pohledu na svůdná ňadra už je člověku (možná lépe řečeno dvojici lidí) úplně fuk, jestli je Sluníčko v Zadeli. Pro ně je střed Vesmíru (= Slunce, ve smyslu poč. def.) teď úplně jinde.

Možná by to ale chtělo obecněji a duálně zformulovat takhle:

• Hledí-li subjekt A na svůdná ňadra subjektu B a zároveň subjekt B pozoruje tím způsobené fyziologické reakce a změny na subjektu A , může u obou subjektů dojít k potlačení zimní deprese i bez slunečního svitu.

Výjimka: v některých případech však po chvíli dojde k zmodrání pod očima a napuchnutí tváří subjektu B a vzdálení subjektu A od B rychlostí blížící se rychlosti světla, tuto rychlost však v žádném případě nepřekračující. V opačném případě by došlo k oživení ducha A. Einsteina, který by za porušení principů relativity nařezal subjektu A na holou tak, že by došlo k jejímu zhroucení do černé díry ... čímž bychom se ocitli v pěkným průšvihu.

A je po zimní depresi. Alespoň na chvíli.

Uffff, ale dalo to práci ...

zpět na Stránky s nádechem tajemna

JL