Ve středu 2. června 2004 byl docela hezký večer. Přijel jsem z práce z Prahy kolem sedmé večer a šel si sednout na zahradu. Otevřel jsem si sedmičku červeného vína a po celodenním zírání na obrazovku počítače jsem si jen tak koukal do zeleně - mám tam na zahradě takovou "mýtinku" obrostlou jehličnany. Po chvíli přišel ještě můj kamarád, retrívr Benýsek a tak jsme tam seděli v družném mlčení spolu.
Bylo 19:45, stále jasné nebe a já jsem se díval do koruny opodál stojícího ořechu. Vzpomínal jsem, jak tam jedno léto asi tak před deseti lety každý večer nahoře sedával ohromný výr. Já seděl dole a jak jsem se pohnul, tak výr kouknul, co budu dělat, ale pak zase výral po okolí . Byl legrační, jak dokázal, nehnutě sedíc, otáčet hlavou snad třikrát dokola ... no dobře, třikrát ne, ale možná víc než o 360° (neboli 2¶) to bylo ... :-))). No a jak jsem se tak díval do nebe, padla mi do oka jasná hvězda. Odhadl jsem, že to může být skoro čistě jižním směrem a tak zhruba 70-80° nad obzorem. Napadla mě Venuše - čili Večernice, v tuto chvíli, ta bývá takhle jasná - ale takhle brzo a na tak jasném nebi? "Hvězdička" zářila kovově stříbrně, jako trup velice vysoko letícího letounu. Neměla takovou tu typicky nazlátlou barvu, jakou hvězdy mívají. Kromě té Večernice. Nicméně - nehýbala se. Občas jsem se na ní podíval, ale byla na místě, jako by ji někdo na nebe přitloukl.
Uplynulo asi 20 minut, Benýsek se začínal nudit a přinesl mi torzo míče, že si tedy jako budeme házet. Tak jsem mu za úplatu (sedni, lehni, pac, štěkni ...) ten oslintaný kus okousaného plastu házel různě sem a tam a obdivoval ho, jak rozumě si počínal. Benýsek vždycky sledoval, kam míč letí, odhadl si směr a potom pohodlně oběhl různá křoví a stromky, stojící mu v cestě - a ani jednou se nespletl. No a jak jsem se tak zakláněl, abych mičudu hodil co nejdál, najednou jsem měl pocit, že něco není v pořádku. No a skutečně, "hvězdička" byla fuč! Bylo 20:05, nebe stále stejně jasné, nikde ani mráček a milá hvězdička si klidně zmizela. Nebyla ani o kus dál - ani po chvíli laškovně nevykoukla zpoza mráčku. Prostě po anglicku zmizela.
Napadlo mě, že to třeba doopravdy bylo UFO - a seržant Ufák uviděl, že mám otevřené víno, dostal na něj chuť a teď mi plácne talíř do záhonu a rozdupe čerstvě zasazené kytičky, co ještě nestihnul zlikvidovat Benýsek. Pak mi strčí sosák do láhve, vypije zbytek vína a v podroušeném stavu s tykadly laškovně na stranu to nepere s talířem do našich čerstvě natřených okapů. Naštěstí nic nepřiletělo, takže zůstala jen záhada - něco na nebi bylo, pak to tam najednou nebylo a nikdo neví proč.
Zpět do sekce Stránky s nádechem tajemna
JL, 5.6. 2004