Od pravěku Čína patří mezi oblasti prvotního formování současného člověka a
nejstarší centra světové civilizace. Za kolébku svébytné čínské civilizace je
označován střední a dolní tok Žluté řeky s prvními státními útvary na čínském
území. Z archeologických nálezů víme, že na rozsáhlém území současné Číny již
před 500tisíci až jedním milionem let žili primitivní lidské bytosti - jako byl
tzv. Juanmouský, Lantchianský a Pekingský člověk. Po dlouhém období primitivní
existence byla ve 21. století před Kristem založena dynastie Sia, která ohlásila
nástup otrokářské společnosti v Číně.
Otrokářská společnost se potom dál rozvíjela za vlády dynastií Šang a Západní
Čou. Po nich následovalo období vlády dynastie Východní Čou (tzv. Období Jara
a Podzimu a Období Válčících států), kdy docházelo k postupnému
přechodu k feudální společnosti. V roce 221 před Kristem ukončil první císař
Čchin Š'-chuang-ti spory nezávislých knížectví a sjednotil Čínu v první
centralizovaný mnohonárodnostní stát. V Říši středu zavládl relativní mír a
nastala doba, která přála rozvoji vědy a umění ve všech směrech lidské činnosti.
Nad znalostmi a dovednostmi obyvatel staré Číny zůstává
i dnes rozum stát. Právě oni přišli s učením o universální vesmírné energii, jejíž
protikladné složky určují dění v celém kosmu. Pomohla jim tato znalost v
nebývalém technickém rozvoji, který ve své době zřejmě neměl na Zemi konkurenci?
Čínská kultura obohatila svět o mnoho vynálezů, které nám dodnes
usnadňují a někdy i ztrpčují běžný život
Podivuhodná země
dala světu mnoho dobrého. Čínský přínos do celosvětové pokladnice významných vynálezů
je nezměrný - mechanické hodiny, železný pluh, fukar na oddělování plev od zrna,
naviják k udici, jezdecký třmen a tisíce dalších drobností, které změnily svět.
Výroba papíru, produkce
porcelánu, rozšíření střelného prachu a používání kompasu – to vše postavilo
Říši středu před tisícovkami let mezi nejvyspělejší starobylé civilizace.
Na vrcholu feudální společnosti - za dynastií Chan a Tchang - došlo k velkému
rozvoji zemědělství, řemeslné a umělecké výroby, tkalcovství a stavby lodí.
Musím se alespoň zmínit i o dalších významných objevech, jež o celá staletí předběhly vývoj v okolním světě. Tak například
nejstarší nám známý katalog hvězd sestavil jistý Kan Š´ Sing Ťing okolo roku 350
před Kristem. Zhruba o 500 let později zkonstruoval Čang Cheng seizmograf a
přístroj k určování relativní pozice nebeských těles. Badatelé mapující vývoj
kosmické techniky zase určitě zdůrazňují jiné čínské prvenství. První rakety,
tehdy plněné střelným prachem, použili již počátkem 13. století obránci Pekingu
jako účinnou zbraň proti mongolským nájezdníkům.
Již za vlády Jižních a Severních dynastií učenec Cu Čchong-č' vypočítal, že
hodnota Ludolfova čísla je mezi 3.1415926 až 3.1415927 - čímž jako první na
světě přesně stanovil hodnotu Ludolfova čísla na sedm desetinných míst.
Kořeny tohoto prudkého vědecko-technického rozvoje lze
vystopovat ve vědomostech alchymistů a starověkých filosofů. Kdyby nebylo
experimentů zasvěcenců tajných nauk, jen těžko bychom dnes obdivovali nádherné
porcelánové výrobky. Mimochodem – na tajemství složení drahocenné bílé hmoty
- porcelánu - přišel v Evropě Johann Friedrich Böttger až na počátku 18. století, tedy celých
tisíc let po Číňanech.
Je nemožné říci, který z vynálezů je
nejdůležitější, jedno je ale jisté – staří Číňané byli mnohem moudřejší, než si
někdy myslíme.
Ze starého filosofického a náboženského učení taoismu zas čerpali lékaři
Říše středu
Podle zmíněné nauky je celý svět bez ustání v pohybu. Vše
je však pomíjivé. Dění ve vesmíru nemá žádný účel. Věčné a neměnné je pouze tao,
tedy původní prázdnota, z níž vzniká pralátka čchi. Tase skládá z protikladných
složek jin a jang, projevujících se v celém kosmu a prosících soustavou kanálů i
ve všech živých bytostech. Pokud mezi nimi nastane nerovnováha, může dojít třeba
k přírodním katastrofám. U člověka se v takovém případě projeví nemoc.
Na povrchu lidského těla však čínští lékaři ještě dávno
před narozením Krista objevili víc než 600 biologicky aktivních bodů, které jsou
klíčem k uzdravení pacienta. Pokud totiž do nich odborník vpichuje podle přesně
stanovených pravidel tenké jehly, podaří se mu tok energie usměrnit. Dotyčného
tak mnohdy zbaví veškerých potíží. Tuto metodu známe všichni jako akupunkturu a
uznává ji i západní medicína. Přesto však dosud nikdo nedokázal odpovědět na
otázku, jak se již před tisíciletími podařilo lidem určit dráhy, kudy síly jin a
jang proudí. Předala jim snad potřebné znalosti nějaká nám dosud neznámá
inteligence?
Podle dávných záznamů si čínští lékaři někdy od 10. století dokázali poradit i se smrtonosnými
neštovicemi. Jakou tajnou zbraň používali proti této obávané metle? Od nemocných
jedinců odebírali malinké kousky tělesné tkáně a na drobných chomáčcích bavlny
je vkládali do nosních dírek všem lidem, kteří tomuto postupu důvěřovali.
Toto jednoduché očkování se prý plně osvědčilo. Západní publicisté uvádějí, že hlavní
zásluhu na tomto objevu má dnes již bezejmenný alchymista z provincie S-čchuan.
Ze 16.století pochází proslulé dílo věnované farmakologii Pen-cchao kang-mu
od Li Š'-čena, které obsahuje přes 1 800 druhů bylinných léků a přes 10 000
předpisů.
Čínská Velká zeď z kamene a
cihel je stavební výtvor lidí, který svým rozsahem nemá na světě obdoby
Ukazuje nám projektové a stavební umění dávných generací.
I v dnešní době ji klidně můžeme zařadit mezi největší divy světa. Tento
jedinečný komplex zdí, plošin a věží na obrovské rozloze je prý jediným
lidským dílem
viditelným z vesmíru.
V přímé linii dosahovala zeď délky okolo 2645 kilometrů, její skutečná délka -
včetně smyček v průsmycích a odboček - je však úctyhodných 6500 kilometrů.
Nedílnou součástí zdi je i 20 tisíc
hradebních a 10 tisíc strážních věží.
Zeď se táhne od východního pobřeží Číny až do pouště Gobi, do oblasti takzvané
Hedvábné stezky a její stavba začala dvě století před Kristem.
Velká zeď nebyla vystavěna najednou, ale jejím základem byly krátké obranné zdi,
které vznikali postupně na různých místech jednotlivých na sobě
nezávislých a přitom mezi sebou válčících čínských států. První zmínky o stavbě
těchto menších zdí
pocházejí ze 7. století před naším letopočtem, o čtyři století později již
můžeme hovořit o Velké zdi, která ohraničila severní území rozsáhlé říše.
Po sjednocení
Číny roku 221 př.n.l. (prvním čínským císařem Š' Chuang- ti z dynastie Čchin,
259 až 210 př.n.l.) bylo nařízeno propojovat řady starších zdí všech 170
feudálních státečků novými dostavbami v souvislou bariéru, s cílem zamezit
nájezdům barbarů ze severu a severovýchodu.
V období mezi 7. a 14. stoletím byla Čína jednou z nejvyspělejších civilizací na
světě s rozvinutou kulturou i technologií.
Největší a nejpevnější části zdi byly vybudovány za dynastie
Ming (1368 až 1644). V roce 1368 se dostal k moci rolník Ču J'uan-čang a
založil novou čínskou dynastii Ming, jejíž první císař Zhu Yuanzhang vydal
prohlášení pro časy budoucí, jež obsahovalo kromě jiného i rady týkající se
sousedních zemí za severní hranicí Říše a poukazoval na stálou hrozbu z jejich
strany. Kromě obranného účelu před nájezdníky, měla nyní zeď také vymezovat hranice čínské civilizace.
Mingové zavedli nové pracovní postupy s cihlovým obložením, přičemž cihlárny
byly postaveny přímo podél stavby zdi a byla přísně kontrolována jejich kvalita, jak
dokládají zachovalé záznamy. Obložení místy dosahovalo sedmi i osmi vrstev
cihel. Zeď táhnoucí se po horských hřbetech je
u základů místy široká až osm metrů a vysoká deset až
patnáct metrů. Z jejích dvouposchoďových strážních věží, které jsou od sebe
vzdáleny 300 až 500 metrů, je vidět
daleko do kraje.
Zeď byla rozdělena na devět samostatných vojenských okruhů, kterým velel stejný
počet generálů.
Kdo tuto velkou stavbu vybudoval?
Na stavbě se podílelo kolem sta tisíc trestanců, otroků, vojáků, rolníků a příslušníků
obcí. Traduje se, že mnozí z nich nepřežili drsné podmínky a jejich pozůstatky
jsou součástí této monumentální stavby - proto bývá často nazývána Zdí slz.
Zeď dokázala zabránit
vpádu loupeživých nomádských kmenů, ale ve 13. století navzdory všem opatřením pronikli
přes obranou zeď Mongolové a zaplavili celou Říši. Jejich vůdce Čingischán při této příležitosti údajně pravil:
" Síla zdi závisí na odvaze těch, kteří ji brání."
Ale moc Mongolů slábla a nakonec se zase podařilo Číňanům tyto vetřelce
ze země zcela vypudit.
Jednotlivé části zdi byli stavěny podle vlastností terénu, většinou na vysoké
hoře nebo důležitých místech na rovině, čímž splňovali svůj obranný účel.
Nejzápadnější konec Velké zdi byl dostaven za panování dynastie Ming až k
městu Jiayuguan. Dodnes zde stojí pevnost ze
14. století, která střežila západní hranice Říše a bylo v ní prý ubytováno až 30
tisíc vojáků. Služba strážců Velké zdi byla v době klidu uspořádána tak, že 70
procent vojáků se věnovalo hospodářským pracím a zbytek vojáků strážil svůj úsek
zdi. Tak byli soběstační ve všech směrech.
Po vybudování Velké zdi zde došlo k mnoha velkým bitvám. Vojáci z
pevné a vysoké zdi odráželi nepřítele, avšak když bylo množství nepřátel v tom
kterém místě příliš velké, zapálili oheň a tak žádali okolní stráže a vojáky o
pomoc.
Práce na spojení v jednu Velkou zeď urychlily v posledních 80ti letech vlády
dynastie Ming neustálé vojenské nájezdy Mongolů a tento stav trval až do konce
jejich vlády v roce 1644. Ale už od poloviny údobí jejich vlády se Mingové
správou říše skoro nezabývali a jejich svrchovaná moc se dostala do rukou
všemocných úředníků, někdy i do rukou eunuchů. Vše bylo komplikováno navíc
stálými spory mezi nimi a císařovými ministry a tak to s Říší středu nedopadlo
dobře. V roce 1645 Mandžuové (vedeni
novým vůdcem Esen Taiji) ze severu napadli oslabenou zemi. Císař Zhengtong (1427
- 1464) s armádou vyjel proti hordě, ale utrpěl krutou porážku - čínská armáda
byla zničena a císař zajat. V Číně se ujala moci mandžuská dynastie Čching a
vládla zde až do 20. století.
Velká zeď postupem času a s rozvojem vojenské techniky ztratila svoje původní
poslání.
V současné době zeď z kamenů a cihel měří 6350 kilometrů a
její části vystavené za dávných
dynastií jsou již značně poškozené, až zničené. Avšak části vybudovány za dynastie Ming před
více než sedmi sty lety jsou dobře zachovány.
Číňané považují právem Velkou zeď za pýchu svého národa, neboť tato stavba je jedním z
největších projektů v lidské historii. Patří k světovému kulturnímu dědictví i
díky svérázné přírodní scenérii. Dnes už Velká zeď nemá úlohu
vojenského zařízení ani nevymezuje hranice, ale stala se velice známým a
obdivovaným historickým objektem. Její velikost a
strmost každý rok láká mnoho domácích a zahraničních turistů. Na horské
vrcholky, kudy zeď prochází, už dnes vedou lanovky a dole stojí stánky
obchodníčků se vším možným, inu civilizace...
Zpráva z tisku:
Tři
vesničané byli v Číně zatčeni za poškozování národní kulturní chlouby
Velké zdi. Všichni zadržení údajně z památky odebírali materiál, který
chtěli použít jako zavážku pro blízkou továrnu. K tomuto účelu použili bagrů.
Hájili se tím, že zeď je stejně jen hromadou hlíny. Peking se nyní chystá za
vandalství zavést tvrdší postihy.
Stále ještě neznáme všechna tajemství, která Velká zeď uchovává.
Například loni čínští
archeologové
objevili v jednom úseku Velké zdi šachovnici starou sedm set let, která zde byla
vyryta do kamene.
Pokud chcete vidět čínskou Velkou zeď zvolte za výchozí bod Peking
Mezi všemi částmi Velké zdi je ta u Pekingu největší a nejpevnější, neboť tato
její část měla důležitou obrannou úlohu pro hlavní město. Části Velké zdi v současném
Ba Dalingu, Mu Tianyu a Si Matai se staly nejvíce navštěvovanými místy.
Mezi těmito pekingskými částmi je nejznámější úsek zdi v Ba Dalingu na severní
straně
Pekingu. Velká zeď je zde velmi pevná a byla také velmi dobře uchována. Je zbudována
převážně z obrovských granitů a její průměrná výška v těchto místech je osm
metrů. Navíc přibližně každých dvě stě metrů je věž - pozorovatelna.
Na recepcích hotelů se doptáte na jednodenní výlet v ceně cca 50 Y do Si Matai.
Prohlédnout si Velkou zeď z blízka a projít se po ní zrovna tak jako kdysi její
obránci patří jistě k nezapomenutelným zážitkům a je snem mnoha turistů.
zpět na Stránky s nádechem tajemna
VEZA
