Armáda
Napoleona Bonaparte za svého tažení do Egypta používala hlavu sfingy za terč a
díry, které způsobily jsou tam patrné dodnes. Jistě jste se ve svém okolí setkali s člověkem, který se tvářil trošku podivně, mluvil v jinotajích a nic kloudného jste se od něj nedozvěděli. Obestíralo ho tajemno a tak se k němu dobře hodilo přirovnání: „Je záhadný jako sfinga“.
Z řeckých bájí a pověstí se dozvídáme, že se před branami města Théb jednou objevila divná obluda, kterou poslala bohyně Héra, aby potrestala rozmařilost thébských obyvatel. Obluda měla dívčí hlavu, která seděla na lvím trupu, z něhož vystupovala krásná ženská ňadra a orlí křídla. Na prackách měla strašné drápy a tělo končilo hadím ocasem. Thébané věděli, co její příchod znamená. Nestvůra jménem Sfinx byla poslem jisté smrti. Její jméno totiž znamená česky škrtička. Sfinga seděla na skále nad Thébami a dávala všem kolemjdoucím otázku: „Co má lidský hlas, ráno chodí po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?“ Kdo neuhodl, toho na místě zardousila a snědla. Hádanku rozluštil až Oidipus, syn thébského krále:“Je to přece člověk! Jako batole leze po čtyřech, dospělý chodí po dvou a ve stáří se opírá o hůl“. Osud Sfinze předurčoval, že správná odpověď je její konec. Vrhla se tedy ze skály do moře a zkameněla. Pro Řeky se však stala synonymem neúprosné zloby.
Sfinga ale existovala daleko dříve. Samotné slovo sfinx pochází z řeckého čtení původně egyptského výrazu sešepanch, který lze přeložit jako "obraz žijícího (krále)". Známá egyptská Velká sfinga je největší a nejstarší ze všech a dodnes chrání pyramidy v Gize. Nechal ji zhotovit faraon Rachef (řecky Chefren), jemuž patří druhá největší pyramida v Egyptě a pravděpodobně měla za úkol střežit Město mrtvých, které se nachází za ní. Sfinga byla vytesána ze skalního vápencového masivu východně od Rachefovy pyramidy - je 20 a půl metrů vysoká a 73 a půl metrů dlouhá. největší šíře v jejím obličeji je 420 centimetrů. Asymetrické umístění sfingy vysvětlují vědci geologickou konfigurací terénu a její neobvyklé proporce tvarem a vlastnostmi skály, z níž byla tesána.
Armáda
Napoleona Bonaparte za svého tažení do Egypta používala hlavu sfingy za terč a
díry, které způsobily jsou tam patrné dodnes.
Obličej Velké sfingy byl prý tesán asi 10 let a je považován za skutečný stylizovaný portrét tohoto panovníka 4.dynastie (vládl ve 26. století př. n. l.). Identifikaci potvrzuje pozdější tabulka, nalezená roku 1816 mezi předními tlapami Velké sfingy. Podle nápisu zhotoveného za vlády Thutmose IV. (15. století př. n. l.) byla Velká sfinga vytvořena k poctě a podobě krále Chefrena. Thutmos IV. tu popisuje, jak se jako mladý princ uchýlil ke spánku na místě téměř zasypané sfingy a ve snu se mu zjevil bůh slunce Re-Harachtej a řekl mu, že pokud sfingu nechá vyprostit z písku, dostane královské hodnosti.
Vysvobození Velké sfingy z nánosů písku pak mohlo souviset i s nově prosazovaným kultem boha slunce, který měl být jednotícím prvkem v rozsáhlé říši. V následujících generacích však obří skulptura opět pozvolna mizela pod nánosy písku. Odhalování a opětné mizení pod návějemi písku se během staletí ještě několikrát opakovalo. Velká sfinga byla takto očištěna v 7. a 6.století př.n.l., ve 3.století již našeho letopočtu, poté roku 1818 a naposledy v letech 1925/6.
Robert Schoch, geolog z Bostonské univerzity - však ve svém prohlášení zpochybnil známé údaje o jejím vzniku a tvrdí, že kamenná sfinga je dílem dosud neznámé civilizace, která měla v údolí Nilu žít asi před deseti tisíci let. Při svých výzkumech našel Schoch stopy eroze, které ukazují na činnost silných dešťových srážek. Poslední deště se však na tuto oblast snesly zhruba 5000 let př.n.l. a pořádná průtrž mračen tu mohla být naposledy asi 10 000 let př. n.l. Nové průzkumy však ukázaly, že erozní činnost lze vysvětlit i působením větru a písku. Profesor Rainer Stadelmann zase tvrdí, že velká sfinga mohla vzniknout již za vlády Chefrenova předchůdce Chufeva známého také pod jménem Cheops. Jedním z argumentů je tvar zbytků královské slavnostní roušky, která hlavu sfingy obklopuje. Podle Stadelmanna byla plisovaná i v oblasti čela, což se v období po Chufevovi již nepraktikovalo. Na bradě sfingy nenalézá profesor Stadelmann původní zbytky královského vousu, který byl v době Chefrenově povinným odznakem královské důstojnosti.
Velká sfinga v Gíze je pouze jednou z nesčetných sochařských zobrazení postavy se lvím tělem a lidskou hlavou. Faraona, případně panovnici, zobrazovala s individuálními rysy obličeje a odznaky jeho moci, někdy místo lidské hlavy nesla hlavu posvátného zvířete dotyčného panovníka. Později se přes Blízký východ dostala do Řecka, kde měla podobu postavy se lvím tělem, křídly a ženským obličejem. Byly to značně inteligentní nestvůrky a na své inteligenci si velice zakládaly. Převážně hlídaly vchod do pokladnice, tajných částí jeskyně, královské hrobky a podobně a snaží se vetřelce zastrašit a odehnat. Dnes můžeme sfingy porůznu spatřit na cestách po Česku i jinde v Evropě. Jsou sice menší, méně záhadné, ale krásné…
Sfinga střeží v Budapešti vchod do opery
Sfinga jako dekorace mostu v Náměšti nad Oslavou
zpět na Stránky s nádechem tajemna
VEZA