Časopis Enigma, nesoucí podtitul "Největší český časopis o záhadách", dává na svých stránkách prostor i pro popis tajemných zážitků svých čtenářů. Když jsem si přečetl příslušnou dvoustránku v čísle 5/2014, dosti jsem se podivil. Dva z příspěvků byly velice podobné tomu, co já sám jsem zažil "na vlastní kůži".
V prvním příspěvku vzpomínají děti na svého otce, který často trpěl angínami doprovázenými vysokými teplotami. V tomto stavu on mluvil nějakým cizím jazykem a při tom chodil po bytě, někomu se klaněl a gestikuloval. Vyšlo najevo, že mluví plynně anglicky a s hlubokými poklonami kohosi oslovuje "Výsosti ..."Jako kdyby mluvil s anglickým králem. Zajímavé na tom ovšem je, že tento muž anglicky neuměl ani slovo. No a děti se pak těšily na každé další horečnaté onemocnění svého otce, neb jim poskytovalo zajímavou podívanou. Vše pak skončilo odstraněním mandlí, kdy onemocnění ustoupila a s nimi i popsané průvodní jevy.
Já jsem míval v dětství podobné stavy. Když mi bylo kolem 10 let, měl jsem několikrát za sebou ošklivé angíny doprovázené teplotami přes 40 stupňů. Při tom jsem také chodil po bytě, snažil se prý vylézt na okno a do toho jsem říkal cosi úplně nesrozumitelného, co sice budilo dojem mluvy v nějakém jazyce, ale nikdo tomu nerozuměl. Jenže ... jednou z pohotovosti přijel v noci starý praktik, jemuž se ještě dostalo klasického vzdělání. A ten v tom mém zdánlivém blábolení prý bezpečně poznal logickou a smysluplnou mluvu ... a to v gotické starokastilštině. Bohužel se dnes již nedozvím, co jsem to tehdy říkal. Možná jsme měli kdysi dávno z té strany nějaké předky; nicméně já ten jazyk naprosto bezpečně do té doby nikdy neslyšel a ani tedy neznal.
Druhý příspěvek v Enigmě otištěný byl od čtenáře, který poblíž železniční trati, kde nikde nebylo ani živáčka, najednou zaslechl zvuky, jako když k němu jede kočár tažený koňmi. Zřetelně slyšel, jak projel kolem něj ... kopyta koní, hluk kol ... ovšem nikde se nic viditelného ani nepohnulo.
Tak podobný zážitek mám i já. Nedlouho poté, co se otevřela Šumava v celé své kráse, jsme jeli na kole podél Schwarzenberského kanálu až k jeho začátku - k Rosenauerově nádrži nad bývalou obcí Nové Údolí. To již tam jezdily opět i vlaky, byla tam malá zastávka s výhybnou a jinak široko daleko nikde nic. Nechal jsem kolo nahoře u cesty a řekl ostatním, že je doženu; půjdu si jen nafilmovat dolů tu zastávku. Sešel jsem tam, vyndal kameru a začal filmovat. Nikdo tam v dohledu nebyl, žádný vlak tam nestál, byl jsem tam prostě jen já sám. Byl horký letní den. Jak jsem tak stál s kamerou u oka, uslyšel jsem za sebou kroky. Zcela zřetelné kroky, pomalé a jakoby těžkopádné, přímo ze štěrkového svršku železniční trati. Jako kdyby tam šel pochůzkář a trať kontroloval. Dokončil jsem záběr a ohlédl se ... a nikde nikdo. Jen ty kroky chřestící po štěrku - ne již tak daleko a blížící se. Najednou mi přišlo, jako když okolí zalila vlna ledového vzduchu. Kroky se stále blížily a já musím přiznat, že jsem nečekal a rychlým krokem se vzdálil - a pak co nejrychleji naskočil na kolo a odjel. Na filmu samozřejmě nic vidět není, ale "někdo" tam tehdy byl.
Musím přiznat, že nechápu postoje tak zvaných skeptiků, kteří se snaží
napasovat cokoliv zdánlivě nepochopitelného na současnou úroveň poznání. Cokoliv
podivného ve vzduchu je tak přezářená planeta Venuše nebo meteorologický balón.
Stejně tak by jistě vysvětlovali i tyto podivnosti ... Sice nevím s tou
starokastilštinou - ale co třeba to vysvětlit tak, že jsem v horečce omylem
spolknul gramofon, na kterém zrovna byla deska s nahrávkou tohoto jazyka ... Já
nevím, ale není hezčí věřit tomu, že je cosi kolem nás, co zatím našimi smysly
nepodchytíme?
Já tedy se přiznám, že sám jsem skeptikem jen v jedné záležitosti, a to jsou
takové ty kruhové obrazce na fotografiích, kterým se říká orby. Moc rád
bych věřil v paranormální vysvětlení, jenže já fotím opravdu hodně a rád - a
tyto jevy se mi vždy projevily tam, kde jsem fotografoval s bleskem v prašném
prostředí,. Zkuste si vyfotit třeba něco ve stodole plné sena, kde se před
chvílí zametalo ...
Vlk Samotář
zpět na Stránky s nádechem tajemna