 |
Někdy se na fotografii podaří zachytit něco, s čím člověk při pořízení snímku nepočítala a co tam vlastně ani neviděl. Často se pak objevují snímky, na kterých jsou viditelné přízraky, strašidla, průsvitné postavy, Fantomasové, bubáci a hastrmani ... No ale to už přeháním, samozřejmě - a dělám si legraci z věcí, které mnohdy až tak legrační nejsou.
Schválně se podívejte na ten můj snímek. Byl pořízen letos v červenci na Šumavě. Byl večer a na vzdáleném okraji velké mýtiny, vytvořené laskavým působením orkánu Kyril, vycházel Měsíc v úplňku. Vypadalo to jako vystřižené z té známé scény z filmu Slunce, seno, jahody - jak lidi myslí, že hoří Sosnovec a on si tam klidně vychází Měsíček (na nebi vysokém ...).
Byl to moc hezký pohled - tak jsem zkusmo cvaknul pár snímků. No - nic moc. Dlouhá expozice z ruky se ani s laskavým přispěním stabilizátoru nedá přece jen tak snadno udržet. A když jsem si pak prohlížel výsledky, tak opravdu - nic moc. A nakonec ten, který jsem zpočátku ani neprohlížel, neb mi přišel nejrozmazanější, dopadl nejzajímavěji. No posuďte sami.
|
Říká se, že lidská mysl má tendenci vnímat jako lidské tváře kdejakou směs tvarů - že to máme již v sobě zakódované v genech hned po narození - snad aby človíčkové neznalí dosud podob světa snáze rozpoznali matčin obličej. Ale někdy je ta podobnost opravdu až zarážející, nemyslíte?
Takže výklad významu toho "obličeje" a jeho výrazu nechám jenom na vás ...
zpět na Stránky s nádechem tajemna
JL