 |
Dneska vás zvu na naši oblíbenou rodinnou procházku. Stačí na ni míň než hodinka, tedy pokud se vyskytujete v okolí Vrchotic nebo alespoň Sedlce-Prčice. Půjdeme totiž na kopec kousek za osadu Násilov. Na turistické mapě není kopec nijak zvlášť zřetelný a nejsou na něm vyznačeny žádné zajímavé objekty. To nám ale nevadí, protože my víme, že tam na nás čeká měděné listí, stříbrný les, zlatá borovice. A skalky pro skřítky.
|
Cestu můžeme začít přímo v obci Vrchotice, u odbočky na Násilov, nebo kousek před Vrchoticemi směrem od Sedlce, u směrovky na Monín. Půjdeme kousek do kopce po místní silničce. Když budeme mít štěstí, potkáme ovce, husy a třeba i poníka. Násilov tvoří jen pár chalup a naše cesta vede stále nahoru do kopce, k další osadě jménem Monín. Po silničce dojdeme k rybníku Babinec; zde v polích se cesty dělí. Doprava do Monína, rovně nahoru přes pole do lesa a níže doleva směrem do lískového houští.
 |
Zdá se vám oříšková cesta zajímavá? Právě tam se vydáme. Před námi je úvozová cesta plná kamení a my odbočíme vlevo mezi stromy. Pěšina nás vede mezi borovicemi, sem tam potkáme břízu a najednou se ocitneme v elfí síni. Stříbrné kmeny buků tvoří sloupoví a měděný koberec spadaného listí chrupe pod nohama. Nahoře, tam kde končí lesík a probleskuje pole, narazíme na skalky. Nejsou nijak vysoké ani nápadné, prostě si tu tak v lese rostou.
 |
 |
Úplně na vrcholku je malá plošina. Zdálo by se, že výhled je odnikud nikam. Ale to místo voní zvláštní nevšedností. Když zasvitne slunko a zvedne se vítr, člověk tu má pocit, že je opravdu naživu. Že je součástí okolního lesíka. Že je.
 |
Není lehké v dnešní době najít svoje místo a svoji cestu. Takováto místa nám k tomu dopomáhají. Snad proto zde lidé nechávají malý dárek. Oříšek, větvičku, šípky… něco, co neruší okolí a přesto je poděkováním. Zkrátka přijďte, rozhlédněte se a uvidíte. Když déšť naplní skalní misky, nezrcadlí se v nich jenom obloha a koruny stromů…
 |
Tento článek byl napsán pro Zpravodaj Bratrstva Keltů.
zpět na Stránky s nádechem tajemna
Falka