Já až do letošní dovolené ne. V každém případě je dobré se zde zastavit. Budete překvapeni, neboť toto místo na Balkáně lze přirovnat ke slavným francouzským Lurdám. Již dlouhou dobu se zde šesti důvěryhodným svědkům počínaje dnem 24. 6. 1981 dodnes téměř každodenně zjevuje Panna Maria, jíž lidé s láskou říkají Gospa. Před zjeveními byla tato oblast hospodářsky i kulturně zaostalá a obyvatelstvo se věnovalo převážně zemědělství na vlastních pozemcích, zvláště pěstování tabáku a vinné révy. Dnes je centem poutníků z celé Evropy.
Městečko leží v Bosně-Hercegovině poblíž silnice vedoucí od chorvatského pobřeží do známého Mostaru. Sám název Medžugorje – mezihoří, vznikl z polohy vesniček, které leží mezi horami a jež spolu splynuly v jeden celek. O zdejší farnosti jsou nejstarší dochované zmínky z roku 1599. Za turecké nadvlády však farnost zanikla, až kolem roku 1830 zde křesťanství obnovili františkáni. Původní farní kostel pocházel z roku 1897 byl na svou dobu dostatečně prostorný i krásný. Nebyl však vybudován na pevném základě a začal se bortit. Proto se již po 1. světové válce objevily návrhy na stavbu kostela nového, který pak byl dokončen a vysvěcen až po padesáti letech 19.1.1969. Zbytky starého kostela jsou dochovány v parku na kruhovém objezdu vlevo od svatyně. Od počátku zjevení byl kostel sv. Jakuba (patrona poutníků) i prostor kolem něj postupně upravován.
Do Medžugorje jezdí autobusové zájezdy CK téměř ze všech středodalmatských i jihodalmatských letovisek. Pravidelné autobusové linky sem jezdí ze Splitu, Makarské, Dubrovníka a dalších míst.
Od roku 1981 je tato nevelká vesnice ve válkou zničené Bosně a Hercegovině dějištěm mnoha mariánských zjevení. Panna Maria se zde zjevila šesti dětem, které jsou dnes již dospělé. Většina vizionářů pochází z vesničky Bijakovići ležící na úpatí Podbrda. Farní kostel sv. Jakuba, kopec Podbrdo a kopec Križevac vytvářejí trojúhelník, ve kterém se událo a dále děje mnoho podivuhodných událostí.
Ve středu 24. června 1981 šla děvčata Ivanka a Mirjana z vesnice Bijakovo přes kopec Crnicu. V místě zvaném Podbrdo spatřila v 18:40 hodin Ivanka nad skalnatým svahem vznášející se postavu krásné dívky v plášti se závojem. Mirjana nespatřila nic. Druhý den se zjevení ukázalo i ostatním několika dětem, které s sebou dívky přivedly. Vznikla sestava šesti osob - šestnáctiletí Ivanka Ivankovic, Mirjana Dragičevič, Vicka Ivankovič, Marija Pavlovič, Ivan Dragičevic a desetiletý Jakov Colo, s nimiž od té doby den co den, na jakémkoli místě, přesně v 18:40 hodin Gospa hovoří. Na otázku Mirjany zjevení sdělilo, že je Panna Maria a poté začala vzkazovat jejich prostřednictvím různá poselství. Při zjevení vizionáři upadají do zvláštní strnulosti a hluboké koncentrace.
Podle vyprávění vizionářů se bytost jeví jako štíhlá, dvacetiletá dívka, krásnou tváří a tmavými vlasy, 160 cm vysoká, s krásnými šedými šaty, o svátcích se zlatými stejného střihu. S vizionáři mluví chorvatsky a její hlas připomíná příjemný zvuk zvonů. Ukazuje se naprosto reálně, trojrozměrně, mohou se jí dotýkat. Nechápou, že ji ostatní lidé nevidí. Zjevení trvala zpočátku celou hodinu, po několika letech již jen pár minut. Gospa může komunikovat s několika vizionáři najednou, oni mají však dojem, že mluví jen s nimi samými.
Během zjevení byly i nafilmovány a nafoceny záhadné úkazy na obloze, pohyby masivního betonového kříže na hoře Križevac. Již 2.srpna 1981 tvrdilo sto padesát svědků, že spatřilo „zázrak slunce“, který se podobal zjevení ve Fátimě o několik desítek let dříve; slunce anebo nějaký zářivý světelný úkaz se nad nimi podivně pohyboval. Zároveň prý zmizela vodorovná část kříže na hoře Križevac a zůstala jen jeho svislá část, která zbělela. Na této hoře viděli i jiní svědci jakési bílé světlo v období od července 1981 do ledna 1982. Také na hoře Crnica byl pozorován velký oheň, ke kterému vyjeli i hasiči z okolí, ale žádné stopy ohně na místě nenašli. Traduje se, že se Medžugorju zázračně vyhnula válka - do polí u vesnice dopadly pouze dva granáty, které nevybuchly.
Vicka
Ivankovič až do dubna 1985 poslouchala příběh Mariina života a Maria Pavlovič
zase každé úterý dostávala od Gospa zprávy pro lidi. V poselství z 29.listopadu
1984 Panna Maria řekla: „Vězte, moji milí, že jsem vaše Matka a přicházím na
Zemi, abych vás naučila naslouchat Bohu a modlit se k němu s láskou…“ Řekla
také: „Nemyslete na války, tresty a zlo, protože když to uděláte, ocitnete se na
cestě k nim. Vaším úkolem je přijmout božský mír, žít v něm a šířit jej.“
Poselství z 25.ledna 2001 znělo: „Děti Moje! Dnes vás vyzývám, abyste obnovily modlitby a půst s ještě větším zanícením, aby se vaše modlení proměnilo v radost. Mé malé děti, ten, kdo se modlí, se nebojí budoucnosti, a ten, kdo se postí, se nebojí zla. Znovu vám opakuji: pouze modlitbou a půstem lze zastavit války – války vaší víry i strach z budoucnosti. Jsem s vámi a říkám vám, mé malé děti: váš mír a naděje jsou v Bohu.“ Hlavním poselstvím od počátku je tedy modlitba za mír nejen mezi národy, ale hlavně v srdcích všech lidí.
Panna Maria sdělila, že toto jsou její vůbec poslední zjevení na Zemi a proto jsou její návštěvy tak dlouhé a tak časté. Přišla říci, že „Bůh existuje“. Slíbila, že před posledním zjevením po sobě zanechá viditelné znamení na hoře, kde se zjevila poprvé, aby tomu všichni uvěřili. Neboť už svatý Jan varoval křesťany slovy: „Miláčkové, nevěřte duchu každému, nýbrž zkoumejte duchy, jsou-li z Boha, neboť mnoho nepravých proroků vyšlo na svět."
Církev tato zjevení dosud oficiálně neschválila a místní církevní hodnostáři se vyjadřují opatrně. Vatikán je podporuje jen vlažně, snad proto, že nechce předbíhat vlastnímu vyšetřování. První biskup, jenž tato tvrzení zkoumal byl přesvědčen, že je lze vysvětlit přírodními úkazy. Jeho závěru však odporovaly místní politické zřetele a tak byla zjištění odložena a provedena nová studie. Ani tato však k žádnému závěru nedospěla. Dalším zjevným důvodem je, že většina prožitků souvisejících se zjeveními se schvaluje teprve po jejich skončení, zatímco v Medžugorje zjevně trvají.
Navzdory tomu navštěvují lokalitu každým rokem miliony poutníků, a dokonce i poté, co v zemi vypukla válka, se našlo dost těch, kdo riskovali zbloudilou střelu a přes velmi obtížný terén na poutní místa došli.
Místo již navštívilo více jak 30 milionů lidí, laická veřejnost i kněží a všichni se vrátili domů duchovně obrozeni. Duchovní také dál zaznamenávají všechny případy „zázračně vyléčených nemocných“ v naději, že nějaká vědecká studie pravdivost zjevení potvrdí.
Dříve v malé, bezvýznamné vesničce čítající jen několik desítek obyvatel nebyl ani klášter, ale pouze domek, ve kterém žilo několik řeholních sester, a ten komunistický režim nechal zničit ještě před začátkem zjevení Gospy. V současné době najdete v městečku nejrůznější sakrální stavby a monumenty. Centrem křesťanských shromáždění je kostel sv.Jakuba a prostranství za ním, kde se konají bohoslužby pro poutníky pod širým nebem. Před kostelem je uprostřed bílých růží socha Panny Marie. Lidé k ní přinášejí další květiny a v kleče se zde modlí. Další socha Panny Marie s Jéžíškem je v přístřešku v parku za kostelem, odkud vede i řada kapliček s výjevy z Mariina a Jéžíšova života.
Středobodem parku je však třímetrová bronzová socha ukřižovaného Ježíše Krista, jež sem byla umístěna v roce 1998. Také u ní se začaly od roku 2001 dít zázraky - poprvé při slavnosti sv. Petra a Pavla, kdy po Kristových nohou začaly stékat kapky vody. Věřící si to vysvětlují tak, že Kristus měl mnoho ran na těle a proto tato socha nyní pláče. Jeptiška na obrázku ukazuje, že voda vytéká z oblasti kolen.
Podbrdo
K
místu, kde se Panna Maria poprvé zjevila vizionářům, vede poutní okruh s
měděnými deskami s výjevy ze života Krista. Kopcem prvních Mariiných zjevení se
obyčejně myslí kopec Crnica nad vesničkou Podbrdo. Na místo vede strmá pěšinka,
kterou miliony poutníků rozšířily a prošlapaly tak, že je už zdaleka viditelná.
Mnoho lidí sem vystupuje po ostrých kamenech naboso nebo i po kolenou. V půli
cesty stojí velký dřevěný kříž bez ukřižovaného Krista. Na tomto místě se v
třetí den zjevení (26. června 1981) ukázala Panna Maria dívce Mariji, která
ostatní cestou dolů o kousek předběhla. Panna Maria byla tehdy zarmoucená a měla
s sebou velký kříž. Pohybovala rukama a říkala: "Mír, mír a jenom mír! Mír musí
zavládnout mezi Bohem a člověkem a též mezi lidmi!"
Vlastní místo zjevení se nachází na velkém kamenitém svahu mezi trnitými keři. V místě, které vizionáři označili stojí v navršených kamenech velký modrý kříž s bílou soškou Panny Marie, která je obložena květinovými dary od poutníků. Na výroční den 25 června v roce 2001 byl na kamenitý svah umístěn dar – velká socha Královny míru z bílého kararského mramoru. Některé výpravy poutníků přivážejí kříž ze své vlasti a zde jej umisťují do blízkosti místa zjevení. V kteroukoli denní nebo noční hodinu, v kterýkoli den roku zde člověk může zastihnout jednotlivce nebo skupiny poutníků, kteří se modlí, zpívají, jsou hluboce ponořeni do úvah a do ticha. Každou neděli je na Kopci zjevení modlitba růžence za mír, v létě v 16.00, v zimě ve 14.00 hodin.
Přibližně kilometr vzdušnou čarou od kostela sv.Jakuba v Medžugorje je kopec Križevac, který navazuje na kopec Crnica. Cestu na Križevac zdobí patnáct bronzových reliéfů křížové cesty. Na vrcholu ve výšce 520 m n/m. postavil jeden z farářů se svými farníky více jak osm a půl metrový betonový kříž na památku výročí Kristova utrpení: 33 - 1933. V nitru kříže je uložen dar z Říma - dřívko z kříže, na němž měl být Kristus ukřižován. Tehdy netušili, že ke kříži budou jednou putovat statisíce lidí, neboť tento kříž mnoho poutníků spojuje s Pannou Marií. Nechodí sem pro krásný výhled do kraje nebo pro význam vztyčeného kříže, ale proto, že na počátku byla u tohoto kříže pozorována světelná i jiná znamení, která měla zvěstovat příchod Panny Marie do této oblasti.
Roku 1983 založila řeholní sestra Elvíra Petrozzi společenství CENACOLO pro mladé narkomany, kteří zde nacházejí pochopení a hlavně smysl nového života. Tato křesťanská komunita pro léčení drogově závislých (centrum je v Saluzze -v Itálii) má svá další podobná střediska na dvaceti místech na světě – jedno se nachází i v Česku (Komunita sv.Zdislavy v Křížanech). V současné době v Medžugorje v komunitě žije asi osmdesát chlapců, mezi nimi i jeden Čech. Pobývají zde většinou tři až čtyři roky. Tito mladí se zde učí žít bez drog, najít smysl svého života v jiných hodnotách. Zkušenosti jsou více než dobré - 70 až 90 procent se trvale zbaví své závislosti, neboť drogová závislost není nemoc, ale je negativní životní jev a životní postoj. Hlavní léky, které působí „zmrtvýchvstání“ bývalých narkomanů, jsou tři: modlitba, práce a blízkost člověka, který je má rád a je ke nim upřímný. V sousedství sídla komunity je tichý klášter Oáza míru.
zpět na Stránky s nádechem tajemna
VEZA