 |
Bylo nebylo, stalo se to, nestalo? Zjevení Panny Marie, svatých a andělů vždy vyvolají velké pozdvižení, hádky, přezkoumávání. A to vše jen proto, abychom se na závěr dozvěděli, že se vlastně nic měřitelného nestalo. Vizionáři jsou si jisti, že něco viděli. Lidé přítomní na určitých místech, uzdravení živou vodou či dotykem jsou si jisti, že něco cítili. Vědci jsou si jisti, že nic nenaměřili. Stalo se, nestalo… Světy se prolínají a v mlze je vše možné. Kdo kdy změřil vílí vlasy? Trpasličí šlépěje? Vzlyky dryády? Nebojte se, neodkazuji tím nikterak zjevení do říše pohádek, ale naopak do reality. Nemáme přece jen fyzické smysly. Máme i smysly duchovní. Jenom je nepoužíváme. Vy, kteří máte oči – hádali byste se snad se slepcem, že ta červená kytka u cesty neexistuje, protože on ji nemůže vidět? Myslím že ne. Naopak slepec by vás asi přesvědčil, že ta kytka je skutečná. On by ji totiž viděl svýma duchovníma očima, zatímco vy jen fyzickýma. Někdy člověk musí oslepnout, aby prohlédl.
Pojďme se nyní na některá nejznámější zjevení podívat. Seznámíme se letem světem s místem, obdobím a osobami, které při zjevení figurují.
Na pravém břehu řeky Ebro, u města Caesaraugusta, ulehl apoštol Jakub zmožený po své misi. V noci se mu zjevili andělé, přinášející sloup a na něm Matku Boží. Promluvila k Jakubovi, žádala o stavbu kostela, kde by Nejvyšší skrze její přímluvu konal zázraky a znamení pro lidi v nouzi. Jakub nechal vybudovat na místě kapli nazvanou Santa Cappila, dnes je součástí Baziliky Panny Marie „El Pilar“ v městě Zaragoza.
9. prosince, zrovna když svítalo, šel kolem kopce Tepeyac Indián Juan Diego Cuauhtlatoatzin. Mířil do města na mši. Z kopce uslyšel zpěv. Šel se tedy podívat nahoru a uviděl krásnou Indiánku v modrých šatech, která se mu představila jako Panna Maria. Požadovala vybudování kostela, aby zde nemocní došli vyléčení. Jako důkaz, že Juan Diego mluví pravdu, přinesl v prosincovém mraze z onoho kopce čerstvé rozkvetlé růže. Když je vybalil z pláště před biskupem, na plášti se sám nakreslil obraz Panny Marie a je tam dodnes, i když se měl dávno setřít a plášť měl dávno zetlít. Jméno Guadalupe je prý odvozeno z aztéckého jazyka ze slova Coatlaxôpeuh – „zničila jsem hada“. Za několik let po zjevení a stavbě kostela téměř celé Mexiko přistoupilo na křesťanství. V roce 1990 byl Juan Diego blahořečen.
Jedná se o paulinský klášter v polském městě Čenstochová a nejvýznamnější poutní místo Polska. V klášterní bazilice Nalezení svatého Kříže a Nanebevzetí Panny Marie nejdete slavnou ikonu Panny Marie Čenstochovské, které řada věřících připisuje zázračné vlastnosti. Lidé věří, že napomohla roku 1655 k vítězství 250 obránců kláštera proti tří a půl tisícové švédské armádě. Pikantní na tom je, že klášter měl od Švédů původně slíbenou nedotknutelnost.
Tehdy sedmnáctileté pastýřce Benoîte Rencurel se v horách ukázala Panna Maria. Ukazovala se i nadále, během osmi měsíců asi 240krát. Při zjeveních Boží Matka žádala o vybudování kostela, kde by poutníci došli uzdravení na těle i na duchu. Dále se vizionářce Benoîte zjevil roku 1673 Kristus na kříži. Od té doby až do své smrti zakoušela Benoîte Kristovy smrtelné bolesti. V Laus se Panna Maria zjevovala až do roku 1718. Docházelo a dochází zde k řadě nevysvětlitelných uzdravení, snad vlivem věčného ohně z baziliky. Zázračný charakter těchto uzdravení církev zatím neuznala. Benoîte Rencurel získala označení Ctihodná služebnice Boží.
Jedná se o místo, kde se zjevila Panna Marie, dále nazývaná Naše Paní z La Vang. V době vlády krále Canh Thinha došlo k vydání protikatolického patentu, kostely byly vypáleny a křesťané zabíjeni. Mnoho z nich se skrývalo v lesích. Byli nemocní a v zoufalé situaci. Zjevila se jim Panna Maria ve vietnamském kroji s dítětem na rukou a dvěma anděly po boku a poradila jim, jaké byliny mají použít k vyléčení. Roku 1962 byla papežem Janem XXIII. ustanovena Bazilika v La Vang. Místo není oficiálně Vatikánem uznáno jako místo Mariina zjevení, nicméně papež Jan Pavel II. veřejně připustil význam a důležitost místa při příležitosti dvoustého výročí zjevení.
Kateřina Labouré, řádová sestra Dcer křesťanské lásky (Vincentky), se původně jmenovala Zoe a pocházela z Burgundska. Když jí bylo 9 let, zemřela jí matka a Zoe se zřejmě upnula na Pannu Marii, jejíž sošku měla doma. Do noviciátu vstoupila roku 1830 a zúčastnila se slavnostního přenesení ostatků sv. Vincence z chrámu Notre Dame do kaple kataristů na Rue de Sevres. Kateřině se po tři dny zjevovalo srdce sv. Vincence, později měla vidění Pána Ježíše a také Panny Marie. Podle jednoho zjevení byla později zhotovena medaile s nápisem „Bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme“, dnes známá jako zázračná medailka. Kateřina Labouré byla roku 1933 prohlášena za blahoslavenou a v roce 1947 za svatou.
Pasáčkům Melanii Calvate a Maximinovi Giraudovi se 9. září ve Francouzských Alpách u vyschlého pramene zjevila v zářícím kole Panna Maria. Měla bílé šaty a byla ozdobena zlatými růžemi. Prosila, aby lidé nezapomínali na Boha, aby nebrali Jeho jméno nadarmo a nekleli. Pramen od té doby stále vytéká. Vidění dětí bylo církevně uznáno za autentické a v letech 1851 – 1862 zde byl vybudován poutní kostel Panny z Alp.
Prosté dívce Bernadettě Soubirous se 11.února v podhůří Pyrenejí zjevila Panna Maria v bílém oděvu, modrém plášti a se žlutými růžemi u nohou a prosila o vykopání studně v blízké jeskyni Massabielle. Bernadetta vyhrabala hlínu holýma rukama, a i když to bylo ponejprv spíše jen bahno, čím se jáma naplnila, přece jenom to bylo potvrzení toho správného místa. Později se Maria Bernadettě prohlásila jako Neposkvrněné Početí a studánku ustanovila pro ozdravné a obřadné pití a omývání. Zjevení bylo církví roku 1862 uznáno za pravé a Bernadetta byla v roce 1933 prohlášena za svatou.
V období prusko-francouzské války (1870 - 1871) dokládá mnoho dětí a mladých lidí, že se jim zjevila Panna Maria, nazývaná také Naše Paní Naděje a žádala o mír. Pravost zjevení byla potvrzena roku 1932 kardinálem Pacellim, pozdějším papežem Piem XII.
Roku 1917 se třem malým pasáčkům, Lúcii dos Santos, Jacintě a Franciscovi Marto zjevila Panna Maria jako Královna růžence. Svěřila dětem tři tajemství a prosila je, aby se modlily za hříšníky. Řekla také, že se bude zjevovat každý měsíc třináctého dne. Při jednom z následujících zjevení se na určené místo vypravilo na 70 000 lidí spolu s novináři a fotografy. Na tento den byl totiž slíben zázrak, aby všichni uvěřili. Není jasné, co se vlastně stalo, ale diváci popisují, že se slunce změnilo v rotující disk s odlesky barev. Poté začalo klesat k zemi a nakonec se vrátilo na své místo. Událost prý byla viditelná i ze vzdálenosti 40 km od daného místa.
Panna Maria se jako Matka ubohých zjevuje osmkrát dvanáctiletému děvčátku Mariettě Beco, mezi 15. lednem a 2. březnem. Maria poradila Mariettě, aby se napila z blízkého malého pramene a prohlásila pramen za léčivý. Také prý řekla: „Uvěř ve mně a já budu věřit tobě.“
V jedné zapadlé horské vesnici se čtyřem pasačkám, Conchitě Gonzalez, Marii Dolores (Mari-Loli) Mazon, Jacintě Gonzalez a Marii Cruz Gonzalez, zjevil Archanděl Michael. Oznámil jim, že uvidí Pannu Marii. Dívky upadly do extáze a popisovali mladou ženu v modrých šatech se závojem, s děťátkem v náručí. Maria jim říkala, aby jí vyprávěly o svých životech a aby se k ní chovali jako k matce.
24. června mladí lidé Ivanka Ivankovićová, Mirjana Dragićevićová, Vicka Ivankovićová, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlovićová uviděli na kopci Crnici krásnou mladou ženu ve stříbrném šatě. Nic neříkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Při dalších zjevením několikrát opakovala, že musí mezi lidmi zavládnout mír a že kněží mají vést lidi.
Někteří z vizionářů tvrdí, že se s Marií setkávají dodnes i na jiných místech, například doma. Církví toto zjevení zatím nebylo označeno za autentické.
Ještě rychle skokem ke zjevením na našem území.
Tři dívky ve věku 12,11 a 9 let měly při hře vidění krásné paní, která je vybídla, aby se šly na hřbitov pomodlit za hříšníky a zesnulé. Dívky se sice bály, ale poslechly. Na hřbitově se jim paní opět zjevila a modlila se s nimi. Zjevení se později opakovala i jednotlivým dívkám, když byly odděleny od sebe.
Třicetiletá Magdalena Kade, nevyléčitelně nemocná a trvale upoutaná na lůžko, měla vidění Panny Marie, která jí řekla, že od této chvíle je zdravá. A zdravá opravdu byla. Druhý den vstala a šla pro chleba. Tato událost přivolala zástupy lidí, které se na pokoj, kde se vše odehrálo, chodily dívat a modlit se. O rok později se na stejném místě, ve stejné posteli, uzdravila další dívka, která byla 11 let upoutána na lůžko. Později byla ve světnici vybudována kaple.
Na hoře Okrúhlá u Turzovky se hajný Matuš Lašut modlil u stromu s obrázkem Matky ustavičné pomoci. Uviděl záblesk, objevila se krásná dívka v bílých šatech přepásaných modrou stuhou. Namísto mezi stromy stála v záhonu květin. Ukázala mu, aby se modlil růženec. Potom se objevovaly obrazy - zlo a dobro a jejich rozmístění a postup na mapě, výzvy k modlení se za kněze. Na místo začali chodit i jiní lidé, modlili se zde a měli různé vize. Voda vyvěrající množstvím pramenů v okolí je léčivá.
Zajímavé události, což? Na závěr bych ráda shrnula, co se mi na zjeveních zdá společné a tedy důležité:
Mnohá zjevení Panny Marie proběhla bez povšimnutí veřejnosti, úřadů a církevních činitelů. Jen třeba lidé ze samot na tom místě postavili kapličku, obložili studánku kameny nebo pověsili svatý obrázek. Místo je známé často několik století, výjimečně i tisíciletí, o žádnou oficiální slávu nestojí a slouží svému účelu. Zjevení Matky Boží se neomezují na křesťany ani na křesťanské země. Jsou doložena z celého světa, od všech národů, z různých dob historických i nedávných. Mariánských poutí se zúčastňují lidé všech možných vyznání, různých barev pleti. Pokud existuje něco, co nás spojuje napříč prostorem i časem, je to jedině dobře.
|
Falka
zpět na Stránky s nádechem tajemna
