 |
 |
Již třináctým rokem sleduji proměny míst, kde žil a působil legendami opředený doktor Kittel. Za tu dobu jsem navštívil ruinu původního Kittelova domu a stal se svědkem jejího skoro zázračného znovuzrození. Kdyby mi tehdy, v tom roce 2002, někdo ukázal dnešní fotografii rekonstruovaného domu, považoval bych to za fotomontáž.
Kamenná stavba kostela svatého Josefa tehdy úspěšně odolávala zubu času a dokonce jsem měl možnost se do ní podívat. Ale i ona prošla renovací a především dostala novou střešní krytinu. Hodiny vesele odbíjejí do kraje a bývalý hřbitov byl vyčištěn a upraven. Náhrobních kamenů zde moc nezbylo, jen uprostřed trávníku je prostý dřevěný křížek, symbolicky označující místo posledního odpočinku doktora a jeho ženy.
|
|
Zvenčí je kostel zajištěn a jeho okolí upraveno a nyní se pozornost věnuje jeho interiéru. V prostoru oltáře se činili památkáři a já měl možnost alespoň krátce kostel navštívit.
 |
 |
Kostel je nyní v pravidelném provozu - mše se tu slouží každou sobotu. Fascinující jsou svaté schody, kde pod každým stupněm je nějaký ostatek svatého. Kajícník po nich musí vystoupat po kolenou a teprve pak může sejít po užší části dolů. Schody jsou jednou z mála památek tohoto typu a existuje dokonce papežský certifikát ověřující pravost ostatků svatých.
 |
 |
Studánka nad pramenem sv. Josefa - to je zdejší stálice ... její křišťálově průzračná voda jako kdyby ani nebyla hmotná, je natolik průhledná, že budí dojem jako kdyby v prameništi byl jen nějaký hustší vzduch. Ale když si do vody sáhnete, ucítíte její chlad až v kostech. Kdysi při první návštěvě mi administrátor zdejší fary říkal, že nechal dělat rozbor a voda je pitná. Musím přiznat, že teprve letos jsem ochutnal. Voda je opravdu vynikající ... a žádné následky to pro mě nemělo.
Člověk už bohužel totiž odvykl považovat vodu v přírodě za pitnou - automaticky má takovou nějakou záklopku z informací o kontaminaci vod kdejakým svinstvem - a proto když na nějakou skutečně dobrou vodu narazí, nemá moc důvěry ... To jsme to dopracovali, že?
 |
 |
Fara byla v době mé návštěvy obydlená, snad kvůli restaurátorům, snad tam někdo bydlí na trvalo, kdo ví. Ale je vidět, že tu je okolí pěkně upravené a někdo se tam o to opravdu stará.
 |
 |
V domku pod kostelem je Kittelovo muzeum. To je bohužel otevřeno jen v sezóně, tak musím přiznat, že jsem uvnitř ještě nikdy nebyl. Jezdívám sem, když už skoro všechno listí opadá - kvůli fotografování - a s tím se v provozu muzea nepočítá. Tak se alespoň podívejme na Kittelovou zahrádku před domem, kde jsou vysazené a označené bylinky známé jako léčivky i jako koření.
 |
 |
Od muzea je to jen kousek z kopce a je tu v celé své kráse Burg, doktorův dům, nazývaný také Kittelův statek. Ono to slovo statek není tak úplně na místě, neboť to bývalo vedle doktorova sídla i jakési sanatorium a lékárna v jednom.
Zvenku budova od loňska moc viditelných změn nedoznala, zdá se být v zásadě hotová.
 |
 |
Veškerá aktivita se zřejmě soustředila dovnitř. Je vidět, že byly budovány inženýrské sítě - výkopy po kanalizačních trubkách ještě nejsou ani zasypané. Dokonce už tu byly i komentované prohlídky - ale jen sporadicky, při určitých příležitostech. Bohužel, takové štěstí jsem neměl a dovnitř se nahlédnout nedalo. Tak snad někdy příště ...
 |
 |
zpět na Stránky s nádechem tajemna
Vlk Samotář