 |
 |
Uplynul rok od mé poslední návštěvy v Krásné a já jsem začal být nervózní, že snad zmeškám svou letošní návštěvu u doktora Kittla. Tak jsem využil státního svátku 17. listopadu a vydal se zpod mlžné pokrývky zakrývající Polabí směrem k Jizerským horám s nadějí, že někde trochu výše z mlhy vyjedu a konečně zase jednou uvidím Sluníčko a modré nebe.
Nestalo se tak a mlha ještě více zhoustla. Ani zřícenina hradu Frýdštejn nebyla vidět přes šedobílý závoj a naděje největší - vrchol Kopaniny s nadmořskou výškou 657 m - byla pod mlhou také. Ale co, obrázky z krásné pokryté závojem Paní Mlhy vypadají také zajímavě, ne? Mlžný příkrov propůjčuje scenerii jakoby nadosobní rozměr, vše je tlumené a ač je hůře vidět, některé detaily si člověk paradoxně uvědomí, když jsou zvýrazněny omaskováním okolí.
Fara - kostel - pramen: vše při starém, dalo by se napsat. Ovšem to je jen pohled pocestného, který vidí na dveřích kostela visací zámek, komíny fary beze stop obláčků dýmu a tak se zajde jen k prameni pokochat tou úžasně průzračnou vodou ... Vloni dostal kostel novou střechu, o tom jsem psal minule. Dnes ji není pomalu ani v mlze vidět.
|
|
 |
 |
Také hřbitov je na pohled stejný, jako býval. Bizarně rostlé stromy jsou v mlze opravdu fascinující svými prapodivně tvarovanými větvemi. Jako kdyby během růstu uskakovaly - najednou si řekly, že původním směrem už růst nebudou, změnily směr úplně jinam a za chvíli zase naopak. Vzpomínám si na podobně pokroucený strom rostoucí nad hrobem Jana Jakuba Ryby v Rožmitále pod Třemšínem. Říká se, že takhle stromy poznamenají negativní energie. Jak se to ale slučuje s křížky nad místem, kde jsou údajně pochováni doktor Kittel a jeho žena? Dvojice stromů na levém obrázku mi připomíná dvojici tanečníků - muže a ženu - držící se za ruce a vyčkávající okamžik, kdy začne hrát hudba k tanci. Třeba ta pokroucenost skutečně není výrazem něčeho špatného, ale naopak?
 |
 |
Několik desítek kroků pod hřbitovem se z mlhy vynořuje temný stín mohutného stavení. Trochu mi zatrne; na první pohled to vypadá, že se tu od loňska příliš nezměnilo. Snad nedošly peníze nebo se celý projekt z jiného důvodu nezastavil? V duchu se mi vybaví vzpomínky na před osmy lety, kdy jsem tu stál poprvé a vyděšeně si říkal - tohle přece nikdo nikdy nemůže už dát dohromady. Toho červencového dne roku 2003 sice byla krásně modrá obloha a Sluníčko se smálo, ale při pohledu na ruinu slavného Burku člověku do smíchu nebylo ...
 |
 |
Ten listopadový den roku 2011 je sice skoupý na barvy, ale pohled na Burk, který doslova vstal z mrtvých, je impozantní. Je to opravdu úžasné dílo a člověku se chce smeknout (škoda, že nenosím klobouk) nad tím, co práce se tu vynaložilo a ne práce ledajaké - když vidíte vnitřní roubené konstrukce a smělé rozpětí krovů, oceníte tu úžasnou řemeslnou práci a zručnost, která je zde skryta.
Nemá smysl lovit na internetu zprávy a články, které byly zveřejněny o Kittelovsku, jak se zdejší oblasti říká, za minulý rok. Ty můžete najít a zobrazit sami, pokud se podíváte třeba na stránky Kittelovsko nebo do Kittelova muzea či na stránky Apatiky doktora Kittela ... Já se s vámi tentokrát chci podělit opravdu jen o dojmy kolemjdoucího pocestného - který ovšem ví, proč ho kroky zavedly právě sem.
Jak vidíte na následujících mlžných záběrech, okolí je upravené, na vnějším vzhledu se toho příliš nezměnilo, ale je tu složený materiál a dvojité stopy na jinovatkou pokryté cestě ukazují, že sem nedávno cosi bylo přivezeno nákladním autem. Takže, milý Watsone, co z toho vyplývá? Snad to, že stavební ruch neutichl, ale přesunul se dovnitř Burku. Tak se tam podívejme ...
 |
 |
 |
 |
Naštěstí je v dolní části stavby stále přístupný vchod do sklepa, takže zvědavý objektiv fotoaparátu hned vidí a registruje veliké změny, co se tu za poslední rok staly. Sklepní stropy jsou opravené, zdivo omítnuté a chystají se tu rozvody kanalizace - a také vody a elektřiny. Teď už člověk tísnivě nenašlapuje po špičkách v obavách, že mu nepevné zdivo spadne na hlavu ...
 |
 |
 |
 |
Také v patře se věnovala pozornost zdem a začínají se tu betonovat podlahy. Je vidět, že se tu pracuje i ve státní svátek - ale zedníci jsou asi právě na obědě, což je štěstí, protože si to tu rychle vyfotografuji a zmizím ... nevím zda by se někomu líbilo potkat zde vetřelce, byť s dobrým úmyslem vniknuvšiho na staveniště.
 |
 |
 |
 |
Tak se rychle ještě pokochejme tou krásnou tesařskou prací krovu, stěn a stropů. Bohužel, nejsem tu v právě vhodnou dobu, takže blízké Kittelovo muzeum je již zazimované a otevře se až na jaře.
 |
 |
Vloni jsem psal, že se kolaudace plánuje na rok 2012. Nevím, zda to lze stihnout, ale každopádně držím všechny palce svoje - a s dovolením i vaše, pokud mohu - bude to určitě potřeba. Kdo ví, třeba již příště dovnitř vstoupím jako běžný, řadový návštěvník - jen s pocitem, že jsem "byl u toho", když památka začala vstávat z mrtvých.
Poznámka - informace o sbírce, kam lze na záchranu památek přispět, najdete na stránkách Kittelovsko.
zpět na Stránky s nádechem tajemna
Vlk Samotář (JL)