Černý rytíř

Církevní i světský tribunál v Nantes rozhodli 21.října 1440 jednoznačně: Vinen a odsuzuje se k trestu smrti!

Tím, kdo měl být popraven za spolčení se Satanem nebyl nikdo jiný než maršál Francie a ještě donedávna hrdina, spolubojovník a ochránce Johanky z Arku, alchymistický experimentátor Gilles de Montmorency-Laval, hrabě de Brienne, baron de Rais (také Rays, Rayx či Retz) - všeobecně známý pod jménem Gilles de Rais. Později dostal ke svému jménu přezdívku Barbe-bleue (Modrovous) nebo se mu říkalo Černý rytíř.
Spojil se známý francouzský šlechtic skutečně s ďáblem nebo se stal výstřední a hodně bohatý baron obětí spiknutí?

Gilles de Laval se narodil 10. listopadu 1404 v Bretani na zámku Champtoce poblíž Angers. V roce 1415 mu umírá matka Marie de Craon a v roce 1416 i otec Guy de Montmorency-Laval. Jeho poručníkem se stal dědeček Jean de Craon, který sjednal 30.listopadu 1420 svatební smlouvu mladého Gillese se sestřenicí - bohatou Catherine de Thouars († 1462). Svatba se konala 26.června roku 1422, když mu bylo pouhých 16 let. Stal se pánem na Pouzauges, Tiffauges, Machecoul, Pornic, Bourgneuf, Champtoce, Confolens, atd. Byl velice vzdělaný, uměl latinsky a italsky, miloval hudbu a dokonce psal i hry. Přestože mladík projevoval homosexuální sklony, narodila se z tohoto manželství dcera.

O pět let později se objevil u dvora následníka královského trůnu Karla VII. Za situace, kdy stoletá válka proti Angličanům zpustošila Francii, v zemi řádil hladomor a Karel VII. stál na pokraji finančního krachu, byl bohatý baron u dvora v Chinonu vítán. Gilles de Rais dal dohromady vojsko a krále jednoduše zafinancoval.

Ještě téhož roku se baron znechucený dvorními intrikami, stáhl do soukromí svého zámku v Tiffauges, kde se začal věnovat umění a vědě. Shromaždoval alchymistické a filosofické poznatky a sám začal sepisovat knihu o vyvolávání duchů. Hodně peněz spolykaly jeho výzkumy, další finance potřeboval na udržování nákladného dvora. Například kostel v Tiffauges svou výzdobou mohl tehdy konkurovat jakémukoli biskupskému chrámu v Evropě. Úpadek barona byl jen otázkou času. Kvůli svým výdajům začal zámky, hrady a statky zastavovat. Vše podřídil svému snu vyrobit zlato a získat kámen mudrců, který by mu zabezpečil věčné mládí. Rodina se pokusila zabránit dalšímu rozprodávání majetku a vymohla si na králi výnos, který Gillesovi zakazoval další prodej nemovitostí. Tohoto rozhodnutí zneužil bretaňský vévoda Johan V. a sám tajně skupoval za babku baronovy hmotné statky, které nešly díky králově dekretu na odbyt.

Když Gilles de Rais zjistil, co mu rodina provedla, vykázal manželku i dceru na zámek Pouzauges. Ted už mu do jeho bádání nemohl nikdo mluvit. Jedno křídlo tiffaugeského zámku dokonce přestavěl na obrovskou laboratoř. Když ale pokusy jeho alchymistů definitivně ztroskotaly, rozhodl se vydat jinou cestou a přijít na kloub černé magii. Na zámek si pozval mistry magie z celého světa – včetně zaříkávače ďábla Francesca Prelatiho. Společně po nocích vyvolávali duchy a pořádali černé mše, při kterých měli zasvěcovat Satanovi mladé chlapce. Obětování mladíků mělo zvýšit jeho bohatství a sex s nimi jeho sílu. Nejméně sto padesát převážně chlapců mělo projít hradními branami, aby je už nikdy nikdo nespatřil.

Pověst říká, že místní děti začali záhadně mizet, až si toho lidé všimli a stopy je zavedly k osobě barona Gillese. Po jeho smrti pak prý byly pozůstatky z mnoha těchto dětí nalezeny v jeho hradech Machecoul a Champtoce.

Šlechticův výstřední život začal časem děsit celé okolí. Šeptalo se ledacos, padaly i zmínky o baronových pedofilních sklonech. Byl Gilles de Rais skutečně takovou zrůdou? O tom lze dnes už jen spekulovat. V každém případě proti němu zahájil již v roce 1439 biskup v Nantes Jean de Malestroit, shodou okolností příbuzný bretaňského vévody Johana V., tajné vyšetřování. Nebyla ale ve hře nantského biskupa spíše touha po baronově majetku než de Raisovo údajné kacířství?

Poslední pověstnou kapkou, kterou využil biskup de Malestroit k obvinění de Raise, bylo neuvážené odvlečení a zajetí kněze Jeana de Farron, kterého se baron dopustil. De Rais totiž Ferronovi prodal své panství Saint-Etiénne de Mer Morte, ale on mu nezaplatil. Přitom podle obvinění baron znesvětil kostel tím, že do něj vpadl se svými zbrojnoši. To byl signál k rozpoutání štvanice. Měsíc shromaždovali biskupovi lidé vynucená svědectví proti nepohodlnému šlechtici. Když bylo důkazů dostatek, vydal biskup rozkaz k jeho zadržení. Dne 15.září 1440 o jeho zajetí rozhodl i král a měl se zpovídat před církevním i světským soudem.

Byl obviněn z čarodějnictví, zneuctění církve, sodomie a z rituálních vražd. Baron jakoukoli vinu popřel. Podle dobových zpráv jeho statečné chování vydráždilo církevní soudce k nepříčetnosti. Měli ale jeho život ve svých rukou a tak ho dali do klatby. Bylo mu prý prokázáno zavraždění asi tisíce dětí, především chlapců – umučených a zabitých v souvislosti s černými mšemi a se zaříkáváním ďábla.
Během hlavního líčení se 21.září 1440 po přestálém mučení de Rais ke všem obviněním nakonec přiznal! Vyzpovídal se ze svých hříchů a byl svatou inkvizicí odsouzen za zločiny kacířství, anální styk a čarodějnictví. Paradoxně jej o život nakonec nepřipravili mrtvé děti, ale jeho spolčení a obcování se Satanem!

Dne 26. října 1440 byl Gilles de Rais oběšen a jeho tělo spáleno na hranici – bylo mu pouhých 36 let.

Po baronově smrti byly zámky Champtoce, Tiffauges, Machecoul pobořeny a další jeho zámky připadly vévodovi Johanu V. Další majetek pak jeho pozůstalým, neboť zesnul jako kajícník. Vychutnal si tak během krátkého života jak slávu a bohatství, tak nejhlubší ponížení.

zpět na Stránky s nádechem tajemna

VEZA