Putování za vavřínovým pralesem

Ještě na začátku čtvrtohor pokrýval celé rozlehlé oblasti mediteránu subtropický deštný prales, tvořený v nižších polohách hlavně vzrostlými vavříny i dalšími stálezelenými listnatými keři, ve vyšších či severněji položených místech byl vavřín vystřídán vřesovcem stromovitým.

S částečnou změnou klimatu, ale hlavně dík intenzivnímu obhospodařování tato v podstatě ještě třetihorní společenstva vymizela jak z Evropy, tak i severní Afriky.

Jediná místa na planetě, kde je můžete ještě spatřit, jsou v Makronésii a to ještě zdaleka ne na všech ostrovech (pouze Tenerife, La Palma, La Gomera a Madeira )

Pochopitelně bylo zcela jasné, že pokud se dostanu na Tenerife, nemohu v žádném případě z výletů vypustit pohoří Anaga. Protože právě tady onen výše jmenovaný prales najdete.

Vavřínový prales

Podle moudrých knih jsme vyrazili směrem na město La Laguna, neb zde kdesi začíná horská silnička vedoucí na hřebeny.Jenomže to se výborně řekne, ale hůře udělá.Po půlhodince zoufalého bloudění jednosměrkami a kruhovými objezdy nezbylo než zaparkovat u chodníku a vyslat nejpěknější členku expedice s mapou na výzvědy..Bohužel domorodí muži všech věků pouze se zafuněním ukázali paží směr...nejprve jsme toto přičítali hloubce výstřihu i pěkné postavě naší tazatelky, leč pravda byla prozaická, ani jeden ze čtyř jazyků nezabral a zrovna španělsky neumíme ( a to bohužel domorodci zase ano a jedině a pouze tak).Tím vůbec nic nenamítám, jen upozorňuji případné následovníky, že nejúčinnější je vysunout z okénka mapu, zařvat Anaga a místní vztyčenou paží ukážou...

My se na několikátý pokus konečně na kýženou silnici dostali a současně zjistili, že vypovídací hodnota mapy od cestovky je vskutku hodná mapy vojenské, kvůli utajení částečně falšované.

Silnice do pohoří Anaga odbočuje z dálnice zcela mimo město na nenápadném kruhovém objezdu poté co sjedete odbočkou nesoucí jméno jakési zapadlé vesnice.

Jakmile silničku směrem TF 12 naleznete, můžete se však okamžitě začít kochat.

Cestu do Anagy lemují araukárie

Poměrně rychle stoupá zemědělskou krajinou, plnou lesíků a všelikých křovin.Pokud se zajímáte víc o kanárskou květenu, vyplatí se zastavit už tady a prozkoumat blíže nejen vzrostlé stromoví ( například araukárie či mladé dračince), ale i bylinné patro, kde hned v příkopu u silnice nejdete docela zajímavé plevele, kupříkladu i 26. prosince tu kvetl ve spoustě exemplářů šťavel Oxalis pes-caprae s velkými, křiklavě žlutými květy , který sice pochází z Jižní Afriky, ale v Makronésii dávno zplaněl, nebo severoafrický trojzubec Bidens pilosa.

Oxalis pes-caprae a Bidens pilosa

Ovšem tu největší vzácnost, naprostou bombu, rostlinu nejen endemickou, ale dokonce přísně chráněnou se mi bohužel podařilo trošku přišlápnout (ale nezahubit, to podotýkám).

Nejspíš to byl zázrak. Už jste možná slyšeli zkazky, jak houbař, co zamířil za svou potřebou do hustého mlází, tu nalezl roje ohromných hřibů, ale patrně dosud nikdo na světě širém při této činnosti nezakopl v bambusovém křovíčku o Canaria canarina - největší chloubu Kanárských ostrovů, po nich také dokonce dvojitě pojmenovanou.

Tato rostlina příbuzná zvonkům je více než metr dlouhá ( údajně až 3 m), poněkud nestabilní a proto se částečně popíná po okolní vegetaci. Nejnápadnější jsou na ní nádherné květy - veliké zvonce, zbarvené rudozlatě. I její plody jsou prý zajímavé a dokonce jedlé. Doufám budete mít podobné štěstí, a ve spleti rostlin za příkopem ji objevíte, prý vystupuje až do uvedených vavřínových lesů ve výšce 500 - 1000 m.n. m.

Canarina canariensis

Po projetí dalších několika kilometrů začne silnička prudce stoupat a konečně jsou tady - porosty zvané Laurisilva, po česku subtropický vavřínový prales, tvořený hlavně vavřínem azorským (Laurus azorica) a podle pohledu z auta i mnoha dalšími, divoce propletenými dřevinami. Jak na potvoru ale široko daleko není žádné odpočívadlo, ač jsme minuli zhruba tři tunelovité průchody ozdobené dokonce turistickou značkou a jakýmisi tabulkami.Nemůžeme proto také hledat vzácné tesaříky druhu Blabinotus spinicollis a Corymbia (Stictoleptura) palmi kteří se tu vyskytují , no v této roční době spíše nevyskytují, pravda, alespoň nám to nebude líto.

Konečně se nám poštěstilo! V nadmořské výšce zhruba 1200 m je po pravé straně vyhlídková plošina, kam se vejde zhruba 5 - 6 vozidel. Pošetilí uspěchaní turisté si vyfotografují výhled na sopku Teido v jižní části ostrova , posvačí a pokračují.

Naprosto ignorují porosty statice Limonium sventenii ,která tu i koncem prosince přímo svítí svou nádhernou modří,a už vůbec nebádají, kde se tu vzala.Je to totiž další z přísně chráněných endemitů, nicméně se vyskytuje na severu ostrova Grand Canaria. Zda jde tady, na sousedním ostrově Tenerife, o ojedinělý přirozený výskyt, nebo sem byla nějak vysazena už asi nezjistím.

Limonium sventenii

Nicméně další skvost – jak jinak chráněný endemit, je Argyranthemum broussonetii s kopretinovitými kvítky.Tuhle krasavici můžete zahlédnout na celé planetě jen zde – na severu Tenerife a případně na sousedním ostrůvku Gomera.

Začínám mít jakési tušení, že mi kdosi nadělil 26. prosince tuto trojičku nejvzácnějších rostlin v plném květu jako nejkrásnější vánoční dárek, či snad jako kompenzaci toho, že pověstné kanárské hadince kolem sopky Teide jsou beznadějně uschlé - každopádně děkuji, ať už za to může Ježíšek, nebo pověstně teplá kanárská zima připomínající jaro.

Argyranthemum broussonetii

Namlsaná těmito rozhodně nečekanými botanickými nálezy, rozhodla jsme se prozkoumat pěšinu, vedoucí z parkoviště po úbočí hory, kterou místní dokonce považují za silnici, což svědčí o jejich značné zmužilosti, eventuálně snad ošetřují své rozhrkané automobily nějakým antigravitačním kouzlem.

Obdivujeme teplomilné společenstvo na jižním svahu, i v této výšce obsahující eukalypty, opuncie a endemické pryšce, vše promíchané s křovisky pelargonií( ano, náš muškát tu tvoří několikametrové, bujně kvetoucí spíše křoviny), pelňků a sukulenty z rodu Aeonia,což je názorná ukázka faktu, že původní i dovezené druhy ti žijí v dojemné shodě zcela bez zásahu lidské ruky.

Pohoří Anaga za teplomilnou květenou a přechod teplomilné vegetace v prales

Komplex vavřínových lesů a mladé dracény u cesty

Nicméně přece jen nás potěšil fakt, že zhruba po půl kilometru chůze konečně začíná vytoužený les.

A ouha, jde spíše už o typ zvaný Fayal-Brezal (vřesovcové křovinaté lesy) typický pro výšky 1000 - 1500 m.n.m.

Jde o stinné a vlhké lesy v úrovni mraků, tvořené typickými dřevinami, jako jsou voskovník (Myrica faya) (španělsky „Faya“), cesmína kanárská (Ilex canariensis), ale hlavně vřesovec stromový (Erica arborea) (španělsky „Brezo“).a všechny tyto keře tu také najdete. Vyrůstají z tufu propletené navzájem a nezbývá než litovat, že tudy nejdeme zjara, kdy se vřesovce pokryjí tisícovkami bílých květů..Stejně to je ale na můj vkus tak nějak málo stromovaté, prales jsem si představovala trošku jinak, proto volíme návrat k autu a přesun ještě o 500 výškových metrů výše k informačnímu středisku .

Detail Erica arborea a celkový pohled na porost vřesovců a dalších křovin označený fayal brezal

Tak, zde se dá nejen pohodlně zaparkovat a případně se pomodlit o nalezení dalších vzácných rostlinek v kostelíku, ale hlavně si ověřit fakt, že v období svátků (24.12 - 26.12) žádný Španěl pracovat nebude a středisko je zamčené na dva řetězy.

Babička ale nalezla v odpadkovém koši zcela nepoškozenou mapku místního okolí ( právě z toho zavřeného informačního střediska) a nezbývá než si tedy vybrat některou z turistických tras a spokojeně vyrazit (mimochodem ale musím zdůraznit, že naše babička nevybírá koše z hladu, šla tam zcela spořádaně vyhodit slupku od banánu.).

Babička svírá nalezenou mapu a kostelík v nitru pralesa

Nyní ale musím chtě nechtě prozradit, že většina zdejších výletů spočívá v několikakilometrovém sestupu do některé vesničky, takže se sem nejspíš více vyplatí vyjet autobusem a sejít po svých, než opustit auto a zas se k němu pracně šplhat, ale český turista konec konců není žádné ořezávátko a auto se vám v následném putování ještě hodit bude).

Zdejší prales už skutečně pralesovatý je.

Vavřínový prales

Mohutné kmeny vřesovců i cesmín jsou porostlé houněmi lišejníků a na mnoha místech z nich trčí chomáče mladých větviček, větví či dalších bočních kmenů,což je je v našich lesích jev naprosto nevídaný. Nevím zda je to způsobeno vysokou vzdušnou vlhkostí, nebo je to prostě obecná vlastnost zmíněných druhů stromů a keřů, vypadá to však neobyčejně zajímavě a les má díky tomu několik pater, protože třeba v metrové výšce z jednoho kmene náhle vyrůstají čtyři další a po dojemném propletení se sousedy zleva se celý gigantický uzel znova rozvětví a provede totéž se sousedy zprava. Výsledkem je fakt, že kráčíte v podstatě tunelem a oblohu zahlédnete skrz strašlivé spletence větví a listů jen velice zřídka...

Zpráva oblasti tu dala pro turisty vykutat pohodlné cesty a současně prosí, aby jinudy nechodili, což chápu nejen z hlediska ochrany společenstva, ale též z hlediska praktického, hledat zde zbloudilé návštěvníky by byla pěkná fuška.

Propletené větve horského pralesa a Laurus azorica

Když si dostatečně pochodíte , můžete se vrátit stejnou cestou do Laguny, nebo zvolit úzkou silnicí až na úplný sever ostrova, o tom už ale někdy příště.