|
|
|
|
Každý si jistě pod slovem topol představí nejdříve vysoký štíhlý strom s chomáčky bílého chmýří. Topolů je samozřejmě víc druhů a my se teď na některé z nich podíváme blíž.
Mohutný strom, vytváří velkou korunu se silnými větvemi. Může dosahovat výšky až 40 m a průměru kmene až dva metry. Kořenový systém sahá do velké hloubky. Pupeny jsou na větvičce postaveny spirálovitě. Listy jsou kožovité, svrchu zelené a zespodu světle šedé až bílé. Bývají vykrojené a tvarově značně variabilní – viz obrázky. Samičí i samčí květy jsou jehnědy. Plody jsou tobolky. Obsahují ochmýřená semínka, která dozrávají v květnu. Topol bílý roste v celé Evropě mimo Skandinávie a britských ostrovů, na východě zasahuje až do Afgánistánu a Tibetu. U nás je složkou lužních lesů spolu s vrbou bílou a topolem černým. Vyskytuje se v úvalech a nížinách řek.
|
|
|
|
|
Velký majestátní strom, může opět dosahovat výšky až 40 m a průměru kmene dva metry. Kořenový systém je hluboký, ale část kořenů je též rozprostřená pod povrchem daleko od kmene. Pupeny jsou na větvičce umístěny spirálovitě. Listy mají deltovitý tvar, jsou hrubě pilovité, kožovité a lesklé na obou stranách. Samčí i samičí květy jsou jehnědy. Plody jsou tobolky s ochmýřenými semeny. Topol černý roste po celé Evropě s výjimkou Skandinávie. Na východě zasahuje do západosibiřské nížiny. U nás jsou poslední zbytky původních porostů v lužních lesích velkých řek – Labe, Ohře, Moravy, Dyje a Svratky. Vyžaduje velké množství světla a vláhy, krátkodobě vydrží i stojatou vodu. Dožívá se až 150 let. Dobře snáší znečištění. Fládrované dřevo sukovitých kmenů se používá jako imitace drahých zámořských dřev. Kultivar s pyramidální korunou, Populus nigra Italica, se používá v sadovnictví.
|
|
|
Strom dorůstá výšky 20-30 metrů, průměr kmene zpravidla nepřesáhne 80 cm. Kořen je plošně rozvinutý a přizpůsobený různým druhům podkladů. Pupeny jsou spirálovitě postavené, přisedlé. Listy jsou dvojího tvaru – na krátkých letorostech oválné, pilovité a s plochou stopkou, proto se chvějí v každém závanu vzduchu. Na výmladcích jsou listy srdcovité s kulatou stopkou. Květy jsou jehnědy, plody tobolky. Topol osika roste v Evropě kromě Španělska, ve Skandinávii, na poloostrově Kola a ve východních oblastech tundry. U nás roste nejčastěji v nížinách a pahorkatinách kolem 300-600 m n.v., na Šumavě a v Krkonoších až do 1400 m. Je výrazně světlomilná, dožívá se až 150 let, má ráda vysokou hladinu spodní proudící) vody. Je nenáročná, tolerantní k různým typům povrchů a složení půd. Tím je více než vhodná pro ozdravění znečištěných průmyslových oblastí. Dřevo se hodí na výrovu dýh, papíru a sirek, z kůry se v minulosti vyráběl dehet. Je to výborné krmivo pro zvěř.
|
|
Topoly jsou stromy většinou vyššího vzrůstu, tedy pokud rostou na vhodném stanovišti. Mají rády vlhko a na suchých místech rostou jen jako keře. Topoly jsou vhodnou dřevinou pro bioenergetiku. Dřevní hmota rychle přibývá a je dobře zpracovatelná na různé druhy paliva. V současnosti se z topolů vyrábí dýhy a papír. Topoly vysazené na prašných a exhalacemi ohrožených místech velice dobře chrání okolí. Nebyla by to nádhera, namísto betonových a laminátových bloků mít podél silnic krásné stromořadí? Mají ovšem také nevýhodu – větve se snadno lámou a opadávají a kořeny mohou v blízkosti inženýrských sítí nadělat značné škody.
Co se týká lékařského využití topolů, lidé si z jejich listů kdysi dělali obklady na opruzeniny a pupeny se včelím voskem jsou prý výborné na spáleniny. V alternativní medicíně se výtažek z pupenů topolu černého používá k doléčení boreliózy. V lidovém léčitelství se vývar z topolových větviček dával dětem, aby rychle rostly.
Podle keltského stromového horoskopu jsou lidé narození jako topol málo sebevědomí a nerozhodní. Když ovšem dojde na důležitou až katastrofickou situaci, stávají se z nich odvážní hrdinové s bleskurychlým úsudkem. Mají velkou potřebu vstřícnosti a porozumění.
Některé topoly jsou u nás chráněné zákonem, např. stoletý topol černý v Lažanech, topol černý u Milošova s obvodem kmene 515 cm, topol černý v Albrechticích s obvodem 425 cm nebo topol bílý v Lochotínské ulici v Plzni, který je podle záznamů starý 210 let.
O topolu osice se zase vyprávějí různé pověsti a zkazky. Podle jedné z nich se na osice oběsil Jidáš, když zradil Ježíše Krista. V této souvislosti mě ještě napadlo, že osikovými kůly se probodávají upíři, aby nemohli škodit lidem… A když zabrousíme ještě trochu víc do minulosti, dozvíme se, že v osiky byly proměněny Héliovy dcery. Hélios měl kromě dcer totiž syna Faethóna, kterému jeho kamarádi nechtěli věřit, že je synem boha. Tak si došel za tatínkem a přemlouval ho, aby mu půjčil svůj sluneční vůz. Hélios nechtěl, ale nakonec svolil… Faethón samozřejmě nezvládl řízení povozu s bujnými koňmi, vyryl v zemi brázdu a zabil se. Sestřičky z toho byly tak smutné, že poprosily Dia, aby jim pomohl. Zeus je proměnil v osiky, které se od těch dob neustále třesou pláčem nad smrtí svého bratra…
Falka
Zpět na stránky Zelených přátel ...
